Tobias

∆

Tobiasovi nebilo sedce. Nedýchal. Jen sledoval, jak policajti hrubě sklápějí Loganovi hlavu, aby nasedl do jejich auta. Logan tu a tam na něj koukl. Zdál se být ta klidný, na rozdíl od Tobiase, který by nejraději křičel, ať ho nechají, zme to tak není, ale Loganův pohled ho pokaždé zastavil. Nemuseli bypt zatknutí přece oba, jak by si pak pomohli?

Takže tam zůstal sám, naprosto ztracený, zmatený, nevěděl, co dělat. "To bylo těsný," prohodil muž vedle něj. Ten, kterého chtěli okradnout. "Lidi v dnešní době jsou nehorázně troufalí." V ruce měl tu svou peněženku, kterou mu samozřejmě vrátili. Policie mluvila s něma oběma, Tobias ovšem řekl jen to, že o ničem nevěděl, Logana nezná, že se jen přišel podívat na peněženky. Málem poškozený muž se více rozvážnil o tom, jak je tato generace zkažená a líná pracovat.

"Vskutku," potvrdil nepřítomně a nasucho polkl. Co měl dělat teď? Jít prostě domů? Jak mohl, když Logana odvezli kdo ví kam?

Beztak na něj budou chtit hodit všechny krádeže, o kterých se poslední dobou psalo, i když jejich nebyla ani jedna. Byli opatrní, vždycky, nikdy lidi nenapadali, neupozorňovali na sebe.

Byl naprosto v šoku. A musel zmizet, než si lidi všimnou, jak mimo je.

A tak se začal prodírat mezi lidmi pryč, pryč od stánku s koženými věcmi, pryč z festivalu, kdyby mohl, šel by i pryč z této planety země.

Byl to jeho nápad, aby šli dneska krást. Logan se na to nejprve úplně netvářil, právě kvůli zvýšené ostražitivsti všem na základě opakujících se článků o krádežíš. Tobias ho přesvědčil. A teď ho kvůli němu zatkli.

Snažil se na cestě domů vypadat při smyslech, i tak ale málem narazil do dvou lidí na chodníku, jak usilovně přemýšlel, co by měl udělat, jak by mohl Loganovi pomoct. Nemohl se jen tak ukázat na policejní stanici, ještě by si spojili, že se znají. Třeba by tam stále byli ti strážníci, kterým řekl, zme Logana nezná.

Takže došel na byt, ignoroval zmatený pohled Pauly i Davida, když ho viděli, a zavřel se u sebe v pokoji. Přerývaně se nadechl, když uviděl několik Loganových věcí anjen se modlil, že ho brzy propustí. Malá krádež přece nemohla znamenat hned vězení, ještě, když to bylo poprvé, co ho chytili. Tedy, v to doufal. Nikdy se o jejich rejstřících trestů bohužel nebavili.

A taky tady byla ta věc s ostatními krádežemi, které neměli na svědomí oni. Přesto si policie určitě myslela, že našli toho pravého.

"Tobiasi?" Ťukání. Paula. Zavřel oči.

"No?" zvolal zpátky. Nezval ji dovnitř a doufal, že to bude respektovat.

Ovšem že ne. Otevřela dveře a nakoukla dovnitř. "Jsi v pohodě? Vypadáš, jako bys viděl ducha." Rozhlédla se, jako by snad byla nějaká šance, že tu Ligan bude s ním, i když kuchyní prošel jen on. "Kde je Logan?"

Nasucho polkl. Musel něco vymyslet, aby vysvětlil, proč tu teď není a možná chvíli nebude a proč on vypadá, jako by něco provedl. Což provedl, to bylo ale v tu chvíli bylo vedlejší. Paula mu totiž krásně nahrála, a tak zavrtěl hlavou. "Chytli jsme se. Toť vše."

"Oh. Chceš si o tom promluvit?" zeptala se, empatická stránka Pauly najednou zapnutá.

"Ne," zamumlal. "Chci se chvíli prospat. Ale děkuju. Kdyžtak tě najdu."

Nepatrně přikývla. "Tak jo," špitla a zase dveře zavřela. Tobias se toufale rozvalil na záda a vydechl. Takovou úzkost necítil hodně dlouho. Ale co teprve cítil v tu chvíli Logan? Kde byl?

Měl se ho zastat. Měl udělat něco a neposlouchat ty jeho pitomé pohledy, kteŕe mu říkaly, ať se do toho neplete, ať ho nezabásnou taky.

Takže tam jen ležel několik dlouhých minut, snad i hodin, napsal Loganovi pár zpŕav, aby přišel za ním, kdyby ho propustili nebo ať mu napíše, že za ním přijde. Ležel tam a zpytoval svědomí, až mu i Paula donesla sendvič, protože nic nejedl. Znovu se zeptala, jestli to nechce s ní probrat, znovu ji odmítl. Musel by si nejprve vymyslet, o čem se pohádali, protože co by ji jinak řekl? Víš, Logan je právě teď na policejní stanici a pravděpodobně na něj budou chtít hodit všechny ty krádeže, o kterých celý týden čteme?

Sakra. Tohle bylo mnohem horší, než si stále myslel.

Třeba už ho obvinili, zatímco on se tady válel a nedělal nic proto, aby mu pomohl. Třeba už ho vezli do vězení, kde stráví kdo ví jak dlouho, celá jeho budoucnost v koši. Bude tam s opravdovými kriminálníky, zatímco on byl jen někdo, kdo se snažil přežít, i když nenůplně legálním způsobem, pravda-

Z myšlenek ho vytrhl zvonek. Netušil, jak dlouho tam ležel, ale venku už byla tma. Festival začínal ve dvě odpoledne.

A když se otevřely dveře, nebyla to Paula, ale ten, koho v tu chvíli chtěl nejvíce. Takže vystartoval z postele a vrhl se Loganovi kolem krku. Pevně ho smáčkl v objetí. "Panebože," vydechl. "Vůbec jsem tě dneska nečekal." Oddálil se a přejel ho pohledem. Vypadal relativně v pořádku. "Co se stalo?"

Akorát byl viditelně unavený. A v očích měl slzy. "Je to naprosto v prdeli," vydechl. "Myslí si, že stojím za vším, o čem se teď píše. Jen zatím nemají dostatek důkazů, aby to na mě hodili. Takže nevinný, dokud se jim nepodaří prokázat vinu. Myslím... myslím, že ale udělají vše pro to, abych vinný byl. Jsou tak přesvědčení, že mají toho správnýho člověka."

Tobias zatajil dech. "Já se tak moc omlouvám," špitl. Najednou si přišel jako ten nejmenší človíček na světě, všechno jeho sebevědomí, energie, ta tam.

Logan k němu trhl pohledem. Do té chvíle civěl spíše do blba. "Za co?"

"Byl to můj nápad, jít dneska krást. A žemjsem ti nepomohl a jen... přihlížel."

"A jak si myslíš, že bys mi jinak pomohl, hm?" kývl hlavou. "Zavřeli by nás oba? Wow, to by bylo tak moc nápomocný."

"Co kdybych vypovídal?" vyhrkl. "Sám jsem byl přepadenej. Můžu dosvědčit, že jsi to nebyl ty."

Logan nakrčil obočí. "Jestli jsi byl aspoň trochu rozumnej, řekl jsi policajtům, že mě neznáš. Prosím, že jsi jim to řekl."

I když mu to přišlo jako zrada, že to udělal, přikývl. "Jo."

"Díky bohu," zamumlal Logan a obešel ho. Začal chodit kolečka po jeho pokoji. Zoufalost z něj přímo křičela.

Stále ale nevěděl skoro nic o tom, co se stalo. "Logane-" začal, ale ten ho přerušil.

"Můžeme o tom nemluvit?" Otočil se k Tobiasovi. "Já jen... jsem vyčerpaný. Nechci na to už dneska myslet. Řeknu ti to zítra jen..." Polkl. "Chci být jen s tebou a předstírat, že se nic neděje."

Logan nebyl ten typ, co si říkal o lásku, vyžadoval. Nikdy předtím takhle vyloženě nespecifikoval, že nechce nic jiného, než být s ním, to byla Tobiasova specialita, protože potřeboval mít neustále někoho u sebe. A tak ho přece nemohl odmítnout, i kdyby chtěl, což on samozřejmě nechtěl. A tak jen přikývl a znovu k němu došel, znovu ho objal, jemně spojil jejich rty. A to byl přesně ten moment, kdy si Tobias uvědomil, jak moc tohoto kluka miluje. Tohoto kluka, kterého se snažil pár měsíců zpátky okrást, protože ho nikdy nenapadlo, že by mohl někoho takhle mít, že je schopný někoho upřímně milovat.

Ale to, jak mu bilo srdce v tu chvíli, co si spolu lehali do postele, to, jak se Ligan k němu tiskl, mu to jen potvrzovalo.

Miloval ho. A musel udělat všechno pro to, aby neskončil za mřížemi.

∆

hodila jsem menší vysvětlení na ig, píšu i tady, abych vysvětlila můj propad v aktivitě :Dd minulý týden mi začala škola, první semestr magistra, a musím říct, že v kombinaci s prací, kterou vyplňuju hodiny mezi školou, je to fakt masakr a nic nestíhám 🥹

takže to vidím tak na dvě kapitoly týdně teď. dá se říct, kdyzm budu prostě sedět ve vlaku praha-domov a naopak haha. bye bye turbomyš laheyx s dvema kapitolami denně