Poslední čtyři hodiny jsem dokola poslouchal svoje playlisty na Spotify. Do Montrealu nám zbývalo ještě pět hodin a já už se mohl ukousat nudou.
Napřímil jsem se a koukal kolem. Marco pochrupoval a Mia se dal věnovala své knize. Zkusil jsem zahlédnout název.

Historie národních parků USA. To musí být skvělé počtení.

Pomyslel jsem si ironicky. Pokračoval jsem v 'kontrole' ostatních ve vagónu. Ava stejně jako Marco spala, i když podle jejího mručení a pohybů jsem poznal že mnohem lehčím spánkem. Můj pohled skouzl na další cestující. Přes starší pár důchodců šikmo za mnou, rodinu s miminem které naštěstí spalo hned přes uličku až po partu holek, která seděla hned za nimi. Byly tam tři a všechny vypadali jaksi nepřirozeně. Nevěděl jsem jak, jen se mi prostě zdali zvláštní.

Jedna z nich si všimla mého pohledu s něco zašeptala té vedle sebe. Ta upozornila třetí z nich a už mě sledovali všechny. Holka nejblíž ke mně, zrzka s výrazně modrýma očima na mě mrkla a ty dalších dvě, černoška s kudrnatými vlasy a bledá blondýnka se zahihňali.

Rychle jsem otočil hlavu zpátky k okýnku. Do tváří se mi prudce nahrnula krev. Musel jsem vypadat jak rajče. Super červené, přezrálé rajče.

Po chvíli mi to nedalo a koutkem oka jsem zkusil zjistit jestli mě pořád pozorují. Pozorovali. Všechny byly nastavené ve stejné póze, s jednou rukou na stole a druhou pod bradou a pomrkávaly. Začínalo to být čím dál divnější.

Už jsem se jich chtěl zeptat jestli mají nějaký problém, když v tom se Ava pohla a její hlava mi dopadla na rameno. Překvapeně jsem se na ní podíval, pořád však měla zavřené oči a spala. Jedna z holek přes uličku ze sebe vydala cosi jako zavření.

Dobře. Tohle je už vážně divný. Až moc.

*****
Ava pov.:

Spokojeně jsem se usmála, když jsem škvírkami mezi víčky uviděla jejich naštvané výrazy.

Pozorovala jsem je už od té doby co jsme nastoupili. Teda spíš co nastoupil Tony. V kuse na něj zírali. Jakmile jsem viděla jak na něj mávají, bodlo mě v hrudi.

Ne. Nežárli. To nesmíš.

Stejně jsem nakonec nevydržela. Položila jsem Tonymu hlavu na rameno a sledovala jejich reakci. Skoro jsem se však prozradila otevřením očí, když se Tony pohl. Už jsem si myslela že mě odstrčí ale místo toho se jen pootočil by se mi líp leželo.

„Avo." Ozval se potichu a zatřásl mnou. „Avo..."

Nechápala jsem. Nejdřív se otočí aby se mi líp leželo a teď mě bude budit?

„Avo."

„Hmm. Co?" Zamumlala jsem jakoby v polospánku.

„Zvedni se. Zatáhnu opěrku aby sis mohla lehnout." Zapřel se mi rukou do zad a donutil moje tělo se vzpřímit. S napůl otevřenýma očima jsem uslyšela zvuk ruční opěrky a hned na to už jsem klesala zpátky. Tentokrát se syn Lovce otočil ještě víc a já mu ležela přímo na hrudi. Znovu jsem zavřela oči a jen si užívala pohodlí.

Ta parta děvek přes uličku si cosi šeptala a přísahala bych, že jsem slyšela i vrčení. V tu chvíli jsem tomu ale nevěnovala pozornost.

Smůla dámy, tohohle vám nepřenechám.

Co říkáte na nová opatření? Vadí vám roušky ve třídách? Mně teda jo. Dnes jsem měla pocit že se udusím.

Anabeth