ɛ Oliver ɜ

Oliver tak trochu propašoval Taziu na koncert.

Původní plán byl ale úplně jiný. Měli sice volný den, který nakonec strávili s Eliasem, na druhý den ráno ale měli vyjíždět do dalšího města, kde měl být večer koncert. Tazia měla ještě další dva dny zůstat v New Yorku, potkat se s nějakou kamarádkou a zkrátka si užít velkoměsto.

Ha. Začalo to tím, že onu noc zůstala v Oliverově hotelovém pokoji a taky tam spala. Ráno potkal Eliase na snídani, když kradl nějaké jídlo pro Taziu na pokoj. Elias nakrčil obočí. "Tazia je furt s tebou?"

"Jo," odpověděl Oliver a strčil si do kapsy dvě kostičky másla. "Za chvíli pokračuje tour do Asie, kdo ví, jak dlouho ji neuvidím."

"A nemá ještě čas? Není problém, aby s námi přejela na další koncert," odpověděl Elias s plnou pusou hroznů a ještě jeden si do ní přihodil.

On to nakonec trochu problém byl. Elias Olivera i Taziu propašoval k sobě to autobusu, protože Harper se to údajně moc nelíbilo. "Já ji ukecám," okomentoval situaci Elias, když to z něj vypadlo na půli cesty do Washingtonu. 

Proto dalších dvacet minut strávil Elias na telefonu, kde se po zprávách dohadoval s Harper. 

"Zajímalo by mě, proč to dělá. Vždyť mě poznal teprve včera," špitla Tazia Oliverovi tak, aby ji Elias přes hudbu neslyšel. 

Oliver se k ní natočil. "Jako možná ho vídám jen na koncertech nebo výjimečně v hotelech," zašeptal zpátky, "ale já nevím, přijde mi na tom turné takový osamělý. Nevím proč, ale momentálně je rozhádaný s bráchou. A včera jste si docela sedli, takže možná je rád, že má nějakou společnost."

"Nezávidím mu tenhle život ani trochu," odfrkla si. "Pořád v pohybu. Bez přátel, pokud vyloženě nemáš nelepší kamarádku jako stylistku. Ne, nemohla bych takhle žít."

"Co tam řešíte?" ozval se Elias, který zvedl pohled od svého telefonu. Jejich šeptání nebylo ani trochu nenápadné.

Oliver otevřel pusu, ale Tazia ho předběhla. "Říkám Oliverovi, jak ti tenhle život nezávidím," řekla popravdě.

Elias se uchechtl. "Proč?"

Tazia si ho přeměřila pohledem. "Upřímně. Nepřijde ti tenhle styl života trochu osamocený?" 

"Osamocený? Právě že málo kdy mám soukromí," odpověděl.

"Myslím tím, jestli ti nechybí rodina. Kamarádi. Ne, že tady jedeš autobusem s řidičem, se kterým nepromluvíš ani slovo."

"Známe se pár hodin a už na mě vytahuješ takové filozofické otázky?"

Oliver se do konverzace přidal. "Víš, jak jsme se my dva seznámili? Zeptala se mě, jestli si myslím, že nás sociální sítě ženou do záhuby. Bylo nám čtrnáct a měli jsme hodinu biologie."

Elias se zasmál. "Abych odpověděl," promluvil po chvíli. "Jo, někdy si přijdu zkrátka osamoceně. Proto docela ocením, když si s někým můžu popovídat jako kamarád s kamarádem. Třeba s vámi."

Oliver mrkl na Taziu. "Já ti to říkal."

Elias ho naštěstí neslyšel. 

Tazia se ho vyptávala ještě dál. Jestli má nějaké opravdové přátele (prý ano, každý den si píše s kamarádek, kterého zná už přes pět let), jestli ho někdy neštve být slavný (někdy jo, hlavně když mu někdo narušuje soukromí) nebo jestli vůbec jde mít vztah, když je někdo tak slavný.

U té poslední otázky si dal s odpovědí na čas. "Od toho, co mám kariéru, jsem jeden měl," přiznal nakonec. "Ale v tajnosti. Ani můj vlastní tým to nevěděl. Celé tohle utajovaní se ale tomu člověku nelíbilo."

Tomu člověku, zopakoval si Oliver v hlavě. 

"Tak proč jsi to neřekl alespoň vlastnímu týmu? Samozřejmě nemusíš odpovídat," vyzvídala dále Tazia. Oliver ji skoro nepoznával. Nikdy se takhle na cizí životy nevyptávala. Asi chtěla využít toho, že měla šanci si popovídat s někým slavným.

Elias se uchechtl. "Budu muset po tobě chtít podepsat dohodu o mlčenlivosti? Ne, vtípek. Zkrátka jsem se bál, že by se to někomu z týmu nemuselo líbit. Má kariéra v té době raketově rostla a neměl jsem v týmu lidi, jako je Harper, ta přišla až později. Tehdy to bylo celý mnohem více zkorumpovaný, než teď. Když už jsem byl dostatečně zajištěný a začal jsem mít úspěch, půlku lidí kolem mě jsem vyměnil."

Tazia chápavě přikývla. "Mlčím o tom, neboj. Stejně nemám sociální sítě, kde bych se mohla pochlubit tím, že něco o tobě vím."

"To se mi na tobě líbí. Proto mi nevadí s tebou mluvit, i když tě neznám ani den," pousmál se.

Oliver zaváhal. 

Pravda, Elias neznal Taziu ani dvacet čtyři hodin. Přesto si s ní povídal, jako by se znali věky. Přesto ji vzal s nimi na koncert. Přesto se o tom dohadoval s Harper. 

Co když... co když se Eliasovi Tazia líbila?

Znal to. Když se poznal s Pheobe na seznamováku v prváku, strávili celý první den společně - povídali si u ohniště s vínem, hráli spolu hry, bavili se. Stačilo pár hodin s ní, aby v Oliverovi vzbudila zájem.

Jenže v té době měla čerstvě kluka z jiné školy. A Oliver tak čekal skoro tři roky, než ji vůbec někam pozval.

Ani by se proto nedivil, kdyby stačilo pár hodin k tomu, aby Eliase Tazia zaujala. Protože ona byla opravdu skvělá. 

Trochu ho to znervóznělo. Tak moc, že si ani neuvědomil, že na něj Tazia mluví. "Hej," šťouchla ho. "Slyšíš mě?"

"C-co?" zakoktal. 

"Už jsme skoro tam, pobal se."

Rozhlédl se kolem sebe. Popadl nabíječku telefonu a svou mikinu, která se na sedačce válela, a narval je do tašky. Do pěti minut tak vystupovali.

Elias se s nimi rozloučil. Vydal se přímo do arény, před kterou vystoupili, kvůli zvukovce, zatímco k Oliverovi a Tazii přišla Harper. Trochu se na Taziu zamračila, ale i tak je dovedla k autu, které je odvezlo do hotelu.

Užili si tak spolu další den. Užili si spolu koncert, i když Tazia znala tak deset procent písní. Užili si spolu i večer na hotelovém pokoji. 

A když se ráno museli rozloučit, protože tentokrát na jinou lokaci museli letět, Oliver zesmutněl. "Hádám, že se uvidíme až po turné?" 

"Asi," přikývla Tazia. "Pokud nedáš Eliasovi facku v Thajsku a nezůstaneš tam, jak si plánoval," zasmála se.

"Cože?"

Oliver se otočil a uviděl za sebou Eliase. Nejraději by se v tu chvíli propadl kilometry pod zem. "To je na dlouho," zamumlal místo toho.

Před hotel přijel taxík, který měl Taziu odvést na letiště, aby se vrátila přímo domů, ani ne zpět do New Yorku. Přejela ho pohledem a pak se k nim zpátky otočila. Podívala se na Eliase. "Fakt díky... za tohle všechno," řekla mu. 

Elias se usmál. "Za nic. Rád jsem tě poznal," odpověděl, chytil Taziu za ruku a dal jí na dlaň lehký polibek. Ta se zakřenila. Elias nevěděl, jak moc si hlídá osobní prostor.

Oliver opět trochu zpanikařil. 

Když pak Tazia nasedla do taxi a zamávala jim, Oliver na Eliase promluvil. "Se divím, že tě za to gesto nekopla."

"Proč by? Jsem gentleman," odpověděl Elias bez špetky pochybnosti.

"Líbí se ti Tazia?" promluvila Oliverova pusa dřív, než si to jeho hlava stihla promyslet. 

Elias k němu překvapeně trhl pohledem. "Cože?"

"Slyšel jsi mě," prohodil. Už nemohl vycouvat.

"Měla by se mi líbit jen proto, že jsem ji dal pusu na ruku?" uchechtl se.

Proč se musel zeptat, proč? "Ne, jen... nevím, měl jsem z tebe takový pocit. Ani bych se ti nedivil, Tazia je super."

"Tobě se líbí?" zeptal se ELias.

Oliver se musel zasmát. Tazia byla jeho nejlepší kamarádka, on zase její nejlepší kamarád. Kdyby ti dva spolu měli něco mít, ani jeden by to pravděpodobně nepřekousli. Měli ten nejdokonalejší vztah jako přátelé. "Ne."

"Tak co, proč se obáváš, že by se mi líbila? Že bych s ní něco měl a ty by ses mě pak už nikdy nezbavil?" rýpal si Elias dál. Naprosto Oliverovi otázku otočil proti němu.

"Nech to být," zamumlal a vydal se pryč. "Stejně bys musel první přejít přes mě. A povídám ti, že nesplňuješ ten správný vibe."

Elias se opět hlasitě rozesmál. "Tazia je super. Toť vše," odpověděl nakonec.

Oliver už byl ale na odchodu, proto neslyšel tu další větu, kterou Elias dodal. Což bylo ale spíše dobře, jinak by mu v hlavě udělala pěkný guláš.

ɛ ɜ

ajajaj, to přidávání je najednou bída