Tobias

∆

Tobias se vrátil na byt, posadil se na postel, opřel se za stěnu za sebou, přitáhl si kolena k sobě a... a nechal průchod slzám.

Protože nevěděl, co dělat. Neměl plán. Netušil, jak obejít otce. Část ho byla samozřejmě neuvěřitelně ráda, že Logana už nebudou chtít obvinit a že je v bezpečí, druhá jeho část ale doslova trpěla.

Až moc si zvykl na Loganovu neustálou přítomnost, na jejich společné smíchy, na to, že často vedle něj usínal. Konečně se cítil v životě šťastný a otec mu to opět sebral.

A hned na to poslal peníze, jak slíbil. Tobias měl z toho smíšené pocity, protože měl tak pocit, že vyměnil Tobiase za peníze. To nebyla ale ta část, kterou vyjednal, on chtěl hlavně Logana na svobodě. A otcovou podmínkou bylo, aby nežil jako hanba rodinného jména.

Mohl si koupit třeba ty knihy, co do školy potřeboval. Měl na to. Až mu otec pošle nějaké další peníze, mohl by si koupit novou grafickou kartu, ta jeho potřebovala už vyměnit. Ale nějak se těch peněz nedokázal dotknout.

Pak ho ale napadlo, co by s nimi mohl udělat. Zadal novou platbu v bankovnictví a něco málo poslal Loganovi. Přece jen peníze potřeboval a krást už jen tak nemohl.

Takže ho ani nepřekvapilo, když mu Logan do pěti minut začal volat, měl zaplé upozornění na bankovnictví. "Co sakra děláš?" zeptal se ihned, co to Tobias zvedl. Zněl... jinak. To Tobias ale asi skrz slzy taky.

"Je tady ještě jedna věc, co jsem ti neřekl," zamumlal.

"Už máš ten byt, že můžeš rozhazovat nebo co?"

Kousl se do rtu. Celou tu část s bytem chtěl před ním raději zatajit. Logan samozřejmě věděl, kolik to pro něj znamenalo - nejen, že mu babička chtěla dát byt, že ale aspoň s ní napravil rodinné vztahy. Zabil by ho, kdyby věděl, že to vyměnil za jeho svobodu.

"Ještě ne," zalhal tedy. Ten byt nebude mít nikdy. "Ale... když jsem byl za otcem a vše mu vysvětlil, přiznal jsem mu, že jsme v tom jeli spolu."

"Oh."

"Jo. Takže jen ta možnost, že by mohli někdy chytit mě a já bych tak pošpinil rodinný jméno, mu stačila k tomu, aby usoudil, že mi začne zase něco málo posílat."

"Tak proč to posíláš mně?"

"Nemůžeš krást," řekl, jako by to nebylo očividné.

"Já vím, ale..." Povzdechl si. "Tohle si od tebe nemůžu jen tak vzít, Tobiasi."

"A co budeš dělat?"

"Nevím. Já nemám tušení, co teď mám se svým životem dělat. Je to všechno v prdeli. Škola, peníze, ty..."

Nasucho polkl a sklopil pohled. "Promiň. Bylo pro mě prioritou tě dostat ven."

"Neomlouvej se furt. Nakonec to dopadlo dobře, ne? Aspoň ti táta zas posílá peníze a nemusíš krást."

Dával si s odpovědí chvíli na čas. A pak řekl: "Já bych raději pokračoval v tom, co jsme dělali, protože by to znamenalo být bez problémů s tebou. A nevím, kdy se ze mě stal tak závislý člověk, ale hádám... dokázal jsi to, hele. Normálně jsi mě zkrotil a omotal si mě kolem prstu."

Slyšel, jak se uchechtl, to bylo dobře. Jestli i jen na chvíli na dálku mohl Logana pobavit, měl alespoň pocit, že dělá něco. "Blbečku," zamumlal. A byl zpátky. Logan a jeho oblíbená přezdívka.

Zavřel oči. "Ale jak říkám, já na něco přijdu. Slibuju."

A opravdu doufal, že mu nelhal. Když s ním hovor ukončil, do dvou minut mu poslal Logan celou částku zpátky. Tobias tak znovu otevřel své bankovnictví a poslal mu půlku toho, co předtím. Do zprávy pro příjemce napsal: S láskou, tvůj sugar daddy.

Pak mu od Logana přišla zpráva. Já tě nesnáším, fakt.

Uchechtl se. Než stihl cokoliv napsat, přišla mu ještě jedna.

Děkuju.

Pousmál se. Poslal mu zpátky jen srdíčko, pak mobil odhodil. Nedokázal v tu chvíli být sám se svou hlavou, protože se tak akorát mohl zbláznit z toho, jak obejít jeho tátu, aby jedním telefonátem neposlal Logana za mříže.

Stoupl si tedy, otřel si oči a popadl svůj počítač. Když se na byt vrátil, Paula měla otevřené dveře do pokoje a viděl, že na něčem pracuje, vydal se tedy tam a bez jediného slova se jí vyplácl na postel. Pomalu k němu otočila hlavu s tázavým pohledem, a tak schoval svůj obličej za svůj počítač.

"Co děláš?" zeptala se.

"Potřebuju být produktivní s jedním projektem do školy a ty jsi produktivní. Musím nasát tu atmosféru." A asi nedokážu být teď sám.

Paula se zničehonic postavila a přešla k němu. Tobias se ani nestihl schovat. "Ty jsi brečel?!"

Povzdechl si a lépe se posadil, když už ho stejně viděla. "Ne."

"Nelži mi. Jinak zakážu Loganovi sem chodit, je to můj byt." Řekla to ze srandy, samozřejmě. Byla to narážka na jeden jejich vtip, co vznikl tak měsíc zpátky, kdy tu byl i Logan a Paula jim přesně tímhle vyhrožovala.

Lehce našpulil rty. "Můžeš," řekl bez špetky humoru. "Ono je to už jedno."

Její pohled se změnil na překvapený. "Počkej, cože? Já si dělala srandu-"

"Já vím, že jo," přerušil ji. "Ale rozešli jsme se. Dneska. Takže o tom nechci mluvit, chci být produktivní a potopit mý myšlenky v herním programování, děkuju pěkně."

"Tobiasi," špitla potichu. Chtěla mu pomoct, viděl to na jejích očí.

"Prosím, Paulo," vydechl. "Jsem v pohodě. Jak dlouho jsme spolu byli, tři měsíce? To není tak dlouho, párkrát se vyspím a zapomenu na to."

Nechtěl, aby se ptala. Nechtěl, aby vrtala do toho, co se stalo a jak, protože by jí musel říct vše. Neměl vymyšlené lži. I když, nejspíše by to šlo uhrát na to, co se dělo, protože jedno bylo jasné - Logan byl ten, co se pokusil o krádež na festivalu a místní deník se ujistil ať to všichni vědí, včetně Pauly. Před ní se to pokusili uhrát, že šlo jen o blbý vtip. Do teď neměli tušení, jestli jim to uvěřila.

"Okay," zamumlala nakonec. "Ale kdyby něco, klidně si u mě můžeš vylít srdíčko, jasný?"

"Víš, že takový věci nedělám," odvětil.

"A možná bys právě mohl začít," odpověděla. "Je mi to líto. Jestli chceš... busu se s Loganem scházet mimo byt kvůli tomu projektu."

Nepatrně přikývl, neuvěřitelně mu hrála do karet. Bohatí lidé jako jeho otec měli z lidí jen loutky a opravdu se bál, že bude vědět i to, když Logan k němu bude chodit. I kdyby chodil jen za Paulou. "To bys byla hodná, děkuju."

Přišel si jak nějaký moderní rukojmí. Ale přece jen určitý strach z otce stále měl.

Uvelebil se u Pauly na posteli a pustil se od práce. Měli pro jeden celosemestrální projekt navrhnout jednoduchou hru a aby byl upřímný, z vysoka na to kašlal, protože neměl inspiraci.

Teď? Teď se na něj sypala. Rozchod, krádeže, jeho otec, intriky bohatých... najednou měl s čím pracovat.

A tak se pustil do své první menší hry. Nevědě ani, kde bral všechny ty nápady, které k němu v tu chvíli přicházely, ale jeho hlava nad nimi mohla vybuchnout. Vše si začal zapisovat. Začal tvořit únikovku.

∆

MYSLÍTE, ŽE UŽ JE ČAS?? NA KAŽDO PŘÍBĚHOVOU OTÁZKU?? KDO JE VAŠE OBLÍBENÁ POSTAVA??

sto pro tobiasův otec, že? ale třeba někdo překvapíte