ɛ Elias ɜ

Turné? Znělo to sice krásně, ale zas tak lehké to nebylo.

Elias se samozřejmě těšil, až potká své fanoušky, ne že ne. Netěšil se na to mezi koncerty. Každý druhý den v jiném městě, neustálé zvukové zkoušky, koncerty pozdě do noci. Bylo sice hezké, že takhle mohl procestovat půlku světa, ale jediné, co si z jednotlivých států pamatoval, byly luxusní hotelové pokoje. Více toho zkrátka nestihl.

A ještě k tomu tentokrát přibyla ta soutěž. Chápal, proč to jeho tým vymyslel. Nikdo to předtím neudělal a už jen vyhlášení soutěže se dostalo na přední stránky časopisů. Byl sice vyrozuměn, že výherce s ním bude maximálně jen na koncertech, alias když budou na veřejnosti, i tak se Elias bál, že nějaká ukřičená fanynka z něj bude brát ještě více energie.

Jenže jeho tým vybral kluka. Takové soutěže nikdy nebyly úplně náhodné, jeho tým si náhodně vybral asi stovku jmen a ta si trochu proklepl. Vybrali kluka proto, aby náhodou nevznikly randící skandály.

Elias mlčel. To, že byl u něj mnohem více pravděpodobnější randící skandál s klukem než s holkou, raději nezmiňoval.

Nějaký fanoušek, který akorát tak bude mít lístky v první řadě na každé show, ho až tak zajímat nemusel. Musel se připravovat na turné, které začínalo už za dva týdny.

Jeho dny tak naplňovaly zkoušky, hodiny strávené ve studiu, aby doladil poslední věci na jeho albu, které mělo vyjít týden před turné, návštěvy jeho blízkých, aby se rozloučil.

Tyto návštěvy absolvoval se svým bratrem, protože Tobias byl kytarista v jeho kapele, která ho doprovázela. Jediný opravdu blízký člověk, který s ním na turné bude.

"Co máš zítra v plánu?" zeptal se ho Tobias, když vyjeli z příjezdové cesty jejich rodičů. Elias se zabořil do sedačky a pokrčil rameny.

"Ráno studio. Pak se budu chvíli bavit. V poledne mě čekají nějaké zkoušky ohledně choreografie a k večeru trénink s trenérem. Pak zase balit. Pak spát."

Jeho bratr se uchechtl. "Zníš unaveně už teď."

Elias se koukl na hodiny na displayi. Bylo teprve půl osmé večer a cítil se, jako by měl každou chvíli usnout. Což také mohl, protože dnes ho už žádné plány nečekaly. K němu domů to byla ale ještě třičtvrtě hodina cesty. Musel se umýt, připravit věci na zítra. Viděl to tak, že před desátou se do postele nedostane a to musel vstávat v pět ráno, aby už o půl sedmé byl ve studiu.

Stále to byl ale docela luxus. Tolik času na spánek dlouho neměl.

"Stačí jeden koncert a já se zase vzpamatuju," odpověděl tlumeně. "Ty přípravy jsou vždy nejhorší. Ještě když do toho vydávám album."

V rádiu skončila písnička a začala další. Jeho vlastní.

Elias si povzdechl a mlčky rádio přepnul.

"Tenhle song jsi vydal teprve před dvěma týdny a už ho nemůžeš slyšet?" poškádlil ho Tobias.

"Právě. Už dva týdny je všude. Nehledě na to, kolikrát jsem ho slyšel při nahrávání." Take it Easy byla písnička, kterou Elias zrovna nemusel, a to proto, že producenti vzali to, co napsal, a naprosto to překopali do něčeho, co mělo být zaručeně hitem. A ona se hitem stala, ale Elias věděl pravdu za jejím vznikem. Že ho donutili ji nazpívat, i když s tím nesouhlasil.

Nebyla to špatná píseň. Jen si ji představoval úplně jinak-

Tobias ho vyhodil doma o půl deváté. "A to setkání s tím výhercem máš kdy?" zeptal se dodatečně přes otevřené okénko, když už Elias vystoupil.

"Myslím dva dny před turné? Nevím, musel bych se kouknout," odpověděl ledabyle. Tobias přikývl.

"Tak se modli, ať je to někdo normální," zasmál se. "Dobrou."

Elias na něj mávl a otočil se směrem domů. Loudavým krokem se vydal ke dveřím. Nechtělo se mu domů z toho důvodu, že se bude muset připravit na zítřek, i když postel bude hned vedle něj.

Jako první si udělal slabší kávu, aby se trochu probudil. Připravil se na další den, dal si rychlou sprchu a ještě než usnul, odepsal pár fanouškům na sociálních sítích. Přidal novou fotku z jejich rodinné večeře. Zkontroloval si e-maily od jeho týmu.

Měl tam jen jeden nepřečtený, kdy mu Harper poslala nějaké informace ohledně té soutěže. Rozklikl ho tedy, protože zítra se měl s Harper vidět a nepotřeboval, aby na něj byla nepříjemná jen proto, že si nepřečetl jeden mail.

Zrak mu padl na všechny ty informace, které se jim povedlo o výherci soutěže zjistit. Elias raději nepřemýšlel, jestli je mají z nějakého soutěžního formuláře nebo to vykopali sami.

"Oliver Thompson," zamumlal si sám pro sebe. Pod jeho jménem byly jeho sociální sítě. Elias vyjel z e-mailu a kliknul na Instagram. Vyhledal Oliverovo jméno, ale měl smůlu - účet byl soukromý a jako profilovou fotku měl meme nějaké kočky.

Zkusil tedy Twitter. Tam měl o něco větší štěstí v tom, že soukromý účet nebyl, ale také nenašel jedinou fotku. Jen tweety z každodenního života. A i když to bylo už několik týdnů od vyhlášení, jediný tweet nebyl o tom, že by vyhrál.

Už se ani nedivil, proč se jeho fanoušci snažili zjistit, kdo je ten šťastlivec. Bylo to, jakoby na internetu neexistoval.

Měl ale právě z toho dobrý pocit. Mohl by to být někdo, kdo se nebude snažit přidávat fotku s ním každý den na internet nebo narušovat jeho soukromí.

Šel tak spát s docela klidnou hlavou.

Což se ale nedalo říct o ránu. Probudil ho budík brzy ráno a i když nebyl ten typ, co by hned po ránu kontroloval sociální sítě, tentokrát si všiml více upozornění, než na kolik byl zvyklý.

Zmateně na svůj mobil zamžoural, když otevřel Twitter. Jeho hlavní stránku tvořilo několik podobných tweetů a článků, všechny nesly jednu zprávu: Vítěz velmi sledované soutěže Eliase zpěváka doopravdy nesnáší!

Zasmál se. Kliknul na první článek, který uviděl. Dal se do čtení.

Ve výsledku to byly nepodložené informace a jediný zdroj byla Oliverova bývala přítelkyně, která se na sociálních sítích k vítězi vyjádřila.

Elias počítal se vším, ale nenapadlo ho, že by ho výherce nemusel mít rád. Protože proč by se někdo takový do soutěže zapojoval? Odhodil telefon s vědomím, že bývalá přítelkyně asi jen pěkně žárlila.

Jak zjistil na prvním setkání, mýlil se. Jo, Oliverova bývala přítelkyně nejspíš žárlila, ale nelhala.

Elias seděl v šatně v aréně, kde se už připravoval první koncert turné, když se s Oliverem poprvé setkal. Jeho tým, v čele s Harper s obřím foťákem, ho dovedl přímo k němu do šatny.

Nejprve byl Elias příjemně překvapený. Oliver vypadal mile, nevyšiloval, když ho uviděl, a při příchodu se usmíval.

V moment, kdy se jejich oči setkaly, úsměv zmizel. Oliver začal těkat pohledem mezi Eliasem, který si mezitím stoupl, a Tobiasem stojícím kousek za ním.

"Nebudu lhát," ozval se jako první Oliver, "ale teď si vážně nejsem jistý, kdo z vás dvou je Elias," přiznal.

Tobias vyprskl smíchy. Elias zvědavě naklonil hlavu. Harper v tu chvíli vyfotila první fotku. Nastalo trapné ticho.

Musel se uchechtnout. "Takže je to pravda? Co se objevilo na internetu? Že výherce vlastně není ani můj fanoušek?" zeptal se.

Oliver pokrčil rameny. "Asi tomu tak bude."

Blesk. Další fotka. "Jděte k sobě, prosím!" zvolala Harper, jakoby právě neslyšela, že tento cizí člověk vůbec jeho fanouškem nebyl. "Potřebujeme nějakou pořádnou fotku pro média!"

Oliver stál jako solný sloup. Elias tedy k němu došel a postavil se vedle něj. Nelíbila se mu přítomná atmosféra. Čekal někoho, kdo ho má rád, kdo má rád jeho tvorbu, že si popovídají o muzice, zeptá se na nejoblíbenější písničku. Počítal dokonce s tím, že mu možná bude skákat po hlavě nadšením. Že stráví čas před zkouškou s věrným fanouškem, který by si to zasloužil.

Místo toho se cítil podobně jako tehdy, když mu bylo čtrnáct a jeho matka pozvala na večeři rodinu její kamarádky z hodin pilates. Měla dceru. Bylo jí třináct a jejich matky v tom hned viděli nadějné přátelství do budoucna. Byl to akorát tak velice trapný a nepříjemný večer.

"Sýr!" vyhrkla Harper a Elias se usmál. Nechtěl raději ani vidět, jak ta fotka musela divně vypadat.

Následně od něj Oliver odstoupil. "Promiň, nemám žádná alba na podepsání. Ani trička. A prsa taky ne."

Tohle musela být noční můra, pomyslel si Elias, zatímco jeho bratr se už podruhé rozesmál. Nejspíš si užíval pohled na trpícího Eliase.

"No," vydal ze sebe Elias. "Tohle jsem nečekal," řekl tlumeným hlasem.

"Je mi to jasný," přitakal Oliver. "Ale aspoň tě nebude otravovat žádný šílený fanoušek celé turné. Věř mi, že já si budu hledět svýho."

"Proč ses do soutěže přihlásil?" vyhrkl Elias, když už se dal Oliver k odchodu.

"Kvůli bývalé přítelkyni. Teď jsem v tom viděl už jen šanci zadarmo cestovat," usmál se. Pak vyšel z šatny ven.

Harper se k Eliasovi otočila. "Tohle bylo sakra divný," konstatovala.

Elias se stále díval na místo, kde Oliver zmizel. "Já vám říkal, že ta soutěž není dobrý nápad," zavrčel a šel si raději naladit kytaru.

ɛ ɜ

jep, bude mi trvat, než se rozepíšu. než si zvyknu, že nepíšu kita a evana :')