ɛ Elias ɜ

Eliasův volný den začal sklenkou vína.

A možná i druhou. Třetí.

Probudil se v deset hodin po devíti hodinovém spánku a byl spokojený. Zapomněl na včerejší nevydařený koncert i Dylanův výbuch.

Nezapomněl ale na příjemné setkání s Oliverem o půlnoci u bazénu. A trochu si nadával. Neměl by se s Oliverem tak kamarádíčkovat, už jen proto, za jakých podmínek s nimi Oliver cestoval. Měl by si zachovat ten profesionální postoj.

Ale nemohl si pomoct. Byl naštvaný na svého bratra a potřeboval někoho, s kým se může na turné pobavit o něčem jiném, než o práci. Potřeboval kamarád.

A ten kluk, který ho vlastně z počátku neměl rád (Elias doufal, že to už byla minulost), byl jeho obětí.

Takže po třech sklenkách vína vyšel na chodbu. U dveří stál jeden muž z ochranky, protože na internetu byla zveřejněna informace, na kterém hotelu je Elias ubytovaný. Takže jistota byla jistota.

"Nevíte, kde má pokoj Oliver?" zeptal se. "Ten výherce soutěže?"

"Pokud se nemýlím, je to číslo sto šedesát jedna," odpověděl stroze.

"Tak jdu tam," oznámil mu Elias. Málem v tu chvíli zakopnul o vlastní nohy, ale dobře to uhrál. Kdyby jeho ochranka viděla, že je opilejší, než by se jim zdálo za vhodné, nepustili by ho ani na metr.

U Oliverova pokoje se zastavil. Zaťukal na dveře. Ospalý Oliver otevřel celkem rychle. "Co je?" zeptal se zmateně, když uviděl Eliase s ochrankou za ním.

Strčil do něj a vetřel se mu do pokoje. Oliver se v tu chvíli pořádně probudil, protože musel klopýtat dozadu, aby se vůbec udržel na nohách. "Co je?" zeptal se podruhé.

Elias přešel k oknu a usmál se, když výhled uviděl. "Jdeme objevovat město."

"Máš na sobě doslova jen pyžamo," okomentoval Oliver jeho outfit.

Elias si odrfkl. "To není pyžamo. Jenom ten vrchní díl stál více než celý tenhle pobyt v tomhle hotelu."

"Jsi opilý," konstatoval Oliver.

"Nejsem," neváhal Elias. Jen se chci jít projít a nechci jít sám."

"Stejně nám bude dělat společnost tvá ochranka. Klidně můžeš jít beze mě."

Elias se ušklíbl. "Právě že nebude. Máš na půjčení nějakou mikinu s kapucí a sluneční brýle? To jsem tak trochu zapomněl."

Oliverovi pomalu docházelo, co tím myslel. A rozesmál se. "Tvá ochranka doslova stojí před dveřmi," zasyčel tiše. "Nikam tě bez nich nepustí."

Elias kývl k oknu. "Ještě, že máš okno v prvním patře, že?"

Oliver začal vrtět hlavou. "Ty ses zbláznil. Kolik jsi toho vypil?"

Elias přešel k Oliverově skříni a popadl první mikinu, kterou uviděl. Přetáhl si ji přes hlavu, kapuci si nesundával a ještě mu ze stolu sebral sluneční brýle. "Samozřejmě, že si dělám srandu," vydechl Elias. 

Oliver si viditelně oddechl.

"To je až plán B. Nejprve se pokusím týpka venku přesvědčit."

Oliver opět vytřeštil oči. 

Elias popadl kliku a opět se objevil tváří v tvář své ochrance. "Jde poznat, že jsem to já?" zeptal se ho a otočil se kolem dokola. "Co mám udělat proto, abychom mohli jít s Oliverem objevovat město bez ochranky?"

Muž si ho přeměřil pohledem, ale stále zachovával kamennou tvář. "Nemůžu vás pustit samotného," odpověděl.

Elias si odfrkl. "Ani když vás podplatím?"

"Musím se neustále držet ve vzdálenosti maximálně dvacet metrů od vás," řekl, jakoby ho vůbec neslyšel. 

"Dvacet metrů. Ani o metr blíž, platí? Jako byste tam nebyl," rozhodl a zavřel se zpátky u Olivera v pokoji.

"Kolik jsi toho vypil?" zeptal se znovu Oliver.

"Tři skleničky vína, což je akorát pro dobrou náladu. Tak se obleč, nemáme na to celý den."

Oliver ale hodně zaváhal. Přešlápl z jedné nohy na druhou a stáhl rty do úzké linky. Eliasovi v tu chvíli bylo jasné, že procházku po městě absolvuje opět sám, jako vždy. "Já vlastně čas nemám," řekl omluvně. "Kamarádce za půl hoďky přistává letadlo tady. Přiletěla se za mnou podívat, taky nikdy nebyla v New Yorku.

Elias se zamračil. "Takže mi dáváš košem?"

"Řekl bych, že můžeš jít s námi, ale pochybuju, že ti to dovolí, takže... " Omluvně se na něj podíval.

"Ta tvá kamarádka, taky mě nemá ráda?" zeptal se jako první.

"Tazia je takový neutrál. Poslouchá úplně jiný styl hudby, takže tě nijak neřeší."

"Takže je v pohodě jako ty?" 

"Uhm, asi?"

"Tak půjdu s vámi," rozhodl se. 

Takovou odpověď nejspíš Oliver nečekal, protože se zatvářil upřímně překvapeně. A Eliase napadlo, že později toho možná bude opět litovat, ale teď se zdálo jako ten nejlepší nápad na světě jít s Oliverem a jeho kamarádkou do města. 

Nebyl to ten nejlepší nápad. Měl i světlejší chvíle. 

Oliverova mikina a brýle ho nezakrývaly tolik, jak by chtěl. Na druhou stranu mu ale přišlo, že by si přes sebe musel přetáhnout jedině tak černý pytel, aby ho nikdo nepoznal. Možná ho taky poznali díky Oliverovi, protože i jeho tvář byla už hodně fanouškům známá.

Každopádně se objevily fotky na internetu ještě dřív, než vůbec Anastasiu, Oliverovu kamarádku, potkali. Všimli si jich ale až o hodinu později, kdy seděli v restauraci a čekali na objednané jídlo.

Elias si myslel, jak mu celá tato vycházka prochází, když ho nikdo přímo neotravoval. 

Nejprve se ale na internetu objevily spekulující fotky ho a Olivera, jestli se pod kapucí vážně schovává on. Když si pak v restauraci brýle sundal, přišla druhá vlna s potvrzením, že je to opravdu on.

"Nebudeš mít problém?" zeptala se Tazia.

Eliasovi v tu chvíli začal vyzvánět telefon. Harper. "Možná jo," odpověděl, zatímco sledoval svůj telefon. Hovor tipl. "Ale není trestné, abych se pokusil mít normální život alespoň jeden den."

Anastasia se mu líbila. Už jen při pohledu na ni šlo vidět, že jeho písně neposlouchá. Že je na něco tvrdšího. Když je Oliver představil, ani se nezatvářila překvapeně, co tam dělá. Byl jí naprosto jedno. Ani by se nedivil, kdyby se naštvala, že se přidal.

Elias měl radost. Tak se mu to líbilo. Cítil se alespoň na chvíli jako normální člověk. 

Harper mu začala volat znovu. Elias si povzdechl a tentokrát hovor přijal, přičemž si všiml, jak si ho napravo od něj někdo fotí. "Ano?"

"Kde jsi." Nebyla to otázka. Bylo to naštvané konstatování.

"Mám den volna," připomněl jí. 

"A je tebe plný Twitter."

"Hups."

"Já ti dám hups! Kde máš ochranku?!"

Elias se ohlédl. Muž z ochranky seděl o pár stolů dál a ládoval se obřím flákancem masa. "Se mnou, tak blbej nejsem."

Oliver vedle něj se málem zadusil smíchy. 

"A jsi v bezpečí?" zeptala se se starostí v hlase. A klidněji.

"Nikdo nás neobtěžuje, neboj," uklidnil ji. 

"Ty mě jednou přivedeš do hrobu," povzdechla si Harper. "Drž se ochranky. A žádný blbosti. Nepotřebujeme skandály."

"Tak ještě, že jsem nezrealizoval svůj plán B," ušklíbl se.

"Co je plán B?"

"Bye, Harper," rozloučil se s ní Elias a hovor tipl. Když si schovával telefon do kapsy, Oliver vytáhl ten svůj. Hlasitě se uchechtl.

"Pheobe píše."

"Neblokl sis ji náhodou?" zeptala se Tazia.

"Na messengeru. Píše mi zprávu přes telefonní číslo."

"Co píše?" zeptal se hned Elias.

Tazia po něm vrhla pohledem. "Ty víš, kdo je Pheobe?"

"Oliverova bývalá, která ho podvedla s Andrem, jeho nejlepším kamarádem, zatímco jsem se na ně díval z několika úhlů z plakátů na stěnách," prohodil a hodil si do pusy hranolku. Taziu nejspíše překvapilo, že ví něco tak osobního. 

"Ptá se mě, jestli jsme kamarádi. Nejspíš bude chtít, abych jí sehnal od tebe autogram nebo něco," zamumlal Oliver. 

"Děvka," ulevila si Tazia. "Jenom by tě využívala. Se divím, že na to má koule po tom, co ti udělala."

Elias mu bez přemýšlení vytrhl telefon z ruky a klikl na ikonku fotoaparátu. Natáhl ruku, řekl Oliverovi, ať řekne sýr, a vyfotil je. Pak hned fotku poslal Pheobe a dopsal k tomu, že jsou kamarádi nejlepší. 

"Rozvaříme ji krev v těle," okomentoval to, když Oliverovi telefon vracel. "A kdyby přece jen autogram chtěla, napiš jí, že neumím psát. A že jsem to řekl, ať to napíšeš."

Tazia se zasmála a koukla na Olivera. "Nemá rád Pheobe. Ten se mí líbí."

ɛ ɜ

hhhh, psaní na koleji mi nejde, to bude bída 

alsooo, hádejte, kdo má vysněnou brigádu!!! což znamená mnohem míň času na psaní haha