Tobias

∆

Tobias šel na vyhlášení soutěže, kde vyhrál se svojí hrou, bez toho, aby si o tom myslel něco víc. Ten samý den hru i nízko nákladově vydali.

Do týdne měla pět tisíc stažení. Na konci měsíce mu na účtě přistálo tolik peněz, že se skromným životem, na který byl už teď zvyklý, by nepotřeboval žádné peníze od babičky na celý měsíc.

Jeho otec ho opět odstřihl. Když už si Tobias vybral Logana, respektoval alespoň to, i když se k němu nehlásil. Babička? Ta byla teď jeho nejbližší rodinou.

Ale zpátky ke hře, protože díky ní mu rodinné vztahy byly na chvíli zase úplně jedno. Nečekal to. A nečekal ani to, co následovalo. 

Balil si veškeré věci, co měl u Pauly na bytě, a aby nenechal svůj pokoj v katastrofálním stavu, momentálně umýval i okna, což vypadalo tak, že klečel na svém psacím stole, který už byl vyklizený, a nadával. Hodně nadával. 

A pak se mu rozezvonil telefon s neznámým číslem. Podíval se na postel, kde se mu válel. "Vezmeš to, prosím tě? Asi kurýr," zeptal se Logana.

Logan se zvedl ze sedačky, kde se válel po tom, co odnesl do chodby několik krabic, a došel k posteli. Popadl telefon, zvedl ho a představil se Tobiasovým jménem stylem, že by po něm nejraději hodil tu špinavou hadru. Logan se na něj jen ušklíbl. 

Pak jeho obličej ze sekundy na sekundu zvážněl. V jeho očích se objevila panika. Oddělal telefon od ucha, dal hovor nahlas a zároveň vypnul mikrofon, zatímco nějaký muž mluvil o něčem, co přes Logana neslyšel. 

"To je... někdo z nějaký herní společnosti!" sykl Logan.

Tobiasovy se rozšířily zorničky. "Cože? Kdo? Z jaký?"

"Nemám tušení, nevyznám se v herním průmyslu a natolik jsem nevnímal, měl to být kurýr!" vyhrkl obranně a vecpal telefon Tobiasovi do ruky. Ten, celý zmatený, mikrofon zase zapnul a začal dávat pozor. 

Seděl tam ne stole a poslouchal cizího muže z cizí společnosti, jak chválí jeho hru, která pomalu ovládala jistou část internetu. Poslouchal ho, jak má pro něj nabídku. Poslouchal ho, jak mu řekl,  že by měli zájem o jeho talent a můžou mu nabídnou placenou stáž s možností přechodu na pracovní úvazek, pokud obě strany budou spokojené.

Logan na něj zíral s otevřenou pusou.Tobias nasucho polkl, než muže přerušil a zeptal se: "Promiňte, kdo že jste a odkud? Na začátku jsem to nepochytil, pardon."

A tak se dozvěděl, že mu volala jedna z nejlepších společností široko daleko, která ho chtěla jako juniorního herního designéra. 

Začal naprosto tiše vyšilovat, zatímco poslouchal muže dál. Logan se na něj nechápavě díval, protože samozřejmě ničemu nerozumněl. Netušil, že Tobias právě dostal nabídku snů. 

A taky práci. Peníze. Protože tohle definitivně vezme. 

Byla polovina letních prázdnin, stěhoval se do nového bytu, kam se měl Logan v polovině září přistěhovat za ním, teď ještě měl jistotu peněz a práce. Najednou se všechno obrátilo vzhůru nohama, najednou vše fungovalo.

"...tak co myslíte?" uslyšel najednou muže.

Odkašlal si. "Moc děkuji za nabídku," řekl profesionálně, jako by vnitřně nevyšiloval. "Mohl bych dostat pár dnů na rozhodnutí? Budu k vám upřímný, dostal jsem i pár nabídek jinde, rád bych zvážil své možnosti."

"Samozřejmě. Stačí, když se mi ozvete do konce týdne, šlo by to takhle?" 

Domluvili se, odsouhlasili. Muž mu ještě pošle detaily mailem. Sotva hovor tipnul, Logan mu věnoval lhostejný pohled s nakrčeným obočím. "Ty máš tak prd, ne více nabídek. Proč jsi lhal?"

"Chtějí mě, no ne? Teď se mě budou snažit víc, takže mi pravděpodobně nabídnou více peněz," usmál se spokojeně. 

Logan se uchechtl a zavrtěl hlavou. "Ty jsi neuvěřitelnej. A tak trochu génius. Tohle by mě v tu chvíli nenapadlo."

"To je základ, Logane. Jak se chceš pohybovat v tomto kapitalistickým světě jinak?"

"Mám tebe. To stačí," utrousil a posadil se zpátky na sedačku. "Ale gratuluju, fakt. Tohle je velký."

Tobias na milisekundu zapomněl, o čem se vlastně bavili, k čemu mu Logan gratuloval, a pak ho to praštilo najednou do obličeje. "Díky," zamumlal. "Tohle je opravdu velký."

Za chvíli opravdu přijel kurýr, který jim dovezl poslední krabice, které jim chyběly k sbalení všech věcí. Hodinu a půl na to přijela dodávka se stěhováky a všechno nanosili dovnitř. Na to, že Tobias obýval jeden pokoj, měl věcí hodně, ale i nábytek byl jeho, takže museli převézt i ten.

Logan mu pomáhal celou dobu. Přes léto si neplatil koleje, přijel ale za Tobiasem už před třemi dny, aby mu pomohl sbalit. Dnes byl den D, kdy vše převáželi a tak nějak doufali, že až půjdou spát, budou moct kde složit hlavu.

Takže postel a matrace byla priorita. Logan nechal mimo krabice i povlečení a prostěradlo, aby nemuseli na novém bytě divoce prohledávat každou krabici a akorát tak tvořit nepořádek, což bylo něco, co Tobiase nenapadlo, takže byl rád, že s tím nakonec přišel. Celý tento stěhovací proces se akorát doplňovali.

Pak dojeli na byt. Logan ho ještě neviděl, Tobias se na něj byl poprvé podívat tři týdny zpátky, když byl Logan už vystěhovaný z koleje a doma. Jeho babička neustále opakovala, že je malý, měl ale jednu ložnici, což jim stačilo, docela velkou kuchyň s jídelním stolem, zrekonstruovanou koupelnu a nakonec i místnost, ze které si vlastně mohl udělat cokoliv, samozřejmě z ní měl v plánu udělat něco jako obývák. 

Měli. Měli v plánu. Logan se měl v září nastěhovat, což dávalo Tobiasovi jen měsíc a půl samostatného bydlení. Což taky znamenalo, že nechtěl žádná rozhodnutí dělat sám. 

Byli spolu půl roku. i tak mu najednou přišlo, že už na taková rozhodnutí není sám a nemálo se mu to líbilo. 

Takže když Logan vstoupil do bytu, uznale písknul. "Okay, tohle je větší, než jsem čekal."

"Malý  dle definice mý babičky, heh."

"Lehce se cítím, že tě využívám, nebudu lhát."

Tobias k němu trhl hlavou, Logan se ale nesmál. Jejich konverzace ohledně jeho nastěhování byly nekonečné a Tobias se nemohl dočkat, až se nastěhuje a tyhle konverzace skončí. Logan se totiž neustále cítil jako imposter. 

"Buď zticha a nezačínej. Tohle ne," varoval ho Tobias. 

"Musím nad tím přemýšlet! Neznáme se ani rok, spolu jsme půl roku. Třeba zjistíme, že se nesneseme. A já pak budu bezďák."

"Ále. Nechal bych tě tady dožít rok," mlaskl Tobias. "Tak krutej nejsem."

"Čekal jsem, že řekneš něco ve stylu, že to se nestane, ale ok," utrousil Logan. 

Tobias se uchechtl. "Nerad to přiznávám, protože nesnáším, jak moc klišé zním, ale myslím, že nás jen tak něco nerozdělí. Někdy mám pocit, že jsme prvotně nejlepší kamarádi a až druhotně pár a upřímně, miluju to."

"Jsme pravidelní kamarádi s výhodami, kteří mají pravidla rovnající se vztahu, budou spolu bydlet a plánují spolu budoucnost," odpověděl Logan.

"Přesně tak," přitakal Tobias spokojeně. Pak se vydal zpátky k východu, aby z přízemí dotáhli všechny krabice, jen když procházel kolem Logana, dal mu krátkou pusu. "Tak pojď, jdeme se utahat, abychom si pak mohli povléct postél a pořádně to tady pokřtít."

"Spánkem, že?"

Odfrkl si. "Pf. Samozřejmě. Co jinýho bychom v posteli dělali?"

"Jen bych tě chtěl upozornit, že to já jsem balil tvůj zázračný šuplík kondomů a gelů a netuším, v jaké krabici to skončilo."

"Oh, já tě zabiju."

Logan se k němu namáčkl, protože procházeli kolem stěhováků s Tobiasovým stolem. "A proto bys měl být zásoben i v batohu, jako já. Vždy připraven."

Tobias se ušklíbl. Nemohl se dočkat toho, až spolu budou bydlet.

∆

DALŠÍ KAPITOLA POSLEDNÍ AAAA