Tobias

∆

Možná byl samý vtípek a flirt, jeho klasické já, doopravdy jeho tělo málem opustila duše, když opustil ještě v tom klubu záchody a uviděl Logana naprosto mimo. 

Možná si už zvykl na alkohol, sex na jednu noc, všechny tyhle věci, které pro něj byly synonymem pro normální večer, drogy byly ale to, kde nakreslil tlustou černou čáru. Věděl, co to s člověkem dokáže udělat. A vidět tak někoho, na kom mu záleželo... Nebylo to ani trochu příjemné. 

Dostal ho ven z klubu, zavolal jim taxíka, i když tak přišli o půlku toho, co ukradli. V taxi ale Logan vytuhnul ještě víc a nedokázal ho ani probudit. Taxikář se ho ptal, jestli nemá zavolat pomoc. Tobias jen zavrtěl hlavou, nadechl se, vydechl a zvedl Logana do náruče. Divil se, že ho unesl. 

Ztěží ho donesl až k sobě do postele, lehl si nakonec i vedle něj, ale nemohl zaspat, jako by v momentě, kdy usne, přestane Logan dýchat. Nevěděl, co v sobě měl a to ho děsilo.

Takže mu doslova spadl kámen ze srdce, když se Logan ráno probudil. Takovou úlevu dlouho nepocítil. Ani ne v tom stylu, že by mu jinak zemřel člověk pod rukama, ale že to byl Logan. O to to bylo horší. 

Polkl. Logan byl zakázané teritorium. I když bylo těžší si tohle opakovat, když věděl, jaké je to cítit jeho rty na svých. Logan, zarputilý heterosexuál, jak sám tvrdil, ho sexuálně přitahoval. To to zas dopracoval. 

Ale nespustil ho z očí. Až tedy na jejich několika hodinový šlofík přes den, kdy dospával noc a Logan ze sebe ještě dostával drogu. 

Probudili se v sedm večer. On sám? Dlouho se tak dobře nevyspal. Logan? Stále vypadal jako přejetý parním válcem. 

"Jdu domů," zamumlal Logan.

"Trefíš?" zeptal se Tobias.

"Haha."

"Ne, ale seriózně. Je ti dostatečně dobře?"

Logan už seděl na posteli s nohama na zemi. Otočil se zpátky na něj. "Jsem v pohodě, Tobiasi."

Stále nepřesvědčeně přikývnul. Málem se už nabídl, že ho doprovodí, ale mu jasná Loganova reakce. Nejspíše by si jen poťukal na čelo a vysmál by se mu. Co se týkalo starostlivosti, nemohli se brát navzájem seriózně. 

"Jen..." pokračoval Logan. "Asi si dám chvíli pauzu. Od krádeží, myslím. Tohle... asi je to znamení, že bychom měli trochu zpomalit."

"Chápu," přitakal Tobias. "Já... asi pojedu dál. Tak jak se budeš chtít navrátit do akce, jen mi dej vědět."

"Však počkej, dlouho to nebude," utrousil Logan. Zvedl se. Trochu zavrávoral, ale ujistil ho, že je v pořádku. Pak mu tak desetkrát poděkoval, až mu Tobias pohrozil, že ho zdroguje znovu, jestli se omluví ještě jednou. A pak byl pryč. 

Tobias sebou praštil zpátky do postele a povzdechl si. A jelikož byl dospaný až až, šel ten den do klubu hned znovu. 

Neměl cíl. Nevěděl, jestli jde krást nebo si najít zábavu na jednu noc, to měl v plánu domyslet až na místě. Šel do gay baru kousek od bytu, aby to neměl daleko zpátky. A když tam uviděl kluka s peněženkou vyloženě nastavenou pro menší krádež. 

Myslel si, že pojede svou klasiku, poslední měsíc ale nekradl jinak, než s Loganem a zkrátka mu tam... chyběl. Najednou mu přišlo, že nedokáže najednou rozptylovat i krást. Najednou, když líbal toho kluka, měl nutkání vyhledat pohledem Logana a poslat mu signál. Nebyl tam. A on byl tak mimo, že se mu toho kluka nepovedlo okrást. 

"Půjdeme ke mně?"

Tobias se vzpamatoval, přestal tančit. Kluk před ním se znovu natáhnul po jeho rtech, on ale uhnul. 

"Cože?" zeptal se upřímně. Jeho slova sotva vnímal.

"Ptám se, jestli chceš ke mně," zakřičel mu blíže u ucha. "Mám i nějaký matroš, jestli chceš-"

Odstrčil ho od sebe, najednou měl chuť si vydezinfikovat celou pusu. Opravdu se líbal s někým, kdo jel drogy?

Kdo ví, s kolika takovými si začal v minulosti?

Měl v tem moment svou panika chvilku, protože měl až moc čerstvě v hlavě vyplého Logana v taxíku, kdy na něj nijak nereagoval. Nechtěl tak skončit. Možná měl divoký život, střídal lidi, vždy měl ale vše pod naprostou kontrolou. Vždy byl při smyslech a to bylo jeho pravidlo číslo jedna. 

"Tak na to ti kašlu," vydechl a nechal tam toho zmateného kluka stát.  

V tu chvíli se jeho hlava doslova zbláznila. Nevěděl, jestli kvůli tomu, co se Loganovi včera stalo, nebo kvůli alkoholu, co měl v sobě, najednou si ale začal představovat ty nejhorší možné scénáře, kdyby tam včera nebyl. Kdyby nepomohl Loganovi ven a on by tam zůstal sám a naprosto bezmocný. Neměl by nad sebou kontrolu. Bylo mu špatně. 

Jejich tempo krádeží se vymklo kontrole, opravdu museli zpomalit. 

"Oh, Fredy."

Otočil se. Za ním stál Anthony. Projela ním neuvěřitelná vlna vzteku. "Ty jsi fakt všude," zamumlal. 

A pak mu vrazil. Za Logana, za to pití, co mu dal. Za to, co následovalo, za to, jak se bál o Loganův život, jak v noci vedle něj ležel tiše jako myš, aby slyšel, že dýchá. Za to, jak chudák zvracel, jak mizerně se cítil nejspíš ještě teď. 

Takže ho z klubu vyhodili, nic ale nenamítal. Udržel rovnováhu, když ho sekuriťák hrubě vyhodil ze dveří a odplivnul si. To by bylo. Hned se cítil o něco lépe. 

Vydal se domů, tentokrát frekventovanějšími ulicemi, aby někoho nenapadlo ho znovu okrást. A cestou mu přišla zpráva od Logana, bylo půl jedné ráno. Za boha nemůžu usnout.

Uchechtl se. To jsme dva, odepsal jednoduše. Mohl se pochválit, že se alespoň částečně pomstil za to, co se včera stalo, ale neudělal to. Bylo to takové jeho malé tajemství.

Tak mě napadlo, přišla mu další zpráva. Jsi na tom finančně v pohodě? Jestli přece jen potřebuješ mou pomoct, řekni. Nebudu si dávat pauzu.

Jsem v pohodě, odepsal, i když tak trochu lhal. Finančně na tom byl docela těsně, ale nemohl Logana momentálně nutit. Nedokázal si ani představit, jak se teď musel cítit, protože jak mu sám řekl, nikdy dříve žádnou drogu nezkusil, ani ze srandy. 

Vážně?

Čestný skautský.

Oh, jak ho museli skauti nenávidět. 

Okay, ale kdyby něco, napiš. Vrátím se do služby hned.

Uchechtl se. Tohle bylo tak absurdní, kam až to s krádežemi dotáhli. A že je nikdo ještě ani jednou nechytil, i když někdy k tomu neměli daleko. 

Vrátil se na byt, ale zaspat stále nemohl, a tak si na mobilu otevřel fanfikci, co měl rozečtenou, protože na normální literaturu neměl momentálně mentální kapacitu. Chtěl si jen číst o svých oblíbených postavách, jak se nenávidí a zamilovávají, protože to byl jeho oblíbený námět. A někdy tuhle svou introvertní asociální chvilku zkrátka potřeboval. 

Fanfikce ho taky uspala a konečně taky na pár hodin vytuhnul, než se probudil v sedm ráno a k Loganově zprávě: Droga asi chytla druhý dech, protože jsem prozvracel celou noc. 

Myslel si, že se moc neuvidí a ani nebudou v kontaktu, když si Logan dával pauzu, protože krádeže byly to jediné, co je spojovalo, byl ale na omylu. Hned mu odepsal: Jedu za chvíli do školy. Chceš nějaký... nenáročný jídlo? Rohlíky? Koleje mám po cestě.

Několikrát se objevila bublina, že píše, několikrát se zase vytratila. A pak přišla jednoduchá odpověď. Jo. Děkuju.

∆

víte, co mi přijde funny?

logan: jsem hetero

taky logan: *už dvakrát políbil kluka*