ɛ Oliver ɜ

Když se nejkratší část turné, ta asijská, blížila ke konci, všechno bylo jinak. Tak to alespoň Oliverovi připadalo.

Elias už nebyl jen někdo, s kým Oliver udržoval zdvořilé konverzace. Poslední týden se totiž scházeli na pokojích, vždy pozdě v noci po koncertě, nejprve řešili Eliasův stav a když se to zlepšil, procházeli spolu Oliverovy fotky z právě skončeného koncertu a povídali si o všem možném.

Tolik toho o něm už věděl. Tolik věcí, kterých by někdo jiný mohl zneužít, a tak se divil, že mu to vůbec řekl. "Měl jsi pravdu," řekl mu jeden večer Elias, když odcházel k sobě na pokoj. "Není tak nemožný si najít kamarády, i když už jsem slavný."

Oliver se cítil zvláštně. Ani ve snu by ho nenapadlo, že se z Eliase na tomto turné stane jeden z jeho nejlepších kamarádů. Hodně si rozuměli, bavili se spolu. Jinak to nazvat nemohl.

"Můžu mít otázku?" zeptal se ho Oliver přesně tři dny před tím, než se měli vrátit do Ameriky. Než měla nastat další dvou týdenní pauza před tím, než vyrazí do Evropy.

Leželi u Olivera na pokoji. Byly dvě hodiny ráno a dívali se na film. Elias spokojeně chroupal chipsy, které Oliver rozbalil, po tom, co se málem zhroutil z toho, jak podělal koncert (což Oliverovi tak nepřipadalo). "Jasně," odpověděl s plnou pusou.

"Jen jsem si říkal... Víš že máme přílet domů ve tři ráno. A já nejsem z Los Angeles, jsem tři hodiny jízdy od tama-"

"Jo," odpověděl Elias bez toho, aby Oliver vůbec nějakou otázku položil.

"Co jo?"

"Můžeš přespat u mě, není problém."

Oliver se zasmál. "To jsem se zeptat nechtěl. Spíš jestli nemáš v záloze někoho, kdo by mě mohl hodit domů."

Elias spustil pohled od filmu a podíval se na Olivera. "Vážně se chceš po několika hodinovém letu ještě plahočit tři hodiny v autě?" zeptal se ho. "Neřeš to. Přespíš nejprve u mě a další den už ti někoho seženu, aby tě zavezl."

Byli přátelé. Přesto Oliverovi nedala spát ta myšlenka, že je Elias slavný. Že by neměl u něj jen tak přespávat, jako by snad byl Elias něco víc.

"Díky," zamumlal tedy nakonec a nechal to být. Místo toho začal přemýšlet akorát tak nad tím, jak asi Eliasův dům vypadá. Byl si jistý, že na Googlu by ho našel, ale to ho samozřejmě nikdy dřív nenapadlo hledat.

Elias mu nabídl brambůrky. Oliver jen zavrtěl hlavou. Jelikož stejně nedával pozor a nevěděl tedy, o čem film je, v jednu chvíli se zvedl se slovy, že si dá rychlou sprchu. Elias nejprve začal šílet, že hned vypadne na svůj pokoj, ale Oliver ho ujistil, že dodívat se klidně může u něj. Když pak o patnáct minut později vyšel spokojený z toho, jak čistě se cítil, pohled mu spadl na postel. Elias usnul.

Nebyla to novinka. Už párkrát usnuli u toho druhého na pokoji, a tak mu Oliver v klidu vzal balíček brambůrků vedle něj a odložil ho na stůl. Pak se k Eliasovi vrátil.

"Hej," sykl na něj jemně. "Nadzvedni se trochu."

Elias zakňučel, ale poslechl ho. Oliver tak vystrčil peřinu z pod jeho těla a následně ho přikryl. "Dobrou," šeptl pobaveně, i když věděl, že odpověď od něj nedostane.

Nikdy by ho ani nenapadlo Eliase probudit, aby šel zpátky na svůj pokoj, protože tenhle kluk měl opravdu rozhozený spánkový režim. Kdyby se tak vydal zpátky, Oliver by se vsadil, že znovu by už neusnul. A tak byl rád, když Elias usnul, i když to bylo u něj v posteli, kterou skoro ze tří čtvrtin zabíral.

Lehl si tedy na místo, které mu zbylo, a za chvíli už o sobě nevěděl.

-

Ráno vstávali po pouze pěti hodinovém spánku, protože Elias musel odjet na nějaký rozhovor. Oliver s ním nejel, přesto vstal už s ním (vlastně před ním) a objednal jim na pokoj snídani. Pak se posadil zpátky na postel a odpočítával sekundy do půl osmé ráno, na kdy měl Elias nastavený budík. Když ručička na hodinách skočila na půl, shlédl na Eliase vedle něj. Pár sekund na to mu na nočním stolku začal vyhrávat telefon.

Elias ze sebe vydal pár neurčitých zvuků, z pod peřiny mu vyletěla ruka a telefon umlčel. Pak se opět nehnul.

"Za chvíli je tady snídaně," oznámil mu Oliver.

"Pwačingy?" vydal ze sebe Elias.

"Cože?" zeptal se pobaveně Oliver.

Elias zvedl hlavu. "Palačinky?" zeptal se srozumitelně a praštil hlavou zpátky.

"Samozřejmě."

"A-"

"A pomerančový džus taky," nenechal ho domluvit Oliver. Elias se otočil na záda a usmál se.

"Učíš se rychle."

Do čtvrt hodiny tak seděli u stolu a jedli snídani. Elias své palačinky s pomerančovým džusem a Oliver sobě objedná slané obložené croissanty s kávou. Chvíli bylo mezi nimi ticho, dokud alespoň částečně neuspokojili svůj hlad.

"Psal jsem Harper, že až přiletíme, jedeš se mnou. Nelíbí se jí to, ale mně je to jedno," řekl mu po chvíli Elias s plnou pusou.

Oliver nakrčil obočí. "Huh?"

"Bojí se, že nás někdo uvidí. Že by to nebylo dobré, aby někdo psal o tom, jak si výherce soutěže beru domů," pokrčil rameny. "Poslala mi pár odkazů na hotely kolem letiště," zasmál se. "Ale to nic. Prostě jdeš se mnou a hotovo."

"Nechci dělat problémy," namítl Oliver.

Elias odložil příbor. "Hele, stejně nás nikdo neuvidí. Auto má tmavý skla, vjedeme přímo do garáže domu a stejně, od brány domů to taky ještě kousek je."

"Ty jo, jak velký máš barák?"

Elias se ušklíbl. "Však uvidíš."

A Oliver uviděl. O tři dny později nasedali do letadla směr domov (Oliver opět v premium třídě s Eliasem) a následně po letadle nastoupili do auta, kterým jeli asi třičtvrtě hodiny, než se dostali od letiště k Eliasovi.

Zastavili se před bránou, která se začala pomalu otevírat. Oliver vykoukl ven, ale z domu toho moc neviděl, hlavně kvůli tmě a stromům, které mu zavazely ve výhledu.

Auto vjelo na pozemek. Elias vedle něj pomalu usínal na sedačce. Oliver se rozhlížel všemi možnými směry.

Neměl by ho Eliasův dům překvapovat, byl slavný, bohatý. Přesto se nestačil divit. "Jak dlouho tady bydlíš?" zeptal se udiveně, když před sebou uviděl moderní osvícenou vilu s velkým bazénem.

"Přistěhoval jsem se sem pár měsíců před začátkem turné," odpověděl tiše. Oliver zapomněl, že pomalu ale jistě usínal.

"Wow," vydechl potichu Oliver. Auto zajelo do garáže, která se za nimi hned zavřela. Oba vystoupili a po tom, co Elias něco rychle řekl řidiči, se vydali do domu.

Nikdy nebyl v tak luxusním domě, ale nebyl čas ho teď objevovat. I když by nejraději Eliase požádal, ať mu ukáže každý kout, byli oba unavení. A tak se ho jen zeptal, kde má spát.

Elias ho zavedl do jedné ze tří ložnic v domě. "Tvé království na noc," okomentoval ložnici. "Zítra odpoledne se pro tebe vrátí ten řidič, co nás vezl sem."

"Až odpoledne?" podivil se Oliver.

Elias kývnul na moderní hodiny na zdi. "Jsou čtyři hodiny ráno. Vsadím se, že do oběda vzhůru nebudeš. Tak si dáme obědovou snídani a budeš moct jet."

Oliver mu celý vděčný poděkoval a popřál mu dobrou noc. Elias se tedy odebral k sobě do ložnice a Oliver tak už s ničím neváhal, dal si rychlou sprchu a spokojeně se uložil do postele.

Vstal o půl dvanácté. Elias uvařil jednoduché jídlo. A nakonec to dopadlo tak, že Oliver odpoledne neodjel. Ani ten den potom. Strávil u Eliase tři noci, než se konečně vydal domů, protože zkrátka se v přítomnosti toho druhého až moc bavili. Pak už ale Eliasovi opět začínal nějaký ten program a Oliver nechtěl zůstávat u něj doma sám.

Když ale odjížděl, cítil se zvláštně. Vrátit se měl až za dva týdny, aby odletěli do Londýna a brzy pocítil, že mu Elias chybí. Nebyl si ale jistý, jestli mu může jen tak napsat, jestli třeba nebude až moc zaneprázdněný a nebude ho to spíše otravovat. Elias mu ale sám napsal hned na druhý den, co byl Oliver doma.

Co táta a jeho ruka? Dobrý?

Oliver se přiblbě na telefon usmíval. Divil se, že si Elias pamatoval, jak si jeho táta už skoro před měsícem zlomil ruku.

Pak si uvědomil, jak pitomě se usmívá. Nasadil opět neutrální výraz a proklel Eliase za to, co s ním začínal dělat.

ɛ ɜ

ty vaše reakce u poslední kapitoly ksjsks. tak tady máte další! mě to nakoplo, takže jsem místo plánovaného učení zase psala🥰