Logan

∆

"No tak. Co se emzi vámi stalo?"

Logan se lehce zamračil a podíval se na Paulu. "Ani ahoj mi neřekneš?"

"Můj nejlepší kamarád je chodící zombie. Ráda bych věděla proč a on mi to říct nechce."

Lehce si povzdechl. On by zas rád věděl, na kolik je Tobiasův zombie pravdivý a nakolik ne, protože tohle nebyl konec, že? Jen se museli od sebe držet dál do chvíle, než Tobias vymyslí, jak obejít svého otce. "Je to ještě citlivý," zamumlal. "Nechci to rozebírat."

Paula viditelně protočila očima. "To mi mohlo být jasný. Oba budete mlčet, dusit to v sobě a bude vám akorát hůř. Jak chcete. Jste fakt stejní."

Byli stejní, protože Tobias mu napsal, co Paule řekl, nebo spíše neřekl. Neměli ještě vymyšlenou oficiální lež jejich rozchodu a třeba, když to Tobias rychle vyřeší, ani nebudou muset. Třeba budou do týdne zpátky spolu. 

Shodil z ramen svůj batoh a vytáhl si počítač. Najednou ho veškerá chuť něco dělat přešla. Ale termín jejich společného projektu se blížil a museli to dodělat. 

"Jsem rád, že nás chápeš," odpověděl nakonec a falešně se usmál. Paula mu falešný úsměv opětovala. A tak byla konverzace Tobias u konce. 

Byl s ní v knihovně celé tři hodiny, co dodělávali projekt, než se mohl vydat zpátky na kolej. Tam ho zas čekal bratr. S Finnem to teď bylo... zvláštní. Logan mu stále neřekl veškeré detaily, ani nikdy neřekne, bylo ale očividné, že byl na něj naštvaný za to, že kradl. A když těch pár dní zpátky přišel s tím, že policie už ho vyšetřovat nebude, jen zamumlal: "Ty máš více štěstí jak rozumu."

Teď se vrátil a opět mohl být rád alespoň za pozdrav. A trvalo celých dvacet minut, než se Finn k němu na kolečkové židli otočil. "Slyšel jsem dneska ve škole, že už nejste s Tobiasem spolu. Je to pravda?"

Logan sedící na posteli vzhlédl od svého telefonu. Pravda, Finn to nevěděl. Protože od toho, co mu řekl pravdu o krádežích, s ním nemluvil a Logan to zkrátka vzdal. Takže mu ani nevysvětloval, co pro něj Tobias udělal. 

"Je," řekl jednoduše a podíval se zpátky na svůj telefon.

"Proč?"

Povzdechl si. "Teď se budeš zajímat?"

Finn si odfrkl. "Tak promiň, že jsem musel zpracovat, že můj bratr krade."

"Tak promiň," zopakoval Logan, "že jsem se snažil, abys měl normální vysokoškolský život a nemusel řešit každou korunku."

"Já ale řešil každou korunu!" zvýšil hlas.

"I tak, buď rád! Nebýt mých krádeží, neřešil bys ani to, protože bychom si nemohli dovolit koleje, ty bys seděl doma na prdeli a nestudoval!"

Finn naprázdno otevřel pusu. Tak daleko nepřemýšlel, samozřejmě, že ne. Zkrátka se jen urazil a nepřemýšlel, proč to Logan dělal. A že to dělal i pro něj.

Samozřejmě věděl, že je to špatně. Ale očekával i tak, že když už to Finn ví, alespoň se k němu takhle neobrátí zády. Dělal to, aby mu pomohl. A kdyby se vše nepokazilo, mohli tak pokračovat dál, Finn nevědomý, ale aspoň studující.

Jeho bratr sklopil pohled k zemi. A pak řekl: "Mluvil jsem s rodiči."

Logan doslova zakňučel.  "Proč?"

"Protože jsijim dva týdny ani nezavolal a báli se!"

"A nech mě hádat, vše jsi jim vyslepičil?"

Finn vydechl. "Tohle není něco, co bys měl řešit sám, Logane. A už vůbec ne tímto způsobem. Řekl jsem jim, že nemáme peníze. Něco nám pošlou."

"A kde je vezmou, hm? Další půjčka? Nemůžeme si ji dovolit."

"Takže co, sotva tě nechali policajti být, půjdeš krást znovu? Nebo jak chceš dožít ty zbylé tři měsíce do léta, hm?!"

"Tobias mmi nějaké peníze poslal. Na chvíli jsme v klidu."

Finn se na něj zmateně podíval. "Neříkal jsi mi před chvílí, že jste se rozešli?"

"Kdyby ses ke mně nechoval tak, jak se teď chováš, možná bych ti to i vysvětlil. Takhle ti nechci říct raději nic," řekl upřímně. Dokud nebude vědět, že má Finna na své straně, nebude se mu zpovídat z toho všeho, co se dělo. I když to znamenalo, že skoro nikoho jiného neměl, protože s jeho kamarády z oboru si nebyl natolik blízkých a posledních pár měsíců spoléhal na Tobiase. Toho teď neměl taky. 

Přál si, aby měl kam odejít, aby se mohl zachumlat do peřin někde, kde nebude Finn sedět dva metry od něj. Neměl chuť se s nikým bavit. Neměl chuť neustále něco vysvětlovat.

"Logane..."

Nereagoval. Jasně, že teď začne litovat.

"Promiň. Já jen... byl to trochu šok, je to to poslední, co bych od tebe čekal."

Stále neodpovídal.

"A vážím si toho, že jsi toho tolik pro mě dělal, abych nic nepoznal, ale... jsme rodina. Tím myslím i mámu a tátu. Takže nemusíš to nést na ramenou jen ty, proboha. Můžeme si všichni promluvit, na něco přijít."

"A vykouzlit peníze z nebe, co?"

Finn ho málem zabil pohledem. "Ne. To ale neznamená, že je to jen tvůj problém."

Až v tu chvíli si připustil, že možná měl i Finn pravdu. možná oba potřebovali dát tomu druhému trochu kreditu, odpustit od jejich tvrdohlavých povah. 

Sklopil pohled. "Okay," řekl potichu. "Zkusím jim zavolat v nejbližší době."

"Uhm, to jsem ti chtěl říct," reagoval ihned Finn. "Přijedou o víkendu."

"Cože?!"

Jeho chuť ho zabít byla opět zpátky. Finn se na něj nevinně podíval. "Snažil jsem se je zastavit, ale chtějí to s námi probrat."

"A řekl jsi jim, že kradu?"

Zavrtěl hlavou. "To bych ti neudělal."

Trochu si oddechl. "Aspoň něco," zamumlal. 

"Teď, když jsme si to vyříkali, už mi řekneš, proč jste se rozešli?"

Chvíli o tom opravdu popřemýšlel. Pak ale stejně usoudil, že o tom mluvit nechce. "Nerozešli jsme se úplně," řekl neurčitě. "Jen, než Tobias něco vyřeší."

"Tím jsi mi vlastně nic neřekl," usoudil Finn.

A Logan se uchechtl. "Já vím."

Pak se vrátili každý k otmu svému - Finn pracoval na nějakém úkolu, Logan pokračoval ve své chvilce na sociálních sítí. Když snad po třicáté aktualizoval hlavní stránku Instagramu, uviděl, že Tobias něco přidal, a tak klikl na jeho profilovku. 

Sdílel to jen pro blízké přátele. Jeho odevzdaný projekt. Logan se uchechtl a na příběh mu odpověděl: No nekecej, tys to fakt udělal?

Přesně věděl, o co šlo, byl to projekt, který Tobias neustále odkládal, protože jak sám tvrdil, neměl nápady, co by mohl zpracovat, ani jak. Byl z toho projektu lehce zoufalý. 

Jak to ale vypadalo,s tačil týden jejich rozchodu, a už to měl hotovo.

Tobias mu odpověděl téměř hned. Rozchod a setkání s rozvráceným otcem bylo vše, co mi chybělo. 

Logan se kupodivu uchechtl. A co jsi teda vytvořil?

Tobias mu poslal hlasovku. Měla pět minut a vysvětlil mu, jak vytvořil únikovku s indíciemi schovanými v historii bohaté rodiny. Hlavním hrdinou byl syn, jakoby Tobias. A samozřejmě mu neřekl každý detail, to by se do pěti minut opravdu nevlezlo, ale to, co mu řekl, znělo opravdu... geniálně. 

Oh wow, odepsal Logan, asi se s tebou budu rozcházet častěji, když to tak pohání tvou kreativitu.

Jsem génius, že??? napsal Tobias. Překvapil jsem sám sebe. A snad překvapím i profesora.

V tu chvíli pocítil Logan slabou chvilku. A dříve, než si to stihl rozmyslet, napsal mu: Chybíš mi, ty génie.

Tobias si zprávu zobrazil hned, neodepsal ale snad dobrých pět mint. Neustále se objevovaly tři tečky, že píše, pak zase zmizely. Logan málem tu zprávu zase smazal, i když ji Tobias už viděl. 

Pak mu přišlo: Pracuju na tom. Slibuju.

Logan si lehce povzdechl. Obecně byl Tobias člověk, kterému věřil momentálně nejvíce, bál se ale, že tady měl i on ruce krátké. A taky měl pocit, že mu neřekl vše, co se jeho dohody s otcem týkalo. 

Můžu nějak pomoct? zeptal se pak.

Zatím ne, kdyžtak ti dám vědět.

Vypnul obrazovku, hodil mobil vedle sebe. Finn se na něj podíval a už to vypadalo, že chce něco říct, ale Loganův pohled ho zastavil. Nechtěl s ním mluvit. 

Chtěl jen, aby jim Tobiasův otec tak nepřekážel. I když mu měl být asi vděčný, že ho osvobodil od policie.

∆

já už nevím, co sem psát, tak kdyby vás to zajímalo, je 12.10., svátek má Marcel a v Praze je momentálně 13 stupňů. nemáte zač.