ɛ Oliver ɜ

Elias napsal písničku. A Oliver si byl jistý, že našel inspiraci v něm. 

Před Eliasem nic najevo nedával. Už když za ním totiž přišel, vypadal, že opravdu váhá, jestli mu má svůj nejnovější výkon pustit. Jenže Oliver nezapomněl na jejich konverzaci o tom, jak si kvůli slávě nemůže Elias najít pravé přátele. A na to přesně v písničce narážel. 

"Tahle je fakt dobrá" řekl Oliver, když píseň skončila. I když už proti Eliasovi nic neměl, stále se mu nelíbily nějaké je ho písničky, to nikdo změnit ani nemohl. Ale takhle se mu upřímně opravdu líbila. 

"Chtělo by to ale název," zamyslel se Elias.

"Tak s tím za mnou nechoď," uchechtl se. "Nic kreativního ti fakt nevymyslím."

Elias už otevřel pusu, že mu odpoví, když se u nich objevila Harper. Byli právě v letadle - Oliverovi se opět poštěstilo letět v lepší třídě - a Elias opět seděl namáčknutý na Olivěrově sedadle a ve sluchátcích mu píseň pouštěl. Když si Harper všiml, zaklapl počítač.

Protočila očima. "Že mě ani nepřekvapuje, že jsem tě nenašla na svém místě, ale spíše tady," podívala se na Eliase. Oliver nevěděl proč, ale zdálo se mu, že od té doby, co se sblížil s Eliasem, Harper se k němu nechovala tak jako dříve. Byla více odtažitá a profesionální. Vyhýbala se očnímu kontaktu a nemluvila s ním, dokud opravdu nemusela. 

"Chtěl jsem jen Oliverovi něco ukázat," odpověděl Elias. "Co potřebuješ?"

"Potřebovala bych s tebou o něčem mluvit," řekla mu. "Sama."

Elias si povzdechl a postavil se. Ještě, než odešel, otočil se na Oliver a ukázal na něj prstem. "Přemýšlej o názvu."

Neviděl Eliase zbytek letu. Měl výhled na jeho místo, ale nevrátil se ani jednou za těch dalších pět hodin, co letěli. n to neviděl jako dobré znamení. Určitě si Elias od svého týmu jen vyslýchal, jaký je jeho plán na evropské turné - rozhovory, focení,  promo akce a samozřejmě zvukové zkoušky a koncerty. 

Oliver byl alespoň rád, že Elias vypadal opravdu odpočatě. Jen doufal, že to opravdu tak i vydrží, aby to nedopadlo tak, jako v Asii. Ne, že by mu vadilo být s ním každý večer, aby mu pomohl, když měl těžké chvíle, ale bez nich by se určitě Elias cítil lépe. 

"Co jste tak dlouho řešili?" zeptal se Eliase, jakmile se opět sešli před letadlem. Elias se na něj omluvně podíval.

"Promiň. Nemůžu ti to říct."

Oliver se zamračil. Elias mu říkal poslední dobou vše, i když je pravda, že za celé turné zatím neplánovi nic, co bude po turné. To začali až teď a Elias ani Harper mu nikdy nechtěli říct. 

Na jednu stranu to ale i chápal. Smlouvu měl do konce turné, pak se jejich cesty rozdělí. Nemohl se promenádovat doma s tím, že ví veškeré Eliasovy plány.

I když... on se je později dozvěděl. Když o pár týdnů později totiž leželi společně v posteli v objetí, Elias před ním netajil už vůbec nic. To ale byla pohádka na později. 

Teď si hrál na uraženého. Dokud mohl. 

"Byl jsi někdy v Londýně?" zeptal se ho Elias, když dojeli na hotel a nastoupili do výtahu, aby se dostali do svých pokojů.

"Jo, když mi bylo tak čtrnáct? Byli jsme tu s rodiči na dovolené."

"Sakra," ulevil si Elias a Oliver se na něj překvapeně podíval. "Chtěl jsem ti ukázat Londýn. V Paříži jsi někdy byl?"

Zavrtěl hlavou. Elias se usmál. "Tak ti ukážu aspoň Paříž. A Prahu. A Vídeň taky."

"U-uhm," vydal ze sebe Oliver zaskočeně. "T-tak jo," vykoktal. V tu chvíli výtah zastavil v patře, kde byl jeho pokoj. Elias jel ještě o jedno patro výš. 

"Tak dobrou noc."

"Dobrou," zamumlal Oliver a s kufrem se vyřítil z výtahu ven. Teď pěkně zpanikařil. 

Jeho pokoj byl menší, než jaké většinou měl, ale nijak mu to nevadilo. Hned, co se osprchoval, padl do postele. Bylo teprve šest hodin k večeru, ale bylo mu jedno, jestli se probudí třeba ve čtyři ráno. Byl zkrátka unavený z letu. Lepší, než kdyby přiletěli v třeba v devět ráno, to by jen tak spát nešel. 

Nakonec se probudil o půl čtvrté ráno. Ani ne proto, že by se probudil sám od sebe, ale protože ho vzbudilo ťukání. Někdo mu ťukal na dveře. Nejprve se zmateně podíval na hodiny, protože ho to trochu vyděsilo. Všiml si ale několika zpráv od Eliase a dva zmeškané hovory. 

Musel se zasmát. Spíše z frustrace.

Zprávy neotevíral, zkrátka šel Eliasovi přímo otevřít.

Nečekal ale, že ho uvidí v takovém stavu. Vypadalo to, že brečel.

"Co-"

Elias se mu vřítil do pokoje. "Jsem v pohodě," řekl mu. "Potřebuju někoho, kdo bude na rozdíl ode mě racionálně myslet, co mám odpovědět Walterovi."

"Walterovi?" nakrčil obočí Oliver.

Elias se zastavil před postelí a uchechtl se. "Rozešel se s tím svým. A mně napsal, že mě miluje. Už poslední dva týdny turné s ním budu pracovat zase na dalším albu, nevím, jestli to zvládnu."

Oliver zavřel dveře a naznačil Eliasovi, ať se posadí na postel. 

"Probudil jsem tě?" zeptal se Elias tiše, když si sedal. 

Oliver zavrtěl hlavou. "Nebo jakoby jo, ale mám za sebou asi devět hodin spánku, takže jsem v pohodě."

Elias přikývl. "Nemáš něco na pití?"

"Jasně."

V tichu jim obou připravil hotelové čaje, protože nic jiného, kromě kohoutkové vody, neměl. Elias ale s čajem vypadal spokojeně. "Jak v Asii," pousmál se.

"Tenhle ale není na podporu spánku. I když jak tě tak vidím, možná by se ti nějaký hodil."

"Taky jsem spal, ne že ne. Ale já nevydržím spát více jak šest hodin."

Oliver se na něj podíval se starostí v očích. "Ty asi nemáš problémy se spánkem jen kvůli posunům času, co?"

Elias zavrtěl hlavou, ale nic neřekl. Tak Oliver poznal, že o tomto se přímo bavit nechtěl. Kývl na telefon v jeho ruce. "Ukaž, co napsal."

Elias si povzdechl, ale v dalším okamžiku odemykal telefon. Když najel mezi zprávy, všiml si Oliver vlastního jména, u kterého měl Elias emotikon fotoaparátu, což mu přišlo i roztomilé, ale pak si všiml, že u něj měl i nějakou fotku. A byl si jistý, že Elias ho nikdy nějak samostatně nefotil. Než ale stihl na fotku pořádně zaostřit, Elias už rozklikl chat s Walterem. Podal ho Oliverovi.

Ten od něj telefon přebral. V nejnovější zprávě stálo tohle: Eliasi? Můžu za tebou přiletět? Potřebuju tě. Miluju tě.

Oliver nemohl uvěřit svým očím. "On chce přiletět? To mu není ani trochu blbý, jak tě využívá?"

"Využívá?"

"Jo?" Oliver vzhlédl od telefonu. "Chodili jste spolu, pak jsi ho nejspíš přestal bavit, tak se s tebou rozešel. Pak jste pracovali na albu, tak proč si s tebou zase nezačít něco nezávazného, že jo? To pak utnul taky, dokud se nepřidal k nám na turné. A zase se to opakovalo. Jako promiň, ale já v tom vidím jasný vzorec. Kdyby přijel, pravděpodobně by tě využíval zase do té doby, než bys ho přestal zase bavit."

Elias propaloval pohledem zem a dlouhou chvíli nic neříkal. Asi po minutě se krátce zeptal: "Tak co mu mám odepsat?"

"Jako záleží na tobě. Záleží, jestli se ti líbí, jak tě využívá," řekl tiše Oliver.

"Ne," odpověděl Elias šeptem. "Ale je to těžký, když k němu něco cítím."

"Já to chápu," povzdechl si Oliver. Nikdy by ho nenapadlo, že tady bude řešit milostný život jednoho z nejznámějších lidí současnosti. "Ale když to nechceš, tak by ses měl za sebe postavit," poradil mu. "Zatím jen on rozhodoval o tom, co s vámi bude, ne? Tak pro jednou rozhodni ty a zkrátka mu napiš, že ho tady nechceš."

Podal mu telefon zpátky. Váhavě si ho vzal. "Ale máme pracovat na tom albu ještě."

"A kolik dalších alb ještě bude? Jak bude tvoje kariéra dlouhá? Nemůže tohle s tebou dělat dalších několik let."

"Jo," odpověděl Elias. "To máš asi pravdu." Shlédl na svůj mobil a začal vyťukávat dlouhou zprávu. Než ji o dvě minuty později poslal, ještě ji dal Oliverovi přečíst. Musel se usmát. Napsal skvěle to, jak nechce být jen jeho hračkou. Když zprávu odeslal, povzdechl si. "Díky. Kdo ví, co bych mu napsal bez tebe."

Oliver se posunul na posteli dozadu a opřel se o její čelo. "No, zas si říkám, jestli jsem ti akorát nenacpal vlastní názor."

Elias se k němu otočil. "Možná nacpal, ale máš pravdu. Nemůžu si nechat líbit, jak mě furt využívá."

"Nebudeš toho ale litovat?"

Elias se taky na posteli posunul, k Oliverovu překvapení si ale lehl tak, že mu položil hlavu do klína. Oliver na něj shlédl. Elias se usmál. "Ne. Je toxickej. To si musím připomínat."

Oliver nasucho polkl a odvrátil zrak. "Uhm, pustíme si teda nějaký film? Ať na to nemusíš myslet."

"Jasně," neváhal Elias s odpovědí. Utřel si oči, které měl stále viditelně od slz. "Ale ještě jednou díky. Tak celkově. Že jsi mě třeba nevyhodil, když ti tady ťukám na dveře skoro ve čtyři ráno."

"To bych neudělal," zamumlal rychle Oliver a rychle zapnul Netflic. V Dalších minutách se bavili jen o tom, na co se podívají. 

Elias zůstal ležet s hlavou v Oliverově klíně, jen se natočil na televizi. Jak později Oliver pochopil, v takových zranitelných chvílích, jako byla tato, Elias potřeboval dotek někoho, aby věděl, že není sám. 

Musel toho ještě hodně o Eliasovi zjistil. A taky chtěl. Chtěl zjistit každou maličkost, každou jeho slabou i silnou stránku. Chtěl vědět, jak mu může pomoct v těch těžkých chvílích jeho náročného života. 

Chtěl tu být pro něj. Když Elias pak v jeho klíně přece jen na chvíli usnul, Oliver ho se zatajeným dechem začal jemně hladit ve vlasech. A jeho mysl zabloudila do zakázaných míst; jaké by to bylo, kdyby ho políbil? Jaké asi byly jeho rty, když-

Zastavil se. Nejen, že v podmínkách účasti na turné měl, že nemůže s Eliasem nic mít, ale tak jako tak nemohl. Elias byl světoznámou hvězdou, jejich životy by stejně nikdy nešly dohromady.

I tak si ale těch dvacet minut, kdy hladil ELiase ve vlasech, než se zase probudil, užíval.

ɛ ɜ

omg docela nálož dneska, skoro 1600 slov