Tobias

∆

Tobias dlouho nebyl více nervózní než v tu chvíli, kdy vešel domů a rovnou zamířil do otcovy pracovny.

Vidět Logana, jak se pomalu hroutí, jak pomalu šílí, bylo nad jeho síly a přece jen mu slíbil, že udělá vše pro to, aby mu pomohl. Úplně vše. I to, aby zašel za svým otcem, se kterým nejenže měl špatné vztahy, ale naposledy, co se viděli, ho maximálně odpálkoval.

A teď po něm bude něco chtít. Už viděl, jak se mu vysměje do obličeje.

Jenže nic jiného, co by mohlo být efektivní, ho nenapadlo. Jedině, že by našel, kdo za krádežemi opravdu stál, to ale sám neměl šanci. Když se to nedařilo zjistit do Loganova zatčení policii, co on byl proti nim?

Jeho otec byl odpověď. Tedy, ne úplná, ale byl jí nejblíže. Potřeboval Loganovi pomoct a jeho otec, vlivný byznysman, měl své loutky všude. Včetně policie. Jinak by měl už i TObias menší záznam v rejstříku, když ho policie načapala opilého, když na to neměl ještě věk.

Peníze vyřeší všechno. A byl si jistý, že když přemluví otce, vyřeší i to, aby Logana neprávem nezatkli.

Zaťukal na dveře jeho pracovny, ale nečekal na jeho odpověď. Zkrátka vešel. A hned byl přivítán otcovým překvapeným pohledem.

"Čemu vděčím za tvou vzácnou návštěvu?" řekl stylem, jako by to byla ta nejhorší věc, co se mu dnes stala. Taky že to možná byla pravda.

"Potřebuju pomoct."

Jeho otec se uchechtl. "A co ti napovídá, že já ti ji poskytnu?"

Polkl. Byl čas hrát na city. "Poslední roky jsem přijmul tvůj názor vůči mně. Teď tě po dlouhé době žádám, abys byl alespoň na chvíli můj otec a pomohl mi. Prosím."

Odložil propisku, přestal dělat to, co v tu chvíli řešil a začal Tobiasovi věnovat všechnu pozornost. Tak, jak to chtěl. "Co jsi zase provedl?" zeptal se s kamenným výrazem.

"Já ne," uvedl věci na pravou míru. "Ale potřebuju tvou pomoc, co se týče někoho, na kom mi záleží." Otec nakrčil obočí. Čekal, až specifikuje koho. Tobias málem sklopil pohled, ale nakonec to neudělal. S jeho otcem se muselo jednat sebevědomě a přímočaře, jinak to nikam nevedlo. "Jmenuje se Logan. Je to můj přítel."

To jeho povzdechnutí očekával, takže ho ani nepřekvapovalo. "A co ten tvůj přítel udělal, že najednou se i začneš bavit se mnou?"

"Protože ho chtějí obvinit z něčeho, co neudělal. Tedy... Ono je to složitější. Trochu se provinil. Ale chtěji na něj hodit něco, co mu doslova může zničit život."

V tu chvíli předvedl jeho otec učebnicový příklad zklamání. Tobias o to více znervózněl, protože věděl, že po tom všem, co se mezi nimi stalo, si zkrátka říkal o příliš.

"Chceš, abych bránil kriminálníka?"

"Logan není kriminálník," vyhrkl ihned hruběji, než zamýšlel. Na to, že po něm něco chtěl, se tak zatím úplně nechoval.

"Říkal jsi, že se trochu provinil," namítl.

"Protože občas krade po malých množství. Protože se potřebuje uživit, b tomhle městě totiž není možný získat brigádu. Nedělal by to, kdyby nemusel. Ale rozhodně lidi nenapadá, neokrádá je o vše, co mají."

"To mi stále přijde docela přes čáru, Tobiasi."

Zoufale vydechl. "Krademe spolu," řekl nakonec. "Když ho zatkli, já jen rozptyloval toho muže, kterého okrádal."

Jeho otec praštil do stolu a postavil se. Přímo zuřil. "Co tím myslíš, že kradeš?!" zakřičel. "Co tím sakra myslíš, jako bys už dostatečně nešpinil jméno typhle rodiny?!"

"Protože jsi mě odřízl!" zakřičel zpátky. "Možná jsi mi zaplatil školu, stále ale potřebuji někde bydlet, nějak žít. A přece sis nemyslel, že zvládnu platit bez práce všechno. Jsem ve stejný situaci jako Logan jen kvůli tobě!"

Jeho otec zmlkl. Zpátky se posadil a bez toho, aby se na něj podíval, zamumlal: "Takhle se nemluví na někoho, koho žádáš o pomoc, synu."

Málem se zakřenil nad tím oslovením, ale neudělal to. Uzemnil se. Uvědomil si, proč tady je, pro koho. A tak proti své vůli vydechl. "Promiň."

"Já si myslím," odvětil. Jinak se k financím nevyjadřoval, protože to bylo jasné - neměl v plánu situaci měnit. Neměl v plánu Tobiase přijmout zpátky. "Jestli chceš, abych mu pomohl," pokračoval, "mám dvě podmínky."

A tady to bylo. Ten zádrhel, který cítil, že bude nejspíše jako Sophiina volba. Jeho otec měl na policii známosti, ty známosti ho poslechnout za nějaký ten peníz. A když šlo o peníze, byl nemilosrdný.

"První podmínka," začal a znovu se postavil. Pro větší dramatičnost se začal procházet. ""Vzdáš se bytu od babičky. Nevím, který sis nakonec vybral, ale necháš to zkrátka bratrovi. A babičce neřekneš ani slovo."

Nejprve jen naprázdno otevřel pusu. Mělo mu to být jasné. Měl to sakra vědět dopředu. "Ale-"

"A za druhé," přerušil ho, došel k němu a za bradu si zvedl jeho pohled k sobě. "Skončíš cokoliv, co mezi vámi je. Protože stále jsi můj syn a nebudeš se tahat s kriminálníkem."

Jeho srdce doslova vynechalo úder. "A za třetí, abych snad přestal existovat, ne? Žádám tě o něco, co je pro tebe maličkost. Ale tvý podmínky mi zničí život!"

"Ještě jsem neskončil. Pokud to uděláš, samozřejmě já splním i svou část dohody. A začnu ti posílat pravidelně peníze na nájem a život. Budeš žít spořádaně. A ne neustále znehodnocovat naše rodinné jméno."

"Spořádaně?"

"Žádný krádeže. A žádní kluci."

Musel se zoufalostí zasmát. "Jsem gay. Když nebudu mít kluka, nebudu mít nikoho."

"Však to je ten lepší scénář."

Tobias se mu podíval do očí, aby tam zahlédl třeba jen náznak vtipu, ale ten tam samozřejmě nebyl. Jeho otec to myslel smrtelně vážně. Dokonce mu bude raději opět posílat peníze, než aby se tahal s klukem.

S Loganem. Nemohl o něj přijít, prostě ne. Za ty poslední týdny si tak zvykl na jeho přítomnost, na to, jak spolu fungovali, že opravdu o to přít nechtěl. Zavrtěl nepatrně hlavou. "Uvědomuješ si, kolik toho žádáš?"

"Plně," odpověděl prostě. "Tak?"

"Já..." začal, ale vlastně nevěděl, co by měl říct. Nechtěl o Logana přijít, zároveň ale jestli nevyužije otcova vlivu a Logana obviní, přijde o něj tak jako tak. Protože půjde sedět. "Potřebuju čas," vydechl nakonec. Nedokázal by se rozhodnout v ten moment, kdy ho otec propaloval pohledem.

"Jestli zvažuješ cokoliv, jak obejít," řekl jeho otec rázně, "pamatuj, že já mám lidi všude. Jestli se rozhodneš ignorovat to, že nechci, abys s ním byl jakkoliv spojován, věř mi, že nejen jsem schopný tě opět odříznout, ale můžu se i ujistit, že ten tvůj Logan půjde sedět mnohem déle, než by šel teď, pokud tě s ním někdo uvidí v kampusu nebo kdekoliv jinde. Pokud bude za tebou chodit na byt."

"Má projekt s mou spolubydlící," napadlo ho pitomě jako první. Ucítil slzy, čímž překvapil i sám sebe. "Bude chodit ke mně na byt."

"To už je na tobě, jak si zařídíš," pokrčil rameny. "Nic na světě není zadarmo, Tobiasi. Jsem si jistý, že to víš. A možná, kdybys šel studovat něco smysluplnějšího, ani bys tady nestál, protože by sis byl schopný najít práci."

Ucítil, jak mu stekla slza po tváři. "To mě vážně tolik nesnášíš jen proto, že jsem gay?" zeptal se potichu.

"Jsi zklamání pro tuto rodinu. Tvými rozhodnutími. Nikdo jiný není strůjcem tvého osudu, než ty sám."

"Ty mi ale chceš můj osud vzít!"

"Ten kluk?" uchechtl se. "Dělám ti laskavost. A později si to uvědomíš."

Zavrtěl hlavou. "Tohle je krutý i na tebe," řekl potichu, otočil se a rychlým krokem vyšel z jeho pracovny ven. Zavřel se v nejbližší koupelně, aby se vzpamatoval. Měl tušit, jak špatný nápad tohle celé nebude. Měl být chytřejší.

Jenže v tu chvíli mu zavibroval mobil. A když ho odemkl, uviděl zprávu od Logana. Policie mě kontaktovala. Mám se dostavit na stanici k výslechu na základě nových důkazů. Myslím... myslím, že proti mně něco mají.

Tobias nasucho polkl, jeho slzy častější a častější. Začal odepisovat, ale Logan byl ještě jednou zprávou rychlejší.

Bojím se, Tobiasi.

Přerývaně se nadechl. Přes slzy na mobil skoro neviděl. Vyšel z koupelny, nevydal se ale doprava k východu. Vydal se doleva, zpátky. Vrátil se do otcovy pracovny.

"Tak jo," špitl. "Máš to mít. Hlavně mu pomoz. Rychle."

Jeho otec se jen spokojeně usmál.

∆

:D

jeeeeej

dramaaaaaa