Tobias

∆

Logan před něj plácnul desetidolarovou bankovku. "Tady máš první podíl na mé krádeži tvým způsobem."

Popadl bankovku, podíval se na ni, nakrčil obočí a zvedl pohled k Loganovi. "Myslel jsem tak pět procent. Ne půlku tvýho úspěchu," prohodil a posunul bankovku po stole zpátky k němu. 

Logan si sedl naproti němu. Byli ve školní menze. "Věř mi, tohle je pár procent." Posunul bankovku zpátky. "Nech si to."

Tobias se uchechtl. "Co, okradl si někoho o dvě stě dolarů?" 

Myslel to ze srandy. Nepřišlo mu to možné. Proto ho nemálo překvapilo, když se Logan uchechtl a prohodil. "O čtyři sta. Včera. Ukradl jsem týpkovi hodinky."

Jeho mozek v tu chvíli nestíhal informace vnímat. Bylo toho tolik. "počkej, čtyři sta? Hodinky? Týpkovi? Mou taktikou?"

"Nejsem na to nejpyšnější," ztišil hlas Logan. "Fakt jako, jak to můžeš dělat opakovaně? Opil jsem ho. Tedy, opil se sám. A pak mi ho bylo normálně líto."

Tobias se uchechtl nad tou myšlenkou, že Logan někoho okrade a pak ho ještě lituje. Možná měl už takovou praxi, že to takhle zkrátka nebral. "Počkej, musíš jít více do detailů."

Logan to vzal od začátku, kdy se zkrátka rozhodl, že to pro jednou zkusí bez něj. Tobias přesně věděl, v jakém baru byl a upřímně, ani se nedivil, že Logan nevěděl, že se jedná o duhový. Zvenku ani z obrázků na Googlu to zkrátka poznat nešlo. 

A taky tak trochu zadržoval smích, když Logan tím nejvíce heteráckým způsobem vyprávěl vše, co se mezi ním a Anthonym dělo. Nezapomínal za každou větou samozřejmě dodávat, že nejsem gay, ale...

Musel se kousnout do rtu, aby se nesmál. Možná by mu věřil víc, kdyby to nezmiňoval za každou větou. 

Takže si nakonec deset dolarů od něj dal do kapsy. "Okay, teda, kdy jdeme zas?"

"Zas?"

"Prolomil si ledy. Teď ti to půjde jako po másle, ne?"

Logan si odfrkl. "Já teď minimálně dva týdny nemusím. Ty jsi jdi, kdy chceš," zamumlal a vyhnul se Tobiasovu pohledu. 

Uchechtl se. Vzpomněl si na to, jak Logana políbil ty dva dny zpátky, aby ho ten muž nepřizabil, že se ho snažil okrást a bylo mu jasné, že na to v tu chvíli myslel i Logan. Naklonil se přes stůl blíže k němu. "Nebudu tě znovu líbat, jestli se toho bojíš," ujistil ho. "Tedy, pokud si to nevyžádá opět situace, samozřejmě."

Popravdě, mu jeho předvčerejší řešení nevadilo. Říkal pravdu, když ho nenapadlo v tu chvíli něco jiného, přece jen flirtování i intimnější věci byly jeho revírem. A i když mu Logan šokem polibek sotva oplatil, líbilo se mu to. Logan byl přitažlivý. Měl hezký úsměv, když už se jednou za uherský rok usmál. Tobias si tak v hlavě odškrtl dalšího člověka. 

"Víš, možná mi přinášíš smůlu," odvětil Logan. 

"Víš, beze bys teď i tak nebyl o čtyři sta dolarů bohatší."

"Už jen tři sta devadesát," utrousil. Tobias se uchechtl. 

"O důvod víc vydat se na další lov, ne?"

Logan se uchechtl a nevěřícně zavrtěl hlavou. "Minimálně dneska ne. Třetí den v kuse bych vážně nedal."

"Já dneska asi půjdu," zamyslel se Tobias. "Dlouho jsem si... neužil."

"Neužil," zopakoval Logan, jeho výraz lehce nechápavý.

"Sex, Logane. Mám na mysli sex."

Ten se málem zadusil a Tobias miloval, jak ho dokázal stále naprosto rozhodit. Dávalo mu to pocitu, že je před ním vždy o krok vepředu. A jelikož byl Logan taky někdo, kdo kradl, hodilo se to. Přece jen mu nevěřil stoprocentně. To nevěřil nikomu. 

"To jsem nepotřeboval vědět, ale dík za info," odvětil nakonec Logan. 

"Neboj, tvýmu bráchovi se budu vyhýbat obloukem," podotkl a postavil se. Logan protočil očima.

"Dík, že jsi mi právě navrátil vzpomínku na tebe s mým bratrem v našem malém kolejním pokoji."

"Nemáš zač," usmál se spokojeně. "Napíšu ti, kdy se zase uvidíme. A myslím, že teď už můžeme naši hru trochu rozšířit. Bude to sranda."

"Co tím myslíš?"

"Mám v rukávu pár es, které chci vyzkoušet, na ty ale potřebujeme být dva. A jelikož jsi už probořil ledy tvé stydlivosti, myslím, že už to bude konečně realizovatelné," vysvětlil neurčitě. Logan z toho měl stále velké nic."

"Nechápu tě."

"Ale pochopíš," ušklíbl se a vydal se na svou další hodinu. Přece jen musel ještě tento titul, který jeho rodiče nepodporovali, dostudovat, aby jim dokázal, že na to měl. I když možná pak bude bez práce, protože uplatnění pro herní design nebylo tolik.

A jak Loganovi řekl, tak taky udělal. Vydal se do klubu, tentokrát se ale nesnažil s nikým cíleně sblížit. Oni přišli sami. A on strávil u kluka, o kterém věděl, že je z jejich univerzity, jen z jiné fakulty. Co se peněz týkalo, odcházel s prázdnou, protože neměl u sebe téměř žádnou hotovost, ale nevadilo mu to. Přece jen to nebyl jeho dnešní cíl. 

Přesto překvapil sám sebe, když ho týpek poprvé ještě v baru políbil, že mu v mysli naskočil Logan a jejich vynucený polibek. Zavřel oči a více se ponořil do přítomnosti. Logana zadupal někde hluboko. Asi s ním trávil až moc času. 

Zpátky na svůj byt se vydal kolem čtvrté hodiny ranní, jako vždy se z postele zkrátka vypařil. Šel pěšky, zas tak daleko to totiž neměl. A nebylo nic lepšího, než si provětrat hlavu v ranním čerstvém vzduchu a tichu, které ulice momentálně nabízely. 

Až na to, že zrovna ten den si měl vybrat raději autobus. 

Nevšiml si muže, který se objevil za ním, na to byl až moc ztracený ve vlastní hlavě. Všimnul si ho až ve chvíli, kdy byl pár kroků od něj, kdy k němu běžel, kdy ho srazil k zemi a najednou mu držel ruce za zády, hlavu u země, aby se na něj Tobias nemohl podívat. Což mu bylo stejně k ničemu, protože muž měl přes hlavu něco černého.

"Peněženku a nic se ti nestane," sykl. 

A Tobias? Ještě s trochou alkoholu v těle? Se musel zkrátka zasmát. "Se mnou si moc nepomůžeš, kamaráde," zamumlal proti zemi. V oeněžence měl možná tak pět dolarů a kartu nechal na pokoji.

Muž ho vzal za vlasy, potáhl nahoru a praštil s ním znovu o zem, aby se přestal smát. Tobias sykl. Tohle už trochu bolelo. "Řekl jsem tvou peněženku."

"V kapse," odvětil. Přišlo mu, že cítí v puse krev. Navíc ho naprosto štípaly paže, jak spadl na zem a nejspíše si i sedřel kůži. 

Ucítil jeho ruku v kapse, vzal mu peněženku. Pak si rychle stoupl a aby nestihl Tobias jen tak zareagovat, naplno ho kopnul do břicha. Schoulil se a zakňučel. "Kokote," ulevil si. Muž se rozběhl pryč. "Třeba si těma pěti dolarama vytři prdel!" zakřičel na něj. 

Muž se neotáčel, nezastavoval, běžel dál. Tobias se tam uprostřed chodníku posadil a zhluboka se nadechl. Štípala ho tvář, ruce, bolela ho hlava i břicho. Kvůli pitomým pěti dolarům. 

Postavil se, oprášil se. Sám pro sebe uznal, že jeho okrádací techniky byly lepší, efektivnější a hlavně méně nápadné. Pak se kulhavým krokem vydal zase domů, protože jam mu muž dřepěl na koleni, ještě chvíli ho nemálo bolelo i to. 

Nevolal policii. Bylo to jen pět dolarů, občanku měl za krytem telefonu. Neměl v ní nic důležitého právě kvůli okamžikům jako byl tento. Navíc, jakékoliv zapletení s policií by znamenalo, že si je jen přiblíží k sobě. 

A tak pokračoval v cestě, jako by se nic nestalo, jen napsal rychlou zprávu Loganovi s fotkou jeho dodřeného obličeje. Naše mise se odkládá do chvíle, než můj obličej nebude vypadat jako rozježděný asfalt.

∆

ahhhh vy jste se tak pěkně rozjeli s komenty 🥹 tak tady máte další