Logan

∆

Netrvalo to dlouho a chvíli po jejich radostech z Tobiasova bytu se na místních novinkách objevila zpráva.

Zvyšující se počet krádeží ve městě. Policie pátrá po dalších obětech ale i postižených. 

Uviděl to zrovna ve chvíli, kdy byl na cestě ze školy k Tobiasovi na byt. Vážně tam poslední dobu trávil více času jak na kolejích. Což taky znamenalo, že už musel jít s pravdou ven, co se Finna týkalo. 

Nebyl nadšený, sežrat mu to ale taky nedával. "Já jen doufám, že se nespálíš," řekl jen. Logan jeho slova nebral nijak vážně. Věděl věci, co Finn ne, věděl, že Tobias nespal s tolika lidmi, s kolika si všichni mysleli. A věděl, že to všechno dělal především jen kvůli krádežím. Ve finále byl tedy úplně normální kluk. 

Poslal článek s třesoucíma se rukama Tobiasovi. Myslíš, že jde o nás?

Tobias si to zobrazil hned, nějakou chvíli ale neodpovídal, nejspíš si článek četl. A pak napsal: Ne. Jde o nějaký násilnější krádeže, asi stejný případ jako já tehdy. Druhá strana města.

Trochu si oddechl. Za chůze si článek celý nepřečetl, což možná měl, než vyplašil sám sebe. Stejně bychom měli být teď asi opatrnější, napsal. 

Budeme, odepsal Tobias. Teď už si pohni. Je mi zima a potřebuji zahřát. 

Uchechtl se. Prý silný nezávislý muž, který mě k ničemu nepotřebuje. To vidím. 

Buď rád, že tě mám raději jak deku. Je to vlastně lichotka. 

V Tobiasově slovníku? Definitivně. Ten kdyby mohl, stráví celé dny v posteli pod třema peřinami v pohodlí. 

Do budovy vklouzl sám, jelikož někdo zrovna odcházel. Vyšel schody k Tobiasově bytu a zaťukal. Překvapilo ho, když mu otevřela Paula. "Asi nejdeš řešit projekt, co?" zeptala se. 

Logan se usmál a zavrtěl hlavou. "Ale pár minut by se našlo, jestli něco potřebuješ."

Povzdechla si. "V pohodě. Dělám na něčem jiným. A prosím tě, zabav Tobiase, jinak mě nenechá pracovat. Je teď na záchodě, jinak mi dělá neustálou společnost."

"Že mě to nepřekvapuje," odvětil. Jak totiž zjistil, Tobias potřeboval neustálou společnost a jeho společenské baterky se vybily jen málo kdy. Paula měla jeho obdiv, že ho neustále zvládala. Logan měl to štěstí, že u něj Tobiasovi stačilo, když jen třeba leželi vedle sebe.

Paula se pousmála, jako by chtěla říct něco dalšího, v tu chvíli se ale vyřítil Tobias z koupelny a zabručel: "No konečně."

"Silný, nezávislý muž," zopakoval Logan. Paula se uchechtla. 

"Myslím, že na mě něco leze. Máme nějaký... zdravotní čaj?" zeptal se Tobias s pohledem na Paule.

"Uhm, možná heřmánkový?" zkusila to. 

"Na tebe něco leze a stejně chceš, abych byl s tebou? Chceš, abych to chytil?"

"Samozřejmě, že chci. Aspoň nebudu sám a vyležet to můžem spolu," řekl lhostejně a otevřel skříňku nad kredencí. Heřmánkový čas tam stál jak na výstavce. "Víš co? Rovnou udělám i tobě. Preventivně, víš co."

"Já tě nesnáším," vydechl Logan poraženecky. Tobias se jen uchechtl. 

Sotva se ale zavřeli u něj v pokoji (s dvěma čaji, samozřejmě), Tobias zmínil onen článek ještě dřív, než si vůbec lehl zpátky do postele. "I tak mám docela šoufky, nebudu lhát."

"Tak na chvíli to omezíme," řekl Logan, jejich role najednou obráceny. Teď uklidňoval on Tobiase. "Když nás nechytli doteď, zpětně se jim to fakt nepovede."

"Chtěl bych mít tvou jistotu," zamumlal.

"To tys mi ji dal přes zprávy," namítl Logan.

"Protože jsem nepřemýšlel. A až pak se zamyslel. Hele, jak můžu vypnout svůj mozek?" zakřenil se, zatímco si lehal.

Logan věděl, co měl dělat. Jestliže mu Tobias napsal, že mu je zima, šel za ním, ať už od něj něco chytí nebo ne. A lehl si vedle něj pro jedno objetí, přece jen přítomnost dalšího lidského těla zahřívala nejlépe. 

Takže si spolu lehli. "Takže dnešek rušíme," prohlásil Tobias. Byli domluvení, že možná vyplují do ulic a zkusí někoho okrást. 

"Dnešek rušíme," potvrdil Logan. "A zítřek taky. Možná i pozítří. Alespoň týden bych nekradl."

"A budeme žrát jen rohlíky do tý doby," odvětil Tobias. "Když se nám podaří, třeba si je budeme moct namočit v mlíku."

"Oh, jaký luxus," přitakal Logan. Pak se uchechtl. "Tohle je smutný."

"Mě to baví," namítl Tobias. "Aspoň není nuda."

"Já si legraci představuju trochu jinak."

"Protože si pesimista."

Uchechtl se podruhé. "Ty máš optimismu za nás oba. To stačí."

"V momentě, kdy začnu myslet pesimisticky, bude konec světa," souhlasil Tobias. A Logan v tu chvíli netušil, jak moc velkou pravdu má. 

Kvůli onomu článku si dali tedy týdenní pauzu, co se krádeží týkalo. A pak se rozhodli využít místního otevřeného festivalu, kde nebylo žádné vstupné a byla jistota, že tam bude hodně lidí. A taky že se v davu lehko ztratí.  

"Hledej někoho staršího," zašeptal směrem k němu Tobias, když se prodírali davem. "Zas ale ne moc starýho. Ať nemáme černý svědomí."

Logan potlačil nutkání se zasmát. "Teď mluv o černým svědomí. Po tolika... akcích," řekl opatrně. 

"Zpytuju svědomí každý večer, fakt," ujistil ho Tobias. "Však víš."

"Jo, jo," zamumlal Logan pobaveně.

Pak si ale vyhlédli potencionálního člověka. Byl to postarší muž, možná kolem padesátky, s volnějšími kalhoty a viditelně mu trčela peněženka ze zadní kapsy. Ideální situace.

 Logan se významně na Tobiase podíval. Nepatrně přikývli. A pak se Tobias ztratil mezi davem, protože on byl ten, kdo vždy rozptyloval. 

Muž stál u stánku s koženými výrobky a prohlížel si peněženky. Ještě, že tak, protože o tu svou za chvíli přijde. Logan se nachomýtl vedle něj s předstíraným zájmem o pásky vedle, zatímco vyhlížel nenápadně Tobiase, který se měl u muže objevit každou chvíli z druhé strany, aby odvedl jeho pozornost. Na to byl on génius. 

Objevil se. Naposledy se na Logana ušklíbl, než se dal nenuceně s mužem do řeči ohledně toho, jaká si myslí, že to bude kvalita a jestli si má koupit peněženku černou nebo hnědou. Někdy měl Logan co dělat, aby se nesmál, hlavně kvůli tónu Tobiasova hlasu. 

Nenápadně se rozhlédl kolem sebe, stylem, jako by v davu někoho hledal. To aby se ujistil, jestli jim je někdo jako bezprostřední nebezpečí, někdo, kdo jim věnoval natolik pozornosti, že by si mohl všimnou těch dvou sekund, kdy Logan muže okrade. 

Nikoho ale neviděl. A tak s předstíraným nezájmem, že mu žádný pásek nevyhovoval, se dal do chůze,kolem muže s Tobiasem, natáhl ruku a úspešně se zmocnil trčící peněženky. Oh, jak jednoduché.

Akorát že vůbec.

"Hele, já to viděl!" zakřičel někdo a Logan by přísahal, že se mu zastavila krev v žilách. Podíval se za původcem hlasu. 

Muže neznal. Byl to náhodný návštěvník festivalu. Na Logana se ale mračil, rychlým krokem k němu došel, popadl ho za jednu ruku a z druhé mu vytrhl pánovu peněženku. 

Logan nasucho polkl. Tohle bylo naprosto v prdeli.

Periferně uviděl Tobiase, jak mu vysílá pohledem signály, nevěnoval mu ale jedinou pozornost a doufal, že tak i pochopí, že hlavně se do toho nemá plést. Protože tohle bude průšvih. A stačilo, že v něm bude jen on. 

"Zavolejte někoho!" křikl muž. "Tenhle mladík krade!"

Tobias se dal do pohybu, Logan otočil hlavou a pohledem ho zastavil. Neparně zavrtěl hlavou. A děkoval bohu, že ho Tobias poslechl a zůstal stát, i když byl na první pohled rozrušený. 

Dostal se do průšvihu. A vždy byly lepší šance v tom scénáři, kdy policie odvede jednoho a ne oba. 

Policie, která se k nim už blížila. 

∆

YIPEEEE, DRAMA!!!