Tobias

∆

Když se měl Tobias vidět s babičkou ohledně bytu, ujistil Logana, že to samozřejmě zvládne hravě sám. Teď toho lehce litoval, protože naposledy, co viděl babičku, s ním nepromluvila a řekla, aniž by se na něj podívala, že je zklamáním rodiny. A ani on neměl koule téhle ženě čelit. 

Asi hodím bobka do kalhot, napsal Loganovi.

Já ti říkal, že můžu jít s tebou a někde tě počkat. Nechtěl jsi. Jsou to jen následky tvých činů, odepsal ihned.

Tobias se uchechtl. Pff, jsem silný, nezavislý muž a k ničemu tě nepotřebuju. 

Objevila se ikonka, že Logan něco píše. Tobias ještě dodal: Jen k sexu. Toho by mi bylo líto.

TO JSEM CHTĚL PŘESNĚ NAPSAT!

Nemáš být tak pomalý. I ta moje babička pravděpodobně píše rychleji jak ty. Natočím ti ji jako důkaz. 

Mám polepený prsty. Trvá to. 

Další roztomilý domeček?

Však počkej, jak se ti to bude hodit, až nám jednou navhnu dům.

Já už mám byt. Víc nepotřebuju. 

Tak si naser:))

Oh, jak on miloval jeho konverzace s Loganem. 

Teď už byl ale před bytem, kde jeho babička doopravdy bydlela. Skoro dva roky s ní nemluvil, tehdy ale taky ještě bydlela v tomto, mimo to měla další dva. Děda byl ten, kdo začal tento velký rodinný byznys, takže i ona, stále i po jeho smrti, si žila jako v peřince. 

Jeden ten z bytů mu teď chtěla dát. A on tu byl zjistit proč. 

Zaťukal. Měl pocit, že jeho srdce vyskočí z hrudi. A otevřela mu, jak ji Tobias rád nazýval, babiččina asistenktka, stejná jako před těmi dvěma lety. Jeho babička nebyla ve fázi, kdy by neustále asistentku potřebovala, ale peníze na to měla. Tak proč ne?

"Ah, Tobiasi, vítejte."

Očividně o něm věděla. "Zdravím. Babička se mnou počítá?"

Přikývla. "Samozřejmě. Je v obývacím pokoji. Dáte si čaj? Nebo kávu?"

Zavrtěl hlavou. Pro případ, že ho čeká konverzace, které bude chtít utéct, protože to viděl jako ten pravděpodobnější scénář. 

Oh, jak on se mýlil.

Protože sotva pomalu vešel do obýváku a ozval se, jeho babička doslova vystřelila z křesla a smáčkla ho v objetí, což bylo to poslední, co čekal. "Tobiasi, já tě tak dlouho neviděla!" zvolala a pak se odtáhla. Prohlédla si ho od hlavy k patě a štípla ho do paže. "Zhubl jsi." Otočila se směrem ke kuchyni. "Rachel, dones nám něco k snědku-"

"To nebude třeba," skočil jí do řeči.

"Přece nikam nepospícháš po tak dlouhé době."

"Já... já nevím," přiznal. 

"Nevíš?" nakrčila obočí. A úplně v tom viděl jeho otce.

"Já nevím, co se děje a proč... po takový době."

Nepatrně přikývla a lehce mlaskla. Měla na sobě opět rudou rtěnku, i když pravděpodobně celý den neopustila byt. "Ah, tohle. Posaď se. Ráda bych ti něco vysvětlila."

A to byla ta chvíle, kdy zjistil, že jeho otec lhal. Že důvodem, proč se na něj babička ani nepodívala, když se naposledy viděli, nebyl ten, že byl gay, což bylo jak si to celé vysvětlil. Po tom, co se dohádal o škole a jeho sexualitě s rodiči, zkrátka předpokládal, že jí vše tlumočili. Že to byl ten důvod. 

Jenže vůbec. Protože jeho otec jí tenkrát řekl, že se urazil a zřekl se jakéhokoliv dědova odkazu, jeho úsilí vybudovat něco velkého pro jeho rodinu. Že ho urazil. Že nechtěl mít s rodinou už více nic společného. Protože takhle si přebral fakt, že Tobias šel studovat něco, co si vysnil. I když nic takového nikdy neřekl. 

Jen tam seděl s otevřenou pusou a poslouchal vše, co jí otec skoro dva roky zpátky řekl. A jak se teď nedávno přeřekl a ona se dostala do jádra pravdy. "Nikdy bych tě neodsoudila za tvou sexualitu nebo že si jdeš za svými sny. To, jak to on tenkrát podal, znělo, jako by jsme pro tebe nebyli nic. A to mi ublížilo."

Tolikrát se mu omluvila, že tam jen zaraženě seděl a nevěděl, co ani říct. Nikdy nečekal omluvu od kohokoliv z jeho rodiny. V jistém slova smyslu měla pravdu - skončil s nimi. Ale ne záměrně. 

Takže se ani nedivil, když najednou ucítil, jak mu teče po tváři slza. Babička jen žila v omylu. Měla ho ráda. A teď na něj chtěla přepsat byt jako omluvu, jako důkaz toho, jak je jí to celé líto, jak si měla zjistit i jeho stranu.

"Tvému otci jsem řekla, že ti chci dát ten větší. Ale kdybys chtěl, klidně můžeš i ten menší, mně je to vlastně jedno," řekla nakonec. Celou dobu rozhazovala rukama a mluvila stylem, jako by mu vyprávěla drama, které slyšela v supermarketu. I tak ale Tobias věděl, že to myslí vážně. Taková byla vždy.

"A ten druhý je kde že?" zeptal se.

"Tady ve městě. Kousek od centra. Je to teda byt s jednou ložnicí a jednou koupelnou, ten druhý měl aspoň dvě-"

"Tady?" vyhrkl. "Jakože bych klidně v něm mohl bydlet a pokračovat se školou?"

"No? Ano, ano." Lehce se zamračila. "Kde vlastně bydlíš teď?" 

"V bytě kamarádky za takovou... zlepšenou cenu, řekněme. Otec... odstřihl mě od rodinných financí."

Vytřeštila oči. "A z čeho žiješ, proboha?!"

"Z toho, co jsem měl na účtě do té chvíle, než to udělal," pokrčil rameny.

"A to ti stačí?"

SIlně se kousnul do rtu a sklopil pohled. "Upřímně? Ani ne. Nebo, teď ještě ano, ale do konce studia to nevydrží."

"Oh, zlato," vydechla. "Kdybych tohle všechno věděla, dám mu to jinak sežrat. Řekni mi, co potřebuješ."

Začal se téměř třepat. Jeho tělo začalo vyvolávat reakci, kterou ani nečekal, zkrátka ale žil poslední dva roky tak, jak žil, nesutálé přemýšlení nad penězi, nad budoucností, životem, který měl mít jednoduchý - byl sakra z jedné z nejbohatších rodin ve městě. Bylo mu to odepřeno. 

A teď nabízeno.

Schoval tvář do dlaní. "Minutku," zamumlal. "Jen... já ani nevím, co říct."

"Začni třeba tím, jaký ten byt teda chceš. Můj právník je připraven."

Tobias přišel se strachem, chudý jako kostelní myš, jak by to popsal Logan. Odcházel s dohodou o přepsání bytu na jeho jméno, která měla nabrat kvůli současným nájemníkům platnost až za pár měsíců. A taky s příslibem jeho babičky, že energie nebude muset řešit. 

Takže když její byt opustil, nejprve se před komplexem zhluboka nadechl. Pak si dřepl, pohled zabodnutý na jedno jediné místo, aby to zpracoval. Zdálo se to být naprosto nemožné. 

Podíval se na telefon, kde ho čekalo několik zpráv od Logana, protože tam byl samozřejmě dlouho. Ani jeden nečekali, že by tam byl déle jak půl hodiny. 

Oba očekávali něco... dramatického. Špatného. Přece jen to tomu napovídalo. 

Nečekal, že babička půjde proti jejímu vlastnímu synovi. 

Jsem venku, napsal Loganovi. Jak rychle můžeš být u mě?

Když chytnu bus za pět minut, tak do dvaceti minut, odepsal Logan okamžitě, jako by seděl u telefonu a čekal, až se ozve.

Tak ti radím, abys utíkal. Tohle budeš chtít slyšet. 

Dobrý?

Skvělý.

Protože bude mít byt, kde nebude muset řešit nájem. Bude mít to svoje místo, kde budou moct být třeba i s Loganem. Tobias zmínil, že někoho má. Babička odvětila jen tím, že doufá, že jí ho někdy představí. 

Nabízela mu další peníze, to jí dal ale ještě nejistou odpověď. Nemohl přece od ní brát tolik. Nebyla to její povinnost. Navíc by to znamenalo, že by přestal krást, což samozřejmě byl ten gól, ale Logan tohle štěstí neměl. Logan by to potřeboval dělat dál. 

Když přijel domů, Logan už stál opřený o zeď u hlavního vchodu. Jakmile Tobiase uviděl, rozešel se k němu s nadějným pohledem na tváři. "Tak? Co se tedy stalo?"

Tobias se usmál. "Budu mít byt.Tady."

"No to si děláš prdel," vydechl Logan. "Jak?"

Kývl k bytu. "Řeknu ti uvnitř. Každopádně mám člena rodiny, který je na mý straně. Konečně."

Logan mu úsměv opětoval. "Konečně taky," odvětil a konečně mu dal pusu na přivítanou. 

Radost byla. Byla ale předčasná. 

∆

já tuhle kapitolu napsala literally za 45 minut 🧍‍♀️ale jakože what do you mean, že už jsme na třicátý kapitole zas