Logan

∆

"Logane?"

Pomalu se probudil. Na to, co se dělo, měl kupodivu až úžasný spánek, nejspíše kvůli tomu, jak ho strach a stres na policejní stanici unavil. Teď ho ale Tobias budil a sotva se k němu otočil, posvítil mu do očí obrazovkou mobilu. "Podívej."

Zamžoural. A. netrvalo dlouho, než nasucho polkl a jeho dech se doslova zastavil. "Doprdele," zamumlal. 

Byla to fotka ze včerejšího zatčení. Byl tam jasně vidět - každý, kdo ho znal, ho jednoduše pozná. A titulek čláku psal o zatknutém vysokoškolákovi, který nejspíše stojí za krádežemi ve městě.

"Doprdele," zopakoval podruhé a odhodil ze sebe peřinu, připraven vystartovat z postele, Tobias ho ale za paži zastavil.

"Kam ženeš?"

"Finn, on... určitě to uvidí," vyhrkl. "Musím mu to vysvětlit."

Tobiasovým obličejem projelo lehké pochopení, přes to ho nepouštěl. "Chceš, abych šel s tebou?"

Málem automaticky odpověděl ne, pak ale v rychlosti popřemýšlel. Tobias v celém příběhu hrál svou roli a možná by byl i klidnější, kdyby ho měl vedle sebe. Finn totiž bude naštvaný. Třeba na něj bude křičet méně, když tam bude i Tobias. 

Jako by neznal svého bratra. 

Finn na něj křičel dobrých pět minut, sotva se ukázal na pokoji, házel vražedné pohledy směrem k Tobiasovi a ani jednoho nepustil ke slovu, dokud se Tobias nenaštval a zkrátka ho nepřeřval. "Můžeš sakra sklapnout a nechat třeba Logana ti to vysvětlit, protože momentálně víš akorát tak velký hovno?!"

Finn zavřel pusu stejně, jako když byli malí a rozkřičel se na ně táta. Podíval se na Logana pohledem, který mu říkal, že mu tedy dává prostor. 

Logan se nadechl. Ucítil na zádech Tobiasovu dlaň. "Není to pravda. Alespoň ne všechno," řekl jako první. 

"Co všechno?"

"Vypadám snad někdo, kdo napadá lidi, abych je mohl okrást? Myslíš, že mám na to koule?" zeptal se. Pak kývl k Tobiasovi. "Okradli i ho. Myslíš, že bych ho napadl?"

Finn krátce trhl pohledem k Tobiasovi. "Tak proč nejde svědčit proti tobě? Vždyť je svěděk."

Logan se kousl do rtu. "Protože je to složitější. Nestojím za žádnými krádežemi, o kterých se teď píše. Ale... kradu. My oba krademe."

"Cože?!"

Chtělo to tolik vysvětlování. Nejen od momentu, co se potkali s Tobiasem, nejen to, že Finn byl vlastně původně jednou z jeho obětí na krádež, Logan toho musel vysvětlit mnohem víc. To jemu rodiče posílali peníze na jejich koleje, Logan jim ale nikdy neřekl, když se před rokem zdražily. Zbytek se snažil doplácet sám. Co se týkalo peněz jen tak na život, neposílali jim, co by jim mohlo stačit, ale Finn přece jen měl menší brigádu, ten byl v pohodě. A Logan... Logan kradl. 

Vysvětlil mu jeho zoufalé pokusy o najití si brigády, i když o většině už věděl. Vysvětlil mu všechny ty noci, co byl pryč, jeho lži o tom, že vypomáhá profesorovi a za to má nějaký ten peníz. Neměl. V ty časy kradl. 

A Finn kupodivu... měl docela pochopení. Byl naštvaný? Ano. Ale chápal, že to Logan dělal pro jejich přežití. Aby oba mohli pokračovat ve škole. 

"Měl jsi mi prostě říct," vydechl Finn. "Mohli jsme na něco přijít spolu. Že jsi starší neznamená, že na sebe musíš vzít jakékoliv problémy, sakra. Jsem tady spolu, jsme v tom spolu."

Logan mávnul rukou. "Teď je to stejně už jedno. Jelikož skončím se školou, bude více prostoru financovat tu tvou. Bude to v pohodě."

"Skončíš?!" vyhrkli Tobias i Finn současně. Logan se na ně až překvapeně podíval.

"No? Četl jsem o tom, škola má právo ukončit mý studium. Nebo mě třeba vykázat z kampusu a bydlet jinde než na koleji si nemůžu dovolit. Navíc, pokud bych hned nenašel práci, což se záznamem v trestním rejstříku bude teď akoráť ještě těžší, bez krádeží nemáme šanci se oba tady udržet, Finne."

Periferně uviděl Tobiasův ztracený pohled, jako by se ztratil v myšlenkách. Logan si uvědomoval, co dalšího to znamenalo - odstěhoval by se zpátky domů, tři hodiny autobusem odsud. Byli by rozděleni. 

A tak moc to nechtěl, ale žádný jiný scénář momentálně ještě nenašel a bál se, že ani nenajde. Další možnost ho napadla totiž jen jediná - obviní ho i z toho, co neudělal. Pozitivní stránka věci? Nejspíš by tady zůstal. Negativní? Byl by zavřený v místním vězení pár kilometrů od města. 

Ucítil v očích slzy. "Dejte mi chvilku," zamumlal a než stihl kdokoliv z nich reagovat, opustil jejich pokoj na chodbu. 

Život se mu rozpadal před jeho očima. Třetí rok architektury půjde vniveč, poslední tři roky zbytečné. Jestli na něj něco hodí, jeho budoucnost bude zničená. A najednou ho to děsilo třikrát více jak včera, když seděl na policejní stanici. Najednou, když to řekl nahlas svému bratrovi, když si uvědomil, že by mohl přijít o Tobiase, to bylo všechno horší. 

Opřel se o zeď a podíval se do stropu, snažil se uzemnit. Když později uslyšel, jak se dveře jejich pokoje otevírají, ani se nepohnul. Jen se zeptal: "Dal ti další přednášku?"

"Zeptal se, proč mě nezatkli taky, jinak nic," odpověděl Tobias. Pak přešel k Loganovi. "Jsi v rámci možností v pohodě?" zeptal se tiše. 

Lehce zavrtěl hlavou. "Ani ne. Moje hlava je plná těch nejvíce pesimistických scénářů, co se může stát."

"Já se nedivím," odvětil Tobias. "Ty jsi věčný pesimista."

Logan sklopil pohled a podíval se na něj. "Asi potřebuju špetku tvýho optimismu."

Lehce se uchechtl. "Nebudu lhát, taky jsem lehce vystrašenej," přiznal. "Za tebe. Ale udělám všechno proto, abych ti pomohl." 

Logan si ho přeměřil pohledem. "Proč zníš, jako že už máš něco v plánu?"

Ušklíbl se. "Možná," zamumlal. Vtiskl mu rychlý polibek na rty, že Logan nestihl ani zareagovat. "Kažopádně to tě teď nemusí zajímat. Pak ti to ale řeknu, slibuju."

"Tobiasi-"

Umlčel ho dalším polibkem. Oh, jak on ho nesnášel, protože přesně věděl, jak odvést pozornost. Jak ho uklidnit. Logan se hned cítil o něco uvolněněji. 

"Hele, zalezte si někam!" ozvalo se několik metrů od nich, následováno smíchem. V Loganovi lehce hrklo, zatímco Tobias jen ledabyle protočil očima a a otočil se - na skupinku tří kluků, kteří se objevili dál v chodbě, ukázal prostředníček a nakonec zvolal: "Zdá se mi to, nebo slyším závist, Macu?"

"Ty ho znáš?" vyhrkl Logan.

"Spolužák. Taky jsem s ním spal."

"Oh, to jsi nemu-"

"Dělám si srandu," uchechtl se Tobias. 

Logan vyčerpaně vydechl.

"S tou částí o spolužákovi," dodal Tobias.

Logan ho plácl po paži a Tobias se rozesmál. Logan tak na chvíli úplně vypnul ohledně toco, co se dělo, protože tohle byli zkrátka oni ještě včera touto dobou - bezstarostní, sví, s Tobiasovými neustálými sexuálními vtipy a pošťuchováním. A Logan mu byl neuvěřitelně vděčný, že v tom pokračoval i přes to všechno, protože tak se alespoň zdálo být vše v pořádku. 

"Pomůžu ti," zopakoval Tobias. "Slibuju."

Logan přikývl, protože ho zatím nenapadalo, jak by Tobias mohl. Ten měl ale mnohem větší plán. 

Plán, který ale měl svou daň.

∆

muhahaha, tesim se na tobiasuv planek