ɛ Elias ɜ

Elias se zastavil před svým pokojem a zhluboka se nadechl.

Vytáhl z kapsy kartu.

Odemkl si dveře.

A po jejich otevření stanul tváří v tvář Walterovi.

"Ahoj," pozdravil ho Walter tlumeně. Vypadal... jinak. Starší. Elias ho neviděl tři měsíce, ale přišlo mu, jakoby to byly tři roky. Možná to dělal ten nový sestřih nebo zesvětlené vlasy. Nebo to, že si nechal narůst lehké strniště. Walter vždy vypadal mladší, teď poprvé v Elisovýxh očích vypadal na dvacet tři let. Na jeho věk.

"Ahoj," odpověděl Elias přiškrceně. Chvíli se na sebe jen prázdně dívali v opravdu nepříjemném tichu. To Elias prolomil jako první. "Chyběl jsi mi," řekl popravdě.

"Nenapsal jsi."

"Protože ty taky ne. Usoudil jsem, že ode mě nechceš slyšet."

Bylo to tam. Ještě ano. Jak tak před ním Walter stál, cítil, že ho k němu něco přitahuje.

Bylo tomu něco málo přes rok, co spolu oficiálně chodili. No, oficiálně, věděli o tom jen oni dva. Elias tehdy pracoval na svém druhém albu po tom, co ho to první trochu proslavilo. To druhé ho vyšvihlo na špičku.

Na třetím stále pracoval s Walterem. Kvůli tomu se taky pohádali.

"Jsem tu kvůli práci, Eliasi," řekl po chvíli Walter a přerušil s Eliasem oční kontakt. Posadil se ke stolu, kde měl počítač, a otevřel ho. "Je to pomalá píseň. Není úplně hotová, chci, abys na ni měl také své jméno. A abys napsal slova, protože-"

"Napsal jsi pro mě pomalou písničku," zopakoval Elias překvapeně. "Ty se nikdy nepouštíš do pomalých."

I když se na něj neotočil, viděl, jak zatnul čelist. "Možná jsi mi taky chyběl."

"Nenapsal jsi," rýpl si Elias zpátky.

"Ne. Protože jsem psal písničku."

Elias přešel ke stolu a sedl si na vedlejší židli.

Pravda byla taková, že i když to Walter mezi nimi ukončil, protože nechtěl být Eliasovým tajemstvím, i nadále se mezi nimi tu a tam něco stalo. Když byli vyčerpaní z nahrávání nebo skládání, když potřebovali rozptýlit. To skončilo, když se pohádali kvůli Take it Easy. A od vydání této písně se neviděli.

Walter zapnul tunu programů a prohledal další tunu složek, než se na Eliase otočil. "Těch slov si nevšímej. Potřeboval jsem nahrát melodii. A po tobě chci, abys napsal originální slova a doladil ten instrumentál protože... zkrátka uslyšíš, že to není ono. Něco tomu chybí."

Elias přikývl. Překvapilo ho, jak se Walter najednou k němu choval. Jakoby na něj Elias naposledy, co spolu mluvili, nevykřikoval, že je s ním jen pro peníze.

Pokojem se následně rozezněly tóny pomalé písně, převážně tóny smyčců. To už byla první věc, která do Eliasovy hudby nesedla - sám hrál na kytaru, a tak drtivá většina jeho písní byla minimálně s kytarou.

Pak začal tichý Walterův hlas. A Elias se zaměřil na slova - na slova o tom, jak člověk lituje svých činů, když kvůli nim ztratí milovaného člověka.

Elias si to snažil nebrát osobně, ale když mu Walter před chvílí řekl, že mu chyběl, nešlo to. Píseň tak skoro přestal vnímat a zaměřil se jen na slova. Na Walterův nejistý hlas, protože on nebyl nijak dobrý zpěvák.

A píseň tak skončila dřív, než by si Elias myslel.

"Tak?" zeptal se Walter nejistě.

Elias nasucho polkl. Jestli chtěl Walter slyšet, co v té písní chybělo, neměl tušení.

"Ta slova," rozhodl se nejprve vyjádřit k těm, "jsi psal taky ty?"

Walter přikývl, ale nepodíval se na Eliase.

Začal nervózně klepat prsty o stůl. "Nemyslíš, že bychom měli nejprve vyřešit nás, než zase začneme na něčem dělat?"

"Nás?" zopakoval Walter.

"Já vím, že jsi to ukončil už dávno, ale furt mezi námi něco-"

"Jsem tady pracovně, Eliasi," přerušil ho Walter a zopakoval svá dřívější slova.

Eliasem projela vlna vzteku. V dalším momentu se k němu ale Walter otočil a poprvé se mu pořádně podíval do očí. "Ale jo, byli jsme spolu. Ukončil jsem to. Furt tam něco bylo, ale musíme stejně přestat i s tím. Hádka nehádka. Jinak se oba nikdy nikam nepohneme."

"Jsem slavný. Najde se jen málo lidí, kterým důvěřuju. Kterým bych řekl i své orientaci. Jsi jeden z mála, co to ví a-"

"Já vím, ale kdybych měl-"

"Neskač mi furt do řeči!" okřikl ho Elias.

"Chci jen říct," ignoroval ho Walter, "že to chápu. Chápu jak pro tebe je a bude těžké najít si někoho, komu budeš důvěřovat. Nebo ho mít dokonce rád. Pro mě by bylo ale zase neúnosné být jen tvé tajemství. Takže dokud..."

Walter větu nedokončil, ale to Elias zvládl sám. "Takže dokud budu tajit svou sexualitu, máme smůlu."

Walter váhavě přikývl. O něm samotném svět věděl, že byl gay, Elias ale tolik odvahy neměl. Když to o sobě nedal vědět na začátku své kariéry, bál se teď cokoliv udělat. Bál se toho malého procenta lidí, které by ho odsoudilo a přestalo podporovat. "Promiň, Eliasi," dodal Walter.

Elias pokrčil rameny. Walter pro něj nemálo znamenal, ale neměl na vybranou. Měl pravdu, že kdyby i nadále měli mezi sebou to... něco, ani jeden by se neposunuli. Hlavně tedy Walter. Elias se neměl kam posunout, ale on jo.

Zvedl se. "Musím do arény, pravděpodobně bude za chvíli zvukovka," zamumlal. "Vrátím se po koncertě a můžeme se na tu písničku podívat."

Elias se dal už k odchodu, ale Walter se zvedl bleskově ze židle a zastavil ho. A přitáhl si ho do objetí. "Pořád pro mě hodně znamenáš."

Elias se nehýbal. Neobjal Waltera zpátky, protože i když tohle mohl čekat, doufal, že to nepřijde. Walter byl jeho odreagování, ať už to znělo lakomě nebo ne. Walter byl jeho nejbližší přítel a to, co se mezi nimi stalo, teď akorát mezi nimi postavilo hranice, které už nikdy nezmizí.

Zvukovou zkoušku ani nevěděl, jak absolvoval, protože jeho hlava byla plná jejich konverzace. Plná myšlenek na to, jak teď opět budou pracovat ve dvou na nové písni sami v Eliasových hotelových pokojích. Jak už se před ním nikdy nebude moct plně uvolnit, protože ho bude strašit jejich minulost.

Když pak večer začal koncert, už byl při smyslech o něco více. Sice mu první tóny koncertu, alias Walterovy písně, všechno zase připomněly, ale jakmile stál na pódiu, přebral vedení nad jeho tělem adrenalin.

A tak si dokonce všiml, že Oliver nebyl na svém obvyklém místě. A že běhá s foťákem pod pódiem.

Nikdo mu neřekl, že Oliver bude fotit. Uměl ten kluk vůbec s foťákem? Harper si vždy potrpěla na kvalitních fotkách, proto si je obstarávala sama. A Elias by vsadil všechny prsty, že to, co Oliver držel, byl jeden z jejích fotoaparátů. Málem se k tomu na pódiu vyjádřil, protože mu samotnému Harper  nikdy svou techniku nechtěla půjčit.

Proto Harper po koncertu napsal, ať za ním přijde i s Oliverem. Až pak si uvědomil, že už mohl napsat přímo jemu.

"Od kdy fotíš?" zeptal se Olivera, sotva vešel.

Oliver ho zmateně vyhledal pohledem mezi všemi přítomnými. Pak shlédl na fotoaparát, který měl kolem krku. Pokrčil rameny. "Nejsem fotograf. Jen jsem se o to chvíli zajímal, tak jsem to chtěl zkusit i tady," odpověděl.

Elias k němu přešel. "Ukaž mi něco," vyzval ho.

Oliver neprotestoval a podal mu celý foťák, což se zase tolik nelíbilo Harper. Nic ale nenamítala. 

Najel do galerie a hned na něj vypadla fotka ho samého. A další. A další. Nebyly to tak dobré fotky jako od Harper, přesto ale byly dost slušné. Uznale pískl. "Docela dobrý, hele."

"Ještě zkusím něco upravit. Photoshop umí dělat divy," řekl Oliver a vzal si od Eliase foťák zpátky.

"Tak mi je pak pošli. Přidám na sítě dneska ty tvoje," pousmál se Elias. Když už byl zase pryč z pódia, bylo pro něj těžké se usmívat. Dělat, že se nic neděje. V pokoji ho stále čekal Walter, aby pracovali na písničce, jako by se mezi nimi nikdy nic nestalo. A neměl se o tom komu svěřit. 

Oliver přikývl. Mávl na Eliase a šatnu zase opustil. Harper dala ještě Eliasovi pár rychlých pokynů, než zmizela taky. 

Sotva přijel Elias na hotel, přišly mu dvě zprávy v skoro ten stejný okamžik. Jedna byla od Waltera se slovy, že se mu povedlo pronajmout studio kousek od hotelu. Druhá byla od Olivera, kde nebylo napsáno nic, ale poslal mu tři fotky. 

Elias nestačil zírat. Oliver to s Photoshopem opravdu uměl. Ty fotky měly úplně jiný ráz, než ve foťáku. 

Odepsal mu rychlé poděkování a fotky přidal na své sociální sítě. Nachytal se, že se usmívá. Ten úsměv ale zmizel, když si opět pobral věci a vydal se do studia.

ɛ ɜ

well,,, se situací na ukrajině doufám, že vám tato kapitola poslouží jako takové odreagování. nevím jak vás, ale mě to celé docela dost psychicky zasáhlo :') 

dnes se pokusím dát si pauzu od sociálních sítí. nezapomínejte, že vaše psychické zdraví je také důležité a nejste ignoranti, když chvíli nebudete situaci sledovat. těch špatných zpráv je všude až neuvěřitelně moc.

stay safe <3