Logan

∆

Nový semestr.

Nové začátky.

A že jich bylo. 

S novým semestrem se nastěhoval na byt s Tobiasem, což znamenalo na rodiče vybafnout fakt, že má vůbec přítele a že s ním jde bydlet. Finn jen protočil očima, že jim to taky mohl říct dřív.

Jeho rodiče neměli vyloženě problém s tím, že je Tobias kluk, jak to ale on pochopil, zatím to bylo zaslepeno faktem, že se s ním sestěhovával po pár měsícíh vztahu. Logan nejprve argumentoval nefinančně, ale nemohl si na nic hrál - sám by se s Tobiasem tak brzo nenastěhoval, ale zkrátka věděl, že mu to ušetří spoustu peněz, jejich rodině to ušetří. Tobias to taky věděl. Byli srozumněni.

Takže to jeho rodiče prozatím umlčelo. 

S novým semestrem přišel i Tobiasův nástup na placenou stáž. Což ale byl ten menší úspěch vzhledem k tomu, jak se jeho studentská unikovka vyšvihla a sypala mu peníze. 

A taky, s novým semestrem se uvolnilo místo asistenta profesora na Loganově fakultě a on to místo získal. Po dvou letech tak konečně našel práci, díky které nebude muset krást. 

Proto byl Logan najednou přesvědčený, že vždy je světlo na konci tunelu. Jeho život se otočil o sto osmdesát stupňů k lepšímu.

"Tak jak se bydlí s Tobiasem?"

Logan se uchechtl a objal Paulu na přivítanou. Neviděl ji celé léto, protože hodně cestovala. "Myslíš tu jednu noc, co jsem u něj strávil? Zatím se stále cítím jak na přespávačce," řekl upřímně. Stále mu nějak nedocházelo, že pokaždé, co přijde domů, Tobias tam buď bude nebo zkrátka stoprocentně přijde. 

Jen doufal, že ho nezabije. Kdyby si ale lezli na nervy, alespoň měli na bytě více místností.

Jejich vztah byl... komický, jak to nazval Finn. Nebyli ten typ, co by se držel na veřejnosti za ruce, líbali se na každém rohu. Vlastně, na veřejnosti spíše vypadali, že se nenávidí s tím, jak se neustále škádlili, nadávali si, vytáčeli se. Nikdy to ale nebylo bráno vážně. Zatím. 

"V tom bytě je bez něj strašný ticho," uznala Paula.

"A mě z něj bolí hlava dneska, jak nedokázal zmlknout o tom, že spolu bydlíme."

Uchechtla se. "Ale ani nevíš, jak je z pohledu někoho, kdo ho zná už několik let, úžasný ho vidět upřímně zamilovanýho. Obecně je furt stejný člověk, ne že ne, ale pak jsou tady takové detaily, kdy si řeknu, že tohle by dřívjší Tobias nikdy neřekl."

"Jako třeba?"

"Že nedokázal zmlknout o tom, že se sestěhoval s přítelem. Před rokem by mi tohle přišla jako dystopie," řekla pobaveně. 

A Logan jí musel dát za pravdu. Sice neznal Tobiase tak dlouho jako Paula, ale jisté změny v jeho chování viděl i díky tomu půl roku, než se dali dohromady. Jako by se jeho roztěkanost uzemnila, jako by ho Logan uzemnil. 

"Nebudu lhát, kdybys mi před rokem řekla, že s ním budu bydlet, taky by mi to přišlo jako dystopie," zasmál se. 

Ten den se vrátil pozdě, protože šli s pár lidma z fakulty ještě na drink zapít začátek semestru. Logan se ale odpojil dříve, protože se upřímně nemohl dočkat, až Tobiase uvidí a stráví teprve druhou noc v jejich novém bydlení. Po dvou skleničkách vína se tedy zvedl a vydal se směrem domů.

A cestou jednu lahev vína koupil.

Museli taky zapít semestr a jejich společné nové bydlení. Měli důvod k oslavám. 

Takže došel na byt a vtrhl do kuchyně s lahví vína jako hurikán. 

A tam stál Tobias opřený o linku, jejich malý jídelní stůl pro dva prostřený jídlem a samozřejmě také vínem, zatímco psal něco na mobilu.

Logan se zastavil. Tobias k němu trhl hlavou. "Přímo ti píšu!"

Nedokázal spustit pohled z prostřeného stolu. "Co to je?"

"Při mém stěhování jsi říkal, že bychom měli být více romantičtí, tak ti plním přání. A máme důvod k oslavám, ne?"

Nemohl uvěřit svým uších. Uchechtl se a zpoza zad vytáhl lahev vína. "Napadlo mě to samý."

Ten jeho úsměv v tu chvíli stál za všechno na světě. "Panebože, dneska to dopadne špatně."

Což měl docela pravdu, protože množství vína šlo na nich zanedlouho poznat, především na Loganovi, který měl i menší náskok. Ani to, že jedli, nepili na lačno, nakonec nepomohlo a za chvíli klábosili jeden přes druhého, páté přes deváté, náhodné myšlenkové pochody, až si byl Logan jistý, že kdyby je někdo slyšel, nerozumí ani slovu, ale byl zkrátka neuvěřitelně šťastný, alkohol nealkohol. 

A to Tobiasovi na začátku úplně nevěřil, že dokáže mít vážný vztah. Jak on se mýlil. Protože tehdejší Tobias byl jen uvězněn v okolnostech a jeho nejupřímnější já se mu ukázalo až nastěhováním do tohoto bytu, až mu sapdla i ta poslední starost, kterou měl. 

S rodiči se nebavil vůbec, jen jednou do měsíce vyzvedl své sourozence a něco s nimi podnikl. A tak fungoval po té rodinné stránce. 

S babičkou se vídal pravidelně, někdy tam právě narazil i na bratra se sestrou, takže mohl s nimi trávit čas častěji. Babička je podporovala a pravidelně zvala i Logana na večeři. 

Takže všchno bylo prozatím, v tomto momentě, pro jednou dokonalé. Takže z toho těžili. 

"Jaká je pravděpodobnost, že si cokoliv, co řeknu, budeš ráno pamatovat?" zeptal se zničehonic Tobias. To už seděli na sedačce před televizí se sklinkami v ruce.

"Průměrná."

"To znamená sakra co?"

"Chtěl jsem říct padesát na apdesát. Nevím, proč jsem řekl průměrná," zamračil se Logan. 

Tobias protočil očima. "Proboha, já vážně chodím s tím nejhloupějším člověkem v existenci lidstva."

"Říká někdo, kdo se dobrovolně nechal zmlátit," utrousil zpátky Logan. 

Tobias odložil svou skleničku na stolek. "A hele, Benny a jeho kumpáni jdou příští týden sedět. Dle mýho to stálo za to." Prohrábl si vlasy a pak se na Logana zpříma podíval. Ten je zmateně sledoval, co bude. 

Tobias mu položil ruku na tvář a pomalu se přiblížil pro pomalý, procítěný polibek, což bylo vcelku překvapivé. Samozřejmě nebyli spolu opilí poprvé a když měl Tobias v sobě alkohol, většinou šlo o pravý opak - většinou byly jeho polibky mnohem divočejší.

"Co děláš-"

"Pšt," umlčel ho a v další sekundě se mu posadil na klín. Logan si musel připomenout, že stále má v ruce sklničku s vínem, aby ji nerozlil. Druhou ruku dal ale Tobiasovi automaticky na pas.

"Co bude-"

"Říkal jsem pšt," utnul ho Tobias znovu a dal mu dlaň na ústa.

Logan se uchechtl, ale poslechl ho. Čekal na to cokoliv, co měl Tobias v plánu.

Nejprve se usmál. Byl to takový napůl úšklebek, ale to byl zkrátka jeho klasický úsměv. A pak řekl: "Ty ani nemáš tušení, jak moc tě miluju a tak trochu i nesnáším zároveň, protože jsem si řekl, že nikdy nebudu ten bezhlavě zamilovaný typ, co bude dávat přítele na první místo před sebou, ale sakra, já bych pro tebe skočil z mostu, kdybys mi to řekl. A mám pocit, že jednou za čas si zasloužíš vědět, kolik pro mě vlastně znamenáš."

Odkryl Loganovi ústa, ten ale ještě chvíli mlčel. Jejich vztah vůbec nebyl o výslovném vyjadřování lásky, proto ho to v tu chvíli tak překvapilo. "Oh, tak proto ses ptal, jestli si to budu pamatovat. Tohle? Definitivně."

Tobias protočil oči a už se začal vyvalovat zpátky na sedačku, Logan ho tedy následoval a uvěznil tak pod sebou, skleničku odložil na zem. Sklonil se a taky pomalu jejich rty spojil. "Já vím," řekl pak. "Nechal ses zmlátit, abychom mohli být spolu, a nastěhoval sis mě sem po půl ročním vztahu, protože víš, že mi to finančně pomůže. Tvý činy mluví dostatečně, nemusíš mi to ještě vysloveně říkat."

"Ty bys ale mohl," namítl Tobias. "Zase jsem to od tebe dlouho neslyšel."

"Slyšel jsi to ode mě jednou a ještě ne přímočaře," uchechtl se Logan.

"Právě," vydechl Tobias a najednou vypadal... vypadal, že ho to mrzí. Což se Logan ani nedivil. Sice byli samý vtípek, občas to člověk ale potřeboval od partnera slyšet. 

Logan se znovu sklonil, znovu spojil jejich rty. "Jako myslím, že ze mě nejvíce mluví fakt, že jsi se objevil v mým životě a já najednou přehodnotil celou svou sexualitu," řekl jako první a Tobias se uchechtl, "ale kdyby to nebylo teda dostatečný, rád bych, abys věděl, že děkuju osudu každý den, že jsme se okradli navzájem," zašeptal. "Takže ano, taky bych řekl, že tě zatraceně miluju."

"Trocha alkoholu v krvi a hned  se v tomhle klišé nehorázně vyžívám," odpověděl spokojeně Tobias. "Prosím, řekni mi ještě, že se vezmeme, budeme mít deset dětí a padesát vnoučat a všechny je budeme zvát na Vánoce každý rok."

"Oh, s tím počítám, netřeba ani mluvit," odfrkl Logan. "Blbečku."

Tobias uznale přikývl. "Na tohle vyjádření lásky jsem čekal."

"Samozřejmě."

Oba si jejich slova ráno samozřejmě pamatovali, ale pro jednou si z toho neudělali srandu. Pro jednou si je opravdu vzali k srdci jako připomínku pokaždé, co si vyhrožovali rozchodem nad neumytým nádobím. Protože to ke společnému bydlení zkrátka patřilo.

∆

KONEC

ajajaj, tohle byl zase jeden z těch slabších příběhů, pardon :DDD

a jelikož se u těch, co považuju za slabší, zas tak nerozepisuju, jen bych vám chtěla říct, že vám mokrát děkuju za dočtení dalšího mého výmyslu!:D

a takyže další příběh bude na 95% o lucovi. kdo neví, odpověď najdete v bonusovce. a kdo neví ani to, kdo je luka, odpověď najdete ve waves of tomorrow :D

anywaaaay, díky, že jste to dočeli až sem, já si dám asi vydávám-artlovera-pauzu a pak budu zpátky s novým příběhem!

byeeeee