ɛ Elias ɜ

Elias se musel přiznat, že mu chyběly ty večery strávené s Oliverem v hotelových pokojích, co den, jiný hotel. Chyběly mu hotelové snídaně, které si vždy dával stejné, protože byl na honu za nejlepšími hotelovými palačinkami, čemuž se Oliver vždy smál. A možná mu i trochu chyběly chvíle, kdy se probudil dříve jak Oliver a tiše ho sledoval, jak spí.

Tak jak tuhle celou soutěž na začátku proklínal, teď ji miloval. Nečekal, že by mu dala někoho, kdo mu bude při turné ještě větší oporou než jeho vlastní bratr.

Ty dva týdny před odletem do Evropy se snažil maximálně odpočinout. Čekalo ho dalších dvacet koncertů po dobu dvou měsíců a nemohl si dovolit zase přežívat na hraně jako ty tři týdny v Asii, kde byl rád, když se před koncertem dvě hodinky vyspal. Proto většinu času trávil u rodiny nebo sám doma s občasnými videohovory s Oliverem.

"Já vážně nevím, co ti na to mám říct," zasmál se Oliver. Vypadalo to, že byl někde v supermarketu.

"Na co? Na halloweenský převlek na show ve Vídni nebo na to obarvit se na blond?"

"Na obojí. Zkus se zeptat Harper, ta bude mít jistě jasnější názor."

"Jo," odfrkl si Elias. "Nahned mi to zakáže."

"Právě proto," odpověděl Oliver.

"Myslíš ale, že by mi blond slušela?" zeptal se ho a převalil se na sedačce do už tak sto padesáté pozice.

Oliver vypadal zaujatě, jako by něco četl. Pak spokojeně sebral plechovku kukuřice a začal se opět věnovat Eliasovi. "Já ti nevím. Jako asi jo, ale tmavá mi prostě k tobě sedne více. Jde ti k očím, vyřazuje z tebe taková tajemná energie."

To Eliase pobavilo. "Fakt?"

Oliver pokrčil rameny. "Co já vím."

"Ty jsi fakt rádce nad zlato," protočil očima Elias.

Oliver se viditelně zastavil a v další sekundě hodil telefon i s Eliasem do kapsy. "Hele, tohle není zrovna pěkný výhled."

Pak Oliver promluvil, ale na Eliase to rozhodně nebylo. "Ahoj, Pheobe." Dostalo se mu odpovědi dívčím hlasem. Elias se prostě musel rozesmát.

"Jak se máš?" zeptala se ho Pheobe. "Jaké je turné?"

"No, jak se ti líbí turné se mnou?" zeptal se i Elias, plně vědom toho, že ho Oliver musí ve sluchátkách slyšet. 

"Je to fajn," odpověděl Oliver. "Docela náročné."

"Fakt?" uslyšel Elias Pheobe.

"Jo, uhm," začal Oliver, ale na chvíli se zastavil. "Já... fotím pro Eliase. Fotky z koncertů a tak. Po celé turné."

"Oh? Tak to musíš být asi dobře placený?" zasmála se. Elias tu konverzaci Oliverovi vůbec nezáviděl, protože i když měl výhled jen na Oliverovu kapsu, bylo mu jasné, jak trapné to bylo. 

"Ale ujde to," odpověděl Oliver.

Elias se v tu chvíli urazil. "Ujde to? Jako promiň, ale myslím, že ti platím víc než jakýkoliv-"

"Takže asi trávíš s Eliasem hodně času, co?" pokračovala Pheobe. "Wow. Musí to být hustý."

"Vytáhni mě z tý kapsy," zavrčel Elias.

"Mlč," vyhrkl Oliver a Elias slyšel, jak Pheobe zalapala po dechu. Oliver se jí hned začal omlouvat. "Ne, ne, to nebylo na tebe, promiň." Eliasovi se najednou naskytl pohled na supermarket a následně na Pheobe, jak jí Oliver telefon ukázal. "Volám si právě s Eliasem."

Elias za tu chvíli opět stihl změnit polohu, a tak ležel rozvalený na sedačce hlavou dolů. Když uviděl Pheobe a Pheobe musela uvidět i jeho, byl červený jak rajče z toho, jak se mu už prokrvoval mozek, a šňůrky od mikiny mu padaly do pusy. Musel vypadat k zulíbání. Přesto na Pheobe zamával. "Ahoj!" pozdravil ji bez toho, aby si uvědomil, že ho slyšet nemohla.

Pheobe si zakryla ústa otevřená překvapením dlaní. "Oh," bylo to jediné, co ze sebe zvládla vydat. Elias se narovnal a skousl si ret, aby se nerozesmál. Pheobe mu nikdy nic neudělala a byla to jeho velká fanynka, přesto ji díky Oliverovi zrovna nemusel. 

"Jo...," vydechl Oliver. "Na něj bylo, ať mlčí. Komentoval mi do ucha každou větu."

"Pojďme pryč," odfrkl si Elias.

"Ptá se, jak se máš," řekl Oliver Pheobe.

"To teda neptám."

"D-dobře," vykoktala Pheobe. "On ví, kdo jsem?"

"Bohužel," okomentoval Elias. Štvalo ho, že je s Oliverem obírala o čas, kdy si mohli volat.

"Možná jsem se zmínil," pokrčil rameny Oliver. "Každopádně musím jít, promiň. Docela pospíchám."

"Pospícháš?" zeptal se Elias pobaveně hned, co se Oliver s Pheobe rozloučil. 

"Kdyby ses bavil se svou bývalou, která tě podvedla, taky bys pospíchal," zamumlal Oliver. "Víš ale, je trochu nepraktické chodit mámě na nákup a zároveň mít s tebou videohovor."

"Tak nechoď mámě na nákup," mlaskl Elias

"Nebo můžu tipnout tebe, že jo," namítl Oliver.

"Opovaž se. Jinak ti srazím plat a jak to tak vypadá, už teď nejsi spokojený."

Oliver se zasmál. "Jsem spokojený, jen jsem si dělal srandu."

"Jo? A já se zrovna chtěl zeptat, jestli chceš přidat."

"To určitě."

Elias se usmál. Byl to takový ten spokojený úsměv, že byl rád, jak měl někoho, s kým si mohl takhle zavolat. Oliver přímo vykládal nákup na pokladní pás, a tak mu nevěnoval pozornost. Naštěstí. Ještě by se ho ptal, proč se tak pitomě usmívá.

Jakmile byl celý nákup na páse, Oliver zhluboka vydechl. "Teď už ale vážně budu muset končit. Neutáhnu tenhle nákup, když si s tebou budu volat."

Elias se zamračil. "Jak chceš, máš o cent na hodinu míň," vzkázal mu a hovor tipl dřív, než to mohl udělat Oliver. Dokázal si představit, jak se teď Oliver smál uprostřed supermarketu. 

Podíval se na hodiny. Měl ještě dvacet minut, než měl mít schůzku se svým týmem, aby probrali nějaké další strategie. Harper mu už chtěla stanovit i datum nového alba, i když to poslední vyšlo teprve před čtyřmi měsíci a do nového měl pouze jednu písničku, která ještě ani nezněla jako jeho styl, jak řekl Oliver. Byla to ta, co napsali s Walterem.

Už jeho myšlenky málem zase ovládl Walter, když se postavil a došel do vedlejší místnosti, která mu sloužila jako taková pracovna s knihovnou. Popadl notes a tužku a vrátil se na sedačku. 

Měl dva nápady na písničku. Jeden byl inspirován celou jeho situací s Walterem - ne jako ta první, tentokrát by tam zahrnul i to, jak ho Walter využil jen jako odreagování se na turné, zatímco měl doma někoho jiného.

Druhý nápad byl inspirován Oliverem. Jak našel někoho, komu věřil, i když si myslel, že už to s jeho postavením nebude ani možné. 

A jelikož nechtěl další pomalou a smutnou písničku, rozhodl se začít s druhým nápadem. Protože jeho setkání s Oliverem si nezasloužilo pochmurnou náladu. 

Nemohl doslova zmínit, jak se potkali. Bylo by pak jasné, o kom by to bylo. Ale pomocí metafor a narážek napsal něco, co se zdálo jako kompletně jiný příběh, ale on věděl, kde měl svůj základ. A když tu písničku těsně před odletem do Evropy dokončil se vším všudy (dlouho se mu nestalo, aby mu šla nová písnička tak od ruky) a pustil ji Oliverovi, ani nepoznal, že našel inspiraci v něm.

To bral Elias jako úspěch. 

Nikomu jinému ji nepustil. Walter by se jí určitě pokoušel zase překopat a stejně, dokud nemusel plně pracovat na albu, nechtěl se s ním ani vidět. Alespoň Harper se mohl zeptat na její názor, ale něco mu v tom bránilo. Bál se, že by poznala, kde vzal inspiraci.

A tak si ji zatím nechal jen pro sebe a pro Olivera. 

ɛ ɜ

...já se místo psaní měla učit, dnešní test dopadl katastrofálně

anyway, další kapitolka pro vás <33