Logan

∆

Jako první ho Tobias pozval k sobě na byt.

Přece jen už tam jednou byl, tenkrát, když se okradli navzájem, když mu šel vrátit peněženku. Nebyl ale přímo u něj v pokoji.

Zazvonil a doufal, že nikdo z jeho spolubydlících nebude doma. Pokud se nemýlil, měl dva. Paulu, holku, kterou znal jen tak z dálky, ale nikdy s ní pořádně nepromluvil, a potom nějakého kluka z Finnovy fakulty. Měl ale štěstí, protože když ho Tobias pustil dovnitř a on vyšel do jeho patra, do jeho bytu, zdálo se, že tam byl sám.

Hned mezi dveřmi si ho ale Tobias přelétl pohledem od hlavy k patě. "Teď buď upřímný, tohle by. sis vzal na sebe, i když bys šel do akce?"

"A proč ne?" zeptal se Logan, ihned lehce podrážděný. 

Tobias ho zatáhal za jeho over-sized černošedé triko s logem kapely, kterou ani neznal. Zamračil se na jeho volné kalhoty s dírami přes celá kolena. "Můj bože. Základy, Logane. Myslel jsem si, že budeš mít aspoň základy," povzdechl si a za triko ho vtáhl do chodby, aby mohl zavřít dveře. 

"Jaký základy?"

"Nemůžeš přece nosit výrazný oblečení, který je lehko identifikovatelný, kdyby tě přece jen někdo viděl nebo ten, koho okrádáš, by si to zapamatoval. Je mnohem lehčí najít kluka v over-sized merchi nějaké rockové kapely než třeba v bílý košili, kterou vlastní každej v tomto kampusu, nemyslíš?"

Logan zůstal tak trochu zaraženě stát, protože takhle nad tím nikdy nepřemýšlel, to ho nenapadlo. 

"Oh," vypadlo z něj. Na víc se nezmohl.

"Proto i v drtivé většině, když jdu krást, nenosím ani brýle. Další výrazný prvek." Znovu ho projel pohledem. Popadl ho levou ruku, na které měl provázkový náramek. "Tohle bych si taky ještě rozmyslel."

Logan se mu vytrhl. "Jakože chápu to, ale stejně, tebe zná kažý a jsi lehko rozpoznatelný tak jako tak. Jak ti takový věci pomůžou?"

"Mně pomáhají především v očích toho, koho okrádám. Snažím se vybírat jen ty terče, které vím, že nejsou z univerzity. A to, že mě naopak všichni znají, ví, kdo jsou mí rodiče, mi pomáhá v tom, že by mě nikdy netipovali jako někoho, kdo by kradl. Proč, když jsem ze zazobaný rodiny? Nejsem na jejich seznamu podezřelých."

"Tak proč kradeš?"

Překročil hranici, Tobias mu to ale naštěstí nevpálil zpátky do obličeje. Jen se otočil, neodpověděl a pokračoval do svého pokoje. 

"Okay, tak jiný dotaz. Když si nevybíráš lidi z univerzity, proč můj brácha?"

Tobias před ním se uchechtl. Než odpověděl, pobídl ho, aby si sedl na sedačku u něj v pokoji. Jeho pokoj byl celkem prostorný, v rohu měl téměř manželskou postel, u okna malý stůl, naproti sedačce obří skříň, momentálně otevřenou, která praskala ve švech nad množstvím oblečení, u sedačky i malý stolek a u čtvrté stěny velké zrcadlo úzkou, vysokou komodu s šuplíky. Logan se posadil. A Tobias pokrčil rameny. "Tvůj brácha byl hot."

Protočil očima. "Jak já tohoto lituju," zamumlal si pro sebe a Tobias se znovu uchechtl. 

"Teď," ignoroval jeho poznámku Tobias, "oblečení jsi poučen. Něco neutrálního." Přešel k němu. A zničehonic mu rukou rozcuvhal vlasy a za bradu si zvedl jeho pohled k němu. "Necháš, mě z tebe udělat člověka?"

Logan jeho ruku odrazil. "O čem sakra mluvíš?"

"Hele, snažíme se tady udělat cokoliv proto, aby sis zvládl lidi omotat kolem prstu během jednoho večera, řekl bych i minut. To je ta má taktika, kterou se chceš naučit. Je to, co teď řeknu, toxický? Ano. Ale zkrátka jde hodně o vzhled. Musíš je zaujmout na první dobrou."

Logan byl tak zmatený. "A co chceš jako udělat?"

A to byla ta chvíle, kdy Tobias vytáhl make-up. Z šuplíku vedle zrcadla vytáhl dvě lahvičky make-upu a nějaký štětec, jako by to byla ta nejnormálnější věc na světě. A Logan s ezatvářil přímo zhrozeně. "No tak to ani náhodou."

Tobias protočil viditelně očima. "Neříkej mi, že jsem ten zarytej typ kluka, co si myslí, že make-up je jen pro holky. Pardon, ale ty tvoje kruhy pod očima zkrátka zakrýt musíme, protože takhle budou před tebou lidi akorát utíkat."

"A co bude pak? Řasenka? Rtěnka?"

"Ty mám taky, jestli chceš," řekl nenuceně Tobias.

"Ty ses zbláznil," vydechl.

"Všiml sis snad někdy, že mám na sobě make-up?" zeptal se pak Tobias a Logan se zamyslel. Protože žádná taková situace ho nenapadala, ať přemýšlel, jak chtěl. Nemusel ani odpovídat a Tobias pokračoval. "No vidíš. Jde jen o zakrytí... viditelných nedokonalostí. I kdyby to zvýšilo tvé šance na okradnutí o jedno procento, stojí to za to, ne?"

"Teď?" zamumlal Logan.

"Teď." Přikývl Tobias. "Chci vidět, s čím tady pracujeme."

Logan v tu chvíli doslova skoro zavrčel. Tobias se usadil vedle něj a začal si mumlat, jak si bude mít podobný odstín, jak to zkusí takhle a takhle, jak tohle raději nechá prozatím být.

Když pak poprvé zvedl ruce, připraven mu napatlat na obličej kdo ví co, Logan ho ještě zastavil. "Nechci skončit jak..." Jak co? Nechtěl nikoho a nic urazit.

"Travestita?" zkusil to Tobias. Logan přikývl. Tobias se uchechtl. "Tak snad mi ruka neujede."

Tobias mu zakryl kruhy pod očima. Vytrhal mu obočí, upravil ho. A přitom mluvil. "Takže?" zeptal se v jednu chvíli. "Tvá sexualita? Docela důležitý aspekt."

"Hetero," vyhrkl hned. "Samozřejmě."

Tobias nakrčil obočí. "Samozřejmě?"

"Uhm, jakože... nic proti, samozřejmě, jen, že... Au!"

"Oops," vypadlo z Tobiase, který nabral pinzetou nejen jeho obočí, ale i kousek kůže. "Jen hlídej slova."

Protočil očima. "Nemyslel jsem to nijak zle," vydechl. "Jen, že jsem hetero. A myslel jsem, že očividnej."

Tobias se obličeje vzdálil, aby si ho prohlédl z větší dálky, jeho pohled jen na jeho obočí. "Očividnej? Sexualita jde poznat z pohledu?"

"Víš co? Nechme to prosím být," zamumlal. "Tady si asi vykopu nevědomky jámu."

Tobias se krátce zasmál. "Dělám si jen z tebe srandu. Okay. Hetero. Holky. Uhm, to je pro mě trochu cizí téma, každopádně chci znát tvý hranice."

"Hranice?"

"Jestli bys byl třeba ochotnej to někdy zkusit na nějakýho borce jak já minulý týden. Opít ho, zblbnout ho, okrást ho. Ani pusa nebyla. To bys dokázal, ne?"

"Ale co když to nebude tak lehký a něco bude chtít?"

"Tak utečeš," uchechtl se Tobias. "Zastavíš ho, dáš mu facku, co já vím. Je to na tobě."

Logan se lehce zamračil a Tobias se na něj zamračil akorát tak zpátky, protože mu ztížil práci s obočím. Logan uvolnil svaly v obličeji. "Já nevím..." vydechl. 

"Já jen že, třeba moje taktiky nebudou na holky platit."

"Nikdy jsi žádnou neokradl?"

"Párkrát jo. Stalo se to spíše omylem." Znovu se oddálil, znovu si ho prohlédl a pak utrousil: "Okay, hotovo."

Logan ihned vstal a přešel k zrcadlu. Ještě než se Tobias pustil do obočí, trochu mu i upravil vlasy a teď? Teď se v zrcadle skoro nepoznával. 

Samozřejmě to byl stále on, byl ale... jiný. Upravenější. A musel s těžkým srdcem uznat, že se mu to líbilo na první dobrou, protože neměl ty vyýrazné kruhy pod očima ani viditelné jizvy po akné. Najednou jeho obočí mělo tvar, nebyl to je prales. Přišlo mu, že mu tak vynikly jeho modré oči. A jeho blond vlasy najednou nevypadaly jak sláma.

Byl upravený, ale stále přirozený. Najednou ho zajímalo, jak by ještě vypadal v jiném oblečen, právě třeba v košili.

"Takže? Recenze?"

Miloval to. "Jde to," odpověděl nahlas. A v zrcadle uviděl, jak se Tobias spokojeně usmál. 

"Tak příště jdeme do akce."

A to byla doslova katastrofa. 

∆

WHY ARE YALL SO DEAD U TOHOTO PŘÍBĚHU IMMA CRY

jk, každopádně jedu stanovat na víkend. kapitoly asi zase nebudou. nějak to drhne.