Začalo to tak nevinně. Tak nenápadně. Zmateně. Dívka s havraními vlasy si dlouho nechtěla přiznat, že táhne za jiný tým, než její vrstevnice, a že to všechno způsobila jediná osoba. Ta, která jí byla nejbližší, tak blízká jako nikdo za její dosavadní, krátký, život.

Ta tíživá bolest na srdci kdykoliv viděla svou nejlepší kamarádku jak se ztrácí na párty s nějakým klukem do odlehlejších častí. Sex. Představa toho, že místo toho kluka, si tam její kamarádka vede právě jí, ji vzrušovala. Den co den, týden co týden, párty co párty, více a více.

Přišel ten den. Den kdy již nedokázala dále ukrývat její pocity. Vykřičela to do světa. Vše to její nejlepší kamarádce přiznala.
Tři možnosti:
1) Konec přátelství
2) Odmítnutí ale pokračovaní v přátelství
3) přijmutí a dána šance na lásku i z druhé strany

Dívka s havraními vlasy si nedělala velké naděje. Počítala s možností tři.

Postupem času se dívky poznávaly více, ne jako nejlepší kamarádky ale jako přítelkyně. Tvořily pár. Pár se skládaný z vyšší dívky  s havraními vlasy a z menší dívky se zářivými blonďatými vlasy.

Dívka s havraními vlasy se toho dozvídala více a více. Dostala jediný důvod proč si její nejlepší kamarádka tahala do postele pokaždé někoho jiného. Důvod byla ona.

Čas plynul, z nejlepších kamarádech se staly přítelkyně, z přítelkyní se staly snoubenky.

Říká se, že si před svatbou máš užívat posledních pár týdnů, dní svobody. Dívky se toho také vedly, rozhodli se měsíc před svatbou vycestovat do světa.

Měsíc plný cestování.

Španělsko, Itálie, Maroko, Egypt, Tanzánie, Japonsko, Čína, Sydney, Melbourne.

Měsíc uplynul rychleji než jakýkoliv jiný měsíc v jejich životě.

Řekly si ano.

Všechno bylo dokonalé. Jednoho dne se však všechno posralo.

Srdce nižší z nich přestalo bít.

Zasraný řidič kamionu, který byl v polospánku. Nebýt jeho, tak by se teď dívka s havraními vlasy nemusela sklánět nad hrobem své manželky.

Byly to tři roky od doby kdy se tato nehoda stala, tři roky od pohřbu.
Dívka s havraními vlasy nikdy, nikoho, tak moc nemilovala jako její zesnulou manželku.

Týden co týden, jí chodila připomínat lásku k ní s kyticí růží.

Říká se:
Já, (jméno) odevzdávám se tobě, (jméno) a přijímám tě za manželku (manžela). Slibuji ti věrnost v časech dobrých i zlých, ve zdraví i nemoci, v hojnosti i nedostatku. Chci tě milovat a ctít po celý svůj život, dokud nás smrt nerozdělí.

Co když některé z nás nedokáže rozdělit ani smrt?

Některá láska trvá chvíli, jiná trvá věčně.

Proto právě teď na hrob své zesnulé, dívka s havraními vlasy, pokládá jíž svůj obvyklí, ale pokaždé něčím originální, puget květin. Říká své manželce vše co se za poslední týden stalo, svěřuje se jí, a ona jen naslouchá.
Nakonci, hned po rozloučení, pokaždé dodává.
,,Miluji tě, Sereno!"

Dívka s havraními vlasy věří, že se jednou se svou zesnulou setká, že jí odpoví na to všechno, čemu celou dobu, jen němě naslouchala.

Miluji tě