ɛ Oliver ɜ

"Jaké je Tokio?" zeptala se Tazia. Byla to její první otázka po tom, co jí Oliver zvedl telefon.

"V noci dobrý," odpověděl upřímně. "Tak se nemůžu vzpamatovat z časového posunu, že přes den spím a v noci vyrážím do ulic."

Tazia se odmlčela, nejspíš aby se podívala na hodiny. "Takže tě ruším od spánku?" zeptala se. V Japonsku bylo právě devět hodin ráno, což znamenalo, že Tazia musela mít tak čtyři hodiny odpoledne předešlého dne, ale jistý si nebyl.  

"Ne, měli jsme dva dny na to, abychom se vzpamatovali. Zítra je první koncert, dneska má Elias focení pro nějaký japonský časopis. Vogue? Mají v Japonsku Vogue?" zeptal se s nakrčeným obočím.

"Ptáš se mě?" uchechtla se Tazia. "Co já vím. Takže jdeš taky, jo?"

"Jo, Elias mi to nabídl. Jsem jeho fotograf, třeba se tam něco přiučím," zasmál se krátce. Byl stále na hotelovém pokoji, Taziu měl na reproduktor a rychle se balil. Už teď věděl, že bude mít zpoždění.

"Ou, to je ale dobrý. Tak já tě nebudu rušit. Napiš mi, kdy si budeme moct v klidu zavolat, chci vědět všechno! Co jsi třeba z Tokia už viděl?"

"Uhm," zadrhl se Oliver. "Viděli jsme císařské zahrady a palác. A dvě restaurace. Tím to tak trochu končí." Styděl se. Byl ve státě s tak bohatou kulturou a zatím stačil objevit jen jídlo.

"Stačili?" zeptala se zmateně Tazia. "Ty a kdo?"

"Elias," zamumlal.

"Cože?"

"Elias," odpověděl hlasitě. Tazia se rozesmála.

"Takže po nocích drandíš ulice Tokia se světoznámou hvězdou, kterou ani nemáš rád? Wow."

"Jsme kamarádi," pokrčil rameny Oliver. "Je dost v pohodě. Neříkám ti úplně vše, co se děje, ale věř mi, že ta nenávist je už pryč. Byla to blbost. Vždyť za nic nemohl."

"Ještě než tě nechám se v klidu připravovat, Pheobe přišla ke mně do kavárny. Snažila se mě vyptávat na Eliase. A na tebe s Eliasem. Málem nerozdýchala, když jsem jí řekla, že jsi jeho fotograf. První prohlásila, že bych si měla uvědomit, že život není fanfikce, že tohle mi opravdu neuvěří," uchechtla se Tazia. "Vážně jsem z ní nemohla."

Oliver se musel zasmát. "Asi to zní jak nějaká fanfikce, co?"

"Docela jo," uznala. "Ale myslím, že v tvém případě trochu nereálná."

"Protože jsem ho nenáviděl?"

"Protože je kluk, Olivere."

Oliver se jako první zasmál. Tazia byla jeho nejlepší kamarádka, ale v tomhle směru byl trochu jako Elias. Nevěděla, že se mu líbí i kluci, protože když si to už stoprocentně přiznal, začal chodit s Pheobe. Pheobe to samozřejmě taky neřekl, protože se bál, že by se s ním rozešla. A cítil by se blbě, kdyby to jeho kamarádka věděla a přítelkyně ne, proto se rozhodl to tajit. Měl šťastný vztah s holkou, tak co na tom záleželo? Nebyl ani ten typ, co by o sobě mluvil, dokud se ho někdo na něco nezeptal. Byl by klidně schopný si najít kluka a i s ním přijít k Tazii do kavárny bez toho, aby jí dříve nějak varoval. Nepřišlo mu důležité na to lidi připravovat.

Přešel k telefonu, který měl hozený na posteli, a dřepl si k němu. "Víš, je tady něco, co jsem ti neřekl, protože jsem byl šťastně zadaný s holkou, a tak mi na tom nezáleželo-"

"Chceš mi říct, že by ta fanfikce klidně mohla být reálná?" zeptala se. V jejím hlase neslyšel žádný šok nebo zděšení, což bylo jen dobře.

"Nevím jak z Eliasovy strany, ale z mé určitě," potvrdil, přičemž samozřejmě neprozradil Eliasovo tajemství, i když Tazia byla jeho nejlepší kamarádka a věděl, že by to nikomu neřekla. Slíbil mu to a sliby dodržoval. Až teda na ten, že v případě výhry umožní Pheobe jet na turné. Ten nedodržel. To byla ale dávná minulost.

"Na to ti řeknu jen jedno," neváhala s odpovědí Tazia. "A to to, že mě to vůbec nepřekvapuje."

To Olivera nepřekvapilo. "Ne?"

"Já jsem všímavá, Ollie. Začala jsem nad tím přemýšlet tenkrát u bazénu, když jsi slintal nad Natem úplně stejně jako já," zasmála se tiše.

Oliver si to pamatoval. Byla to oslava jejich spolužáka, který hrál fotbal, a tak tam byl i celý jeho tým. A byl to i přesně ten okamžik, kdy si byl jistý, že kdyby za ním Nate přišel a někam ho pozval, řekl by ano. A sice si povídali, Natea opravdu upřímně zajímalo vše, co mu Oliver tenkrát vyprávěl, ale tím to skončilo. Oliver stejně v tu chvíli chodil s Pheobe dva týdny.

"Takže teoreticky od začátku, ty jo," uznal. 

"Od začátku?"

"V patnácti jsem si začal všímat, že mě nezajímají jen holky jak ostatní," mluvil tiše do telefonu, jako by to snad mohl někdo slyšet. "Ale byl jsem tak zaslepený tím dostat Pheobe, že jistý jsem si byl až v sedmnácti. A tobě jsem to neřekl-"

"Já to chápu," zastavila ho. "Nevěděla to beztak ani Pheobe, co? Neumím si představit, že bys jí to řekl, upřímně. Takže je mi jasný, že když to nevěděla ani ona, cítil by ses blbě, že bys to řekl jen mně."

"Wow," vydechl Oliver. 

"Znám tě už pár let," odpověděla pobaveně.

Nakonec si s Taziou povídal po celou dobu, než se sbalil a připravil se. S Harper pak naskočil do auta směrem do studia, kam Elias odjel už o hodinu dřív, aby mu udělali make-up, vlasy a vybrali outfit.

Takže když se dostavili namísto, Oliverovi spadla brada skoro až na zem. Nejprve uviděl ELiase jen z dálky a vsadil by se, že by ho ani nepoznal, kdyby kolem něj nebylo snad trilion lidí. Kolem koho jiného by taky tolik lidí bylo?

Vypadalo to, jako by vlasy neměl upravené vůbec, ale to byl nejspíš záměr. Taky z nich měl Oliver dojem, jako by je měl vlhké. A neměl tušení, co mu udělali s make-upem, protože to vypadalo, jako by žádný neměl, přitom vypadal tak jinak. Krásně. 

A jeho outfit... Oliver přemýšlel, proč vůbec musel přijíždět dříve kvůli outfitu. Možná jich měli ve sbírce víc, ale teď měl na sobě pouze černé džíny a byl bez trika. Na krku mu jen visel dlouhý řetízek.

Nasucho polkl. Jak s ním měl vůbec promluvit, aby ho nehypnotizoval pohledem?

Harper ho postrčila, aby k Eliasovi došli. Ten si jich všiml až na poslední chvíli. "Je mi zima," oznámil jim jako první. "Jenže mi tady nikdo nerozumí."

Tomu se musel Oliver zasmát. Rozhlédl se kolem sebe, ale neviděl nic, co by Eliasovi mohl podat, aby mu nebyla zima. Těch věšáků, na kterých bylo oblečení pravděpodobně dražší. než celá jeho existence, se bál dotknout. 

Proto podal Harper svůj foťák, ať mu ho podrží, a sundal si košili, kterou měl přehozenou přes triko. Natáhl ruku, ve které košili drží, k Eliasovi. Ten na ni shlédl a zavrtěl hlavou.

"Díky, ale čímsi mě už namazali, ať mi vypadá kůže na fotkách lépe. Zamastil bych ti ji."

Oliver se ale stále nehýbal. "To je jedno. Pak ji hodím do pračky, to je toho."

Elias se usmál a pomalu si jeho košili vzal. Volně si ji přehodil přes ramena.

"Není to nic moc-" začal Oliver, ale Elias ho přerušil.

"Lepší. Děkuju."

Trvalo dalších dvacet minut, než se Elias konečně mohl postavit před fotoaparát nějakého japonského fotografa. Když ten týpek uviděl Olivera s foťákem, tázavě se na něj podíval. Oliver se mu snažil jednoduchou angličtinou a rukama naznačit, že je jen Eliasův fotograf a je tam, aby nafotil nějaké fotky ze zákulisí, když ho fotograf odbyl: "Já umím anglicky."

Tak se trochu ztrapnil, no. Postavil se po levé straně fotografa (s dostatečným rozestupem) a celé dění sledoval. To, jak Elias profesionálně pózoval, to jak na něj fotograf mluvil, to, jak každou možnou chvíli přiběhla k Eliasovi stylistka, aby mu upravila pramínek vlasů nebo doladila make-up. Fascinovalo ho to. 

V jednu chvíli, když Elias pózoval na židli, zaklonil hlavu. Oliver v tu chvíli zvedl foťák a zamířil. Vyfotil tak první a jedinou fotku toho dne. Když se na ni pak zpětně podíval, málem si zatleskal. Elias na ní vypadal naprosto dokonale, což na druhou stranu jeho práce nebyla. Spíše by měl tleskat Eliasovi.

"Změníme outfit!" křikl pak někdo anglicky a Elias se viditelně uvolnil. Vydal se k němu a k Harper. Oliver mu automaticky opět podal svou košili, kterou mu Elias před prvním focením vrátil.

"Díky," řekl znovu. Pak kývnul na jeho foťák. "Máš něco?"

Oliver zkameněl. Jestli něco měl? Jednu jedinou fotku, protože jinak měl plné ruce práce slintání nad ním. Přesto ji Eliasovi ukázal.

"Wow," vydechl Elias. "Ta by se hodila jako obálka alba," pískl uznale. 

"Tak doufám, že další tvé album budu fotit já," rýpl si Oliver ze srandy.

Elias to ale tak nevzal. "Vážně o tom popřemýšlím."

Na to Oliver neměl tušení, co odpovědět, a tak byl neskutečně rád, když Eliase odvlékli, aby mu změnili outfit.

Další dva outfity nebyly tak... odhalené, a tak se Oliver mnohem více soustředil a vyfotil více fotek. Později Eliasovi poslal tři fotky včetně té první hodny alba, ale na jeho Instagramu se objevily jen ty další dvě. A když mu napsal, kde ta první je, Elias mu odepsal:

To je soukromá kolekce ;)

ɛ ɜ

fotka, co Oliver vyfotil, je ta na coveru :] only for your info