Logan

∆

Když se probudil, jako první ucítil potřebu zvracet. Ta se ale ihned trochu uklidnila a místo toho v plné palbě nastoupila migréna. Ve zkratce? Cítil se příšerně. 

Bál se otevřít oči, protože věděl, že to bude bulet akorát tak ještě víc a převalil se z jednoho boku na druhý, když do něčeho vrazil. Nebo spíše do někoho. 

Až v tu chvíli tedy s námahou oči otevřel. Najednou mu došlo, že není u sebe na koleji, ale že leží v Tobiasově posteli na jeho bytě a ten právě sedí na jejím okraji se sklenicí vody v ruce. "Oh, tys přežil," prohodil nenuceně. 

Rozlepil oči úplně. I když ležel, točila se mu hlava. "Asi budu zvracet," zamumlal.

Tobias kývnul vedle postele. "Tady máš kýbl. Pro jistotu." Natáhl k němu ruku se sklenicí vody. "Napij se."

Zapřel se o loket a sklenici si vzal. Než se ale napil, zeptal se: "Co se včera sakra stalo? Naprosto si nepamatuju..." Zastavil se. Snažil se vzpomenout na to poslední, co si pamatoval.

"Cestu sem? Jak jsme se dostali z klubu? Anthonyho?"

"Anthonyho?"

"A sakra. Nepamatuješ si Anthonyho? Alfredo?"

"Jakej Alfredo?"

Tobias se uchechtl. "Raději nic. Nepamatuješ si, jak jsi ho od nás odehnal?"

"Já ho odehnal?"

Tobiasovýma očima projela emoce, kterou nezvládl tak úplně pojmenovat.

"Promiň," zamumlal. "Nepamatuju si toho asi hodně. Možná, když mi dáš chvíli... To jsem toho tolik vypil?"

"Spíš tě někdo zdrogoval," konstatoval Tobias. "A ten někdo začíná na A a končí na nthony."

"On mě zdrogoval?"

Tobias mu převyprávěl celý večer až do chvíle, kdy se setkali s Anthonym. Tobias z dálky viděl, jak mu dal drink, než k nim přišel, a měl právě podezření, že v něm něco bylo. Řekl mu o jejich předstírání, že jsou pár, aby ho odehnali. Řekl mu o tom, jak ho pak Logan zkrátka odtáhnul pryč a následně vypnul před záchody.

"Nevím, nechtěl jsem volat záchranku ani policii. Přece jen jsme Anthonymu lhali, kdo jsme, okradli jsme ten večer dva lidi, nechtěl jsem ,aby to nějak prasklo," řekl nakonec.

"Jo, to bylo asi dobře," zamumlal Logan trochu nepřítomně. Nedokázal si představit teď něco řešit ještě s policií nebo v nemocnici. 

Tobias se na něj podíval se starostí v očích. "Vypadáš strašně," řekl, ale ne stylem, že by se mu vysmíval. On si i strašně připadal, a tak se ani nedivil. Tobias natáhl ruku a položil mu ji na čelo a pak na tváře. "Hoříš. Asi ještě nějaká reakce."

"Cítím se jak přejeté hovno."

Tobias se uchechtl. "Jiný jak kocovina?"

"Hodně jiný. Je mi špatně, bolí mě hlava, přijde mi, že nemám kontrolu nad svými svaly a že se mi rozpadá celý tělo. A taky tě nemůžu úplně zaostřit."

"Lehni si," pobídl ho Tobias. "Dokud se nevzpamatuješ. Asi nechceš Finnovi vysvětlovat, co všechno se včera stalo, ne?"

"Stejně se bude ptát," namítl.

"Už jsem mu odepsal z tvýho telefonu, že jsi s Paulou. Vážně, kámo, měl by sis dát jiný heslo na telefon jak jedna, dva, tři, čtyři."

"Tys mi lezl do telefonu?!"

"Jo a prohlédl si všechny ty nahý fotky v tvý galerii," odvětil. A Logan byl v tak blbém stavu, že opravdu přemýšlel, jestli tam nějaké neměl. Došel k závěru, že ne, samozřejmě. Tobias si z něj jen dělal srandu.  

"Já tě nesnáším."

"Zachránil jsem ti život, jak mě můžeš nesnášet?" zeptal se s přehnanou ublížeností. Pak si ale stoupl. "Lehni. Já donesu teploměr, ať víme, na čem jsme. A zkusím... ti zachraňovat život i nadále, asi."

Logan se ale odkryl. "Půjdu na kolej, nebudu tě-"

"Logane."

Zvedl k němu pohled. A najednou byl Tobias jako otevřená kniha. Logan tak uviděl, že cítil vinu za to, co se včera stalo. Měl to vyryté v obličeji. "Není to tvoje chyba."

"Že ne?" uchechtl se. "Beze mě bys tohle vůbec nedělal."

"Kradl jsem i bez tebe."

"Ne tímhle způsobem."

"Tobiasi," vydechl zoufale. "TOhle vážně není něco, za co bych tě vinil. Jsem v pohodě, půjdu na kolej a pořádně se vyspím, to je to jediný, co teď potřebuju. Vážně nejsem v náladě tě tady o něčem přesvědčovat."

Možná měl ale více brát v potaz to, jak se cítil, to, že si opravdu přišel, jako by neměl kontrolu nad svými svaly, protože v momentě, kdy si stoupnul, se mu podlomila kolena a kdyby ho Tobias nechytil, sletěl by na zem. "Jo, vypadáš naprosto v pohodě," zamumlal podrážděně a pomohl mu zpátky na postel. 

Logan si povzdechl. "Jsem v pohodě, jen-"

"Sakra, prostě zůstaň ležet, nikomu tady nevadíš."

A v tu chvíli ho praštilo do obličeje to, jak Tobiase včera políbil, i když to do té chvíle naprosto z hlavy vypustil. Protože ani Tobias to do svého vyprávění nezahrnul. "Políbil jsem tě," vyhrkl.

"Vážně? To chceš teď řešit?" uchechtl se. 

"To jsi mi nepřipomněl."

"Není to nijak důležité, nebo?"

Píchlo ho u srdce, což ho samotného překvapilo. Zavrtěl hlavou. "Není," zamumlal. "Jen, že jsem si na to vzpomněl." 

Pro něj to ale důležité bylo, protože bojoval sám se sebou, i když si to přiznat nechtěl. Už tak měl složitý život, nechtěl ještě do toho řešit... sebe. Při tom měl ale pocit, že právě Tobias je důvodem, proč o sobě začínal pochybovat v první řadě. Samozřejmě ale, že pro něj to neznamenalo naprosto nic. 

"Dojdu pro ten teploměr," prohodil Tobias a zmizel. 

Logan sebou praštil zpátky do postele a zakňučel. Tohle všechno byla naprostá katastrofa. 

Tobias se vrátil s teploměrem a podal ho Loganovi do postele. Strčil si ho do podpaží a zůstal ležet. Peřiny voněly po Tobiasovi. 

Který ho přeskočil a dopadl na postel vedle něj na postel u zdi. Hlasitě vydechl a jako by se nechumelilo, zavřel oči, připraven ke spánku. 

"Okay?"

"Co je? Taky potřebuju dospat. Celou noc jsem netušil, jestli tě ta droga zabije nebo ne."

"Byl jsi vzhůru?" Tobias přikývl. Logan nasucho polkl. "Děkuju."

"Ale prosím tě, nehroť to. A nech mě spát."

Logan měl teplotu, jak mu ukázal teploměr. Jeho tělo reagovalo na zbytek drogy v těle. Odložil teploměr potichu bokem, jelikož to vypadalo, že už Tobias spí, ale když si také lehl, Tobias zamumlal: "Tak co?"

"Teplota. Ale nic strašnýho."

Tobias k němu kopl deku. "Vypoť to."

"Chceš, abych ti propotil peřiny?"

"Do toho. I když si dokážu představit zábavnější způsoby."

Logan ho praštil do paže a Tobias se se zavřenýma očima uchechtl. "Nikdy nevynecháš šanci, co se sexuálních poznámek týče, co?"

Zavrtěl hlavou. "S tebou? Nikdy."

A to byla ta chvíle, kdy měl Logan pocit, že se mu doslova převrátil žaludek vzhůru nohama. Prudce se otočil ke kýblu vedle postele a vysypal do něj vše, co mu ze včerejška v žaludku ještě zbývalo. Zatímco tam bojoval o život, Tobias vedle něj hlasitě zakňučel. "Ale notak, já už chtěl spát."

"Taky jsem to mohl vrhnout na tebe," vydechl Logan po chvíli. 

"Jak romantické."

Tobias ho přelezl zpátky a se znechuceným výrazem kýbl popadl. "Ugh, jdu se toho zbavit."

"Já to dokážu-"

"Tobě nefungují svaly," umlčel ho a Logan se chtě nechtě zasmál. Tobias se vypařil tedy do koupelny. 

Logan se nejprve rozhlédl po nějakých kapesnících, ale žádné neviděl. Otevřel šuplík nočního stolku a vykulil oči, když mu pohled spadl tak na dvacet balíčků kondomů a asi tři lahvičky lubrikantu. Hlasitě ho zase zavřel. 

"Kde máš sakra nějaký kapesníky?!" zavolal.

"Jen se tam pořádně prohrab, někde tam budou!" Dostalo se mu odpovědi. Logan si povzdechl a znovu šuplík otevřel. Začal se tam prohrabovat.

"Oh, já nemyslel tenhle šuplík, ale posluž si."

Logan se na něj ani nepodíval. Jen zavřel oči, zakňučel a praštil sebou zpátky do postele. "Tos udělal naschvál, že?"

"Možná."

"Já tě fakt jednou zabiju."

"Ale ale, ty se nám červenáš? Nepovídej."

Tobias mu vrátil umytý kýbl vedle postele a podíval se do stále otevřenýho šuplíku nočního stolku. "Klidně si nějaký vem, jestli potřebuješ, mám jich hromadu."

"Nepotřebuju," zamumlal.

"Doporučuju tyhle jahodový. Tyhle jsou docela na prd, ale třeba by tobě sedly, co já vím. Zas tak často je nepoužívám."

Logan otevřel oči. "Ty s lidma spíš... nechráněně?"

Tobias se uchechtl nad jeho vystrašeným obličejem. "Ne. Jen v drtivé většině nejsem já ten, co ten kondom potřebuje. A mají vlastní."

"Oh."

"Asi nikdy mě nepřestane bavit s tebou probírat sex. Vypadáš jak rajče."

"Víš co, svaly nesvaly, já jdu domů-"

Tobias ho znovu přeskočil ke zdi a lehnul si na to samé místo, kde před chvíli ležel. A aby mu zabránil v pohybu, přišpendlil nohama ty jeho a rukama ho zezadu objal. "Ale notak-"

"Nikam už dneska nejdeš. Smiř se s tím."

Logan přestal odporovat a uvolnil se. Tobias ho po chvíli pustil. A tak vedle sebe během minut usnuli, zatímco mu se opět zdál sen, kdy stál mezi několika dveřmi a nevěděl, jakými měl projít. Ty s nápisem hetero ovšem byly zabedněné. 

∆

muhehehee

miluju dynamiku těch dvou fr