ɛ Oliver ɜ

Oliver fotil zadarmo do konce turné po Spojených státech a ulehčil tak práci Harper. Dva dny před odletem do Asie mu přišel mail se smlouvou, že může být zaměstnán oficiálně jako fotograf po zbytek turné. 

"Situace se změnila," řekla mu Harper, když jí zavolal. "Od začátku nejsi úplně brán jako výherce soutěže, to sis asi všiml. Teď dokonce můžeš pro Eliase pracovat."

Nemohl to odmítnout. Neměl jiný příjem a poslední dva měsíce, které na turné strávil, financoval ze svých našetřených peněz. Hotely jídlo v nich měl zaplacené, ale cokoliv jiného si chtěl koupit, musel sáhnout do kapsy.

A tak na asijské turné odjížděl jako fotograf. S technikou, která nebyla jeho, ale Harper. Za Eliasovy peníze. Bylo to složité.

Zpátky ale v čase. Protože před koncem americké části turné se toho stalo ještě mnohem víc. 

Oliver fotil. Harper měla více času na své další povinnosti. Elias byl opět vyčerpaný, protože po nocích pracoval s tím Walterem na písničce. Tu dokončili pár dní před koncem.

Byl to předposlední koncert. Oliver běhal s fotoaparátem po aréně a na konci koncertu se vydal do zákulisí, aby si Elias vybral fotky, které se mu líbí nejvíc, aby je Oliver mohl upravit. Tak to přesně dělali posledních pár koncertů. 

"Tyhle čtyři," promluvil Elias po dlouhých minutách, co si fotky prohlížel. "Označil jsem je." Vrátil Oliverovi jeho telefon. Normálně se v tuhle chvíli Oliver sebral a odešel, ale Elias ho ještě zastavil.

"Pokoj dvacet čtyři. Až ti napíšu, že jsem dojel na hotel, přijď za mnou, chtěl bych ti něco pustit," řekl mu.

Oliver se na něj překvapeně podíval. "Mně?"

Překvapilo ho to. Od té doby, co se k nim přidal Walter, bylo všechno tak nějak jiné. Osobně se Oliver setkával s Eliasem jen tehdy, když mu šel právě po koncertě ukázat fotky. Navíc, několikrát viděl Eliase vyčerpaného, jednou ho viděl se složit úplně, a tak věděl, že tentokrát nebyl jen unavený. Když si vše spojil ještě s Eliasovou reakcí, když mu Walter zavolal, že se k nim na tunré přidá... něco tady nehrálo. Elias nebyl úplně svůj. 

Nebyla to ale jeho věc. A tak zkrátka na hotelu jen upravil fotky, poslal je Eliasovi a jako odpověď se mu dostalo, že už může přijít.

Nevěděl proč, ale znervózněl. Přesto se ale oblékl a vydal se o dvě patra výš k Eliasovu pokoji. Sám měl pokoj v šestém patře a když uviděl, že je výtah v přízemí, raději se vydal po schodech, než že by na něj čekal. 

Což byla chyba. Nevěděl, že tímto malým rozhodnutím uvidí něco, co by neměl.

Ten den totiž Walter i odjížděl. Písnička byla hotová a byl to známý producent, nespolupracoval jen s Eliasem. Harper mu říkala, že se od nich oddělí.

Oliver nechtěně, necíleně šel jako myš. Schody byly kryty kobercem, který tlumil jeho kroky. Eliasův pokoj byl hned první v chodbě od výtahu nebo schodů.

Takže sotva uviděl, ještě na schodech, do chody, uviděl také Waltera před Eliasovými dveřmi, jak na ně ťuká. 

Oliver se zastavil. Elias dveře otevřel. "Přišel jsem se rozloučit," uslyšel Walterův hlas. Neslyšel, co Elias řekl, slyšel jen Walterovu odpověď. "Nepůjdu dovnitř, čeká mě už dole taxi. Ale nemohl jsem odejít bez rozloučení."

Uviděl, jak se Elias opřel o rám dveří. Nevypadal vůbec rád, že Waltera vidí.

Oliver se otočil, připraven odejít. Nechtěl je rušit, nechtěl slyšet cizí konverzace, nechtěl se plížit. Jenže tentokrát uslyšel, co Elias řekl, i když už byl na odchodu. "Kamery, Waltere. Jedna zrovna nad námi. Když nechceš jít dovnitř, žádnou pusu na rozloučenou neočekávej. Ani objetí."

Oliver se zastavil. Jeho mozek mu našeptával, že má pokračovat, že tohle slyšet nemá, ale nohy zůstávaly stát. Elias pokračoval. "Navíc, každou chvíli má přijít Oliver, neměl bys už tady být."

"Oliver?" zeptal se Walter zmateně.

Nehnul se. Když už se bavili o něm, měl právo to slyšet. 

"Chci mu pustit tu písničku," odpověděl Elias. Olivera až mrazilo z toho, jak chladně Eliasův hlas celou dobu zněl. Kdo sakra byl tenhle Walter?

Zaslechl o patro níž cinknutí výtahu. To očividně uslyšeli i Elias s Walterem. "Turné za pár měsíců skončí, pak se třeba uvidíme," řekl urychleně Elias. "Čistě pracovně, samozřejmě. Teď už fakt běž. Oliver už je možná ve výtahu. Nebo moje ochranka, ti mají taky přijít."

Kéž by na ně Oliver viděl. Kéž by viděl Eliasův výraz nebo Waltera, aby lépe situaci pochopil. 

Na druhou stranu, kéž by nic z toho neslyšel. Cítil se divně. 

Seběhl o patro níž, a tak zbytek konverzace neslyšel. Tam si zavolal výtah, který mu stihl už zase odjet, a do Eliasova patra napodruhé vyjel. Když se mu otevřely dveře, scéna se změnila - před Eliasovými dveřmi stál muž z ochranky, který nejspíš přijel výtahem, zatímco Oliver seběhával schody, a přímo před ním stál Walter. 

Oliver ho nepozdravil. Pořádně se za celou dobu turné ani neviděli, Oliver totiž opět jezdil v autě s Harper a Walter s Eliasem v autobuse. Na hotelu se taky nikdy neviděli. 

Rychle vystoupil. Walter si ho přeměřil pohledem a nahradil ho ve výtahu. Oliver rychlým krokem přešel k Eliasovým dveřím a jeho ochranky si nevšímal.

Zaťukal, jako předtím Walter. A bál se, v jaké náladě Elias bude, protože s Walterem zněl, jako by nechtěl vidět další lidskou bytost minimálně týden.

Když mu ale Elias otevřel, dokonce se usmál. "To bylo rychlý," okomentoval.

Oliver nic neodpověděl, jen vstoupil do Eliasova pokoje. Nejprve ho překvapilo, jak velký byl, ale pak si uvědomil - byl to Elias. Jasně, že nebude mít prťavý pokoj jako on. 

Elias mu ukázal, aby si sedl na sedačku, kde měl zavřený počítač. "Sotva jsem přišel. Psal jsem hned po příchodu."

Oliver přikývl. Musel vypadat naprosto nesvůj, což taky byl. Cítil se blbě, když slyšel Eliasovu konverzaci a měl s ním teď strávit chvíli času. 

Sedl si tedy na sedačku a aby nemlčel, zeptal se: "Co mi chceš pustit?" 

"Tu písničku, co jsme s Walterem nahráli. Je hotová se vším všudy," řekl naprosto bez emocí. 

"A to ji můžu slyšet?"

Elias se narovnal. Přímo hrabal v tašce nějaké kabely. "Četl sis vůbec, do čeho jdeš, když ses hlásil do té soutěže?" uchechtl se. 

Oliver váhavě zavrtěl hlavou. "Ani ne," přiznal.

"No, tak v seznamu toho, co se s výhrou pojí, byla i možnost slyšet nezveřejněnou hudbu. A nevím, jestli zrovna ty něco takového oceníš, ale řekl jsem si, že tahle by se ti mohla i líbit," vysvětlil mu. Následně se posadil vedle něj, otevřel si počítač a připojil ho na nabíječku, kterou z tašky vytáhl. 

Oliver vyčkával. Do tří minut pak začala hrát Eliasova nová písnička, kterou ještě nikdo kromě něj a Waltera neslyšel.

A Elias měl pravdu, Oliverovi se líbila. Byla taky docela jiná od jeho ostatních. A ten text... "Ten text jsi psal ty?" zeptal se tiše uprostřed písně, aby moc nerušil. Elias odpověděl krátkým jo.

Elias zpíval o tom, jaké to je něco cítit k člověku, kterého neustále potkává, ale zkrátka s ním být nemůže. A Oliver přemýšlel, jestli to nemělo něco společného s Walterem.

"Tak?" zeptal se Elias hned, jak píseň skončila. 

Oliver si dal čas na rozmyšlenou, co říct. A nejspíš čekal dlouho, protože Elias promluvil znovu. "Co je s tebou? Jsi nějaký mimo."

Ou. Tak přece jen si všiml. 

Oliver si odkašlal. "Možná sis už všiml, že jsem docela upřímný."

Elias se zasmál. "Doslova první den, co jsme se viděli, jsi mi do očí řekl, že mě nemáš rád. Takže jo."

Přikývl. "Tak budu upřímný i teď. Ta písnička je samozřejmě dobrá, ale já ti musím říct, že jsem slyšel celou tvou konverzaci s Walterem na chodbě. Jinak mi to nedá, protože vím, že jsem to slyšet neměl."

Tak, jak se Eliasovi vytratil úsměv z úst, si pamatoval ještě hodně dlouho.

"A fakt, že jsi tohle napsal s Walterem," pokračoval, "ten text... Došlo mi, že asi to má něco společného. A já se omlouvám."

Elias s ním přerušil oční kontakt a zadíval se před sebe. Pak se postavil a dal se do chůze. Frustrovaně si prohrábl vlasy. "Sakra, tohle jsi slyšet neměl..." zamumlal. Udělal kolečko kolem malého jídelního stolu. "Sakra. Sakra," opakoval.

"Promiň," omluvil se Oliver už po třetí. 

"Neomlouvej se," zavrtěl hlavou Elias. "Byl jsi na cestě sem, protože jsem tě pozval. Měl jsem být opatrnější, jen... Prostě jsi to slyšet neměl."

"Zas tolik jsem toho neslyšel, stejně jsem toho moc nepochopil-"

"Slyšel jsi, jak jsem Walterovi řekl, že mu nemůžu dát pusu na rozloučenou. A já vím, že nejsi tak blbý, že bys nepochopil, co to znamená," řekl tichým hlasem, jako by se najednou bál, že ho opět někdo uslyší. Byli ale v bezpečí pokoje sami dva. "A nepochopil jsi možná jen to, co mezi mnou a Walterem je. Tedy bylo."

Oliver nic neříkal. Nedokázal naprosto odhadnout, jak se Elias cítí.

"Sakra," ulevil si znovu.

"Nikomu to neřeknu," vyhrkl Oliver. Nejspíš o to se Elias teď bál. Že bude jeho soukromí narušeno. "Nejsem člověk, co by druhým záměrně ničil životy."

Elias se zastavil v nervózní chůzi. "Ty to nechápeš," řekl. "Nikdo tohle neví. Ani Harper. Co se týče Waltera, o něm neví ani můj bratr. A ty... neber si to osobně, ale kdyby to bylo na mně, určitě bys nebyl ten první člověk, co se o Walterovi dozví."

Oliver chápavě přikývl. "Nemusíš nic vysvětlovat," ujistil ho. "Nemusíš nic říkat. Já to chápu. A nic neřeknu. Vím, že jsem to slyšet neměl, tak chci, abys věděl, že je to tvoje tajemství a já to respektuju."

Elias se na něj podíval s nejistotou v očích. Oliver začal trochu litovat, že mu to řekl, na druhou stranu by se cítil blbě, kdyby to tajil. 

"Díky," řekl nakonec Elias. Nálada v místnosti se úplně změnila. 

"Ale jak říkám," změnil téma Oliver, "ta písnička je fakt dobrá. Povedla se vám."

V tu chvíli se Elias trochu uvolnil. Posadil se zpátky vedle Olivera a složil hlavu do dlaní. "Jo, jasně. Promiň. Dělám, jako bys mi tady vyhrožoval, že celou naši konverzaci prodáš médiím. Samozřejmě ti věřím. A jsem rád, že se ti ta písnička líbí. Dobré znamení, že se líbí i někomu, kdo mě nemá rád."

"Neměl," opravil ho ihned Oliver. "Teď už tě znám osobně a upřímně není na tobě nic, co by za nenávist stálo."

Vzhledem k faktu, že Oliver právě zjistil Eliasovu orientaci, šlo vidět, že právě tato věta ho uklidnila nejvíce. 

Viditelně si oddechl. "Děkuju," zopakoval.

"Není za co," odpověděl Oliver.

ɛ ɜ

tak jo, doufám, že jste se zase na chvíli odreagovali <3