Tobias 

∆

První zpěv ptáků toho rána bylo pro něj znamení, že musí jít.

Bylo to kolem páté hodiny ranní, venku slunce pomalu vylézalo na oblohu a měsíc před ním utíkal. Tobias si promnul oči.

Na jeho hrudi odpočívala cizí ruka, a tak se zamračil. Setřásl ji ze sebe a podíval se vedle sebe. Hlavou mu proběhly vzpomínky na včerejší noc, respektive dnešní ráno, a i když s mužem vedle něj spal, poradně ani nevěděl, jak vypadá. Včera měl v sobě až moc alkoholu a teď byl muž k němu otočený zády.

Posadil se a na nočním stolku nahmatal své brýle a telefon. Displayem si posvítil na zem, aby našel všechno své oblečení. Tiše se oblékl, zatímco cizinec spal jako zabitý. Napadlo ho, že by mohl alespoň zkontrolovat jeho puls, ale ještě by riskoval, že ho probudí. A tak si jen posbíral své věci a došel na druhou stranu postele, kde měl poházené věci právě onen cizinec.

Našel na zemi jeho bundu. Vytáhl peněženku. A usmál se. Věděl, že si vybral zazobaný cíl, ale tohle bylo mnohem lepší, než očekával. Vytáhl z peněženky většinu bankovek a strčil si je do kapsy. Pak peněženku hodil na postel tam, kde ještě před chvíli ležel.

Taky měl v kapse krabičku cigaret, a tak Tobias neodolal a jednu si vytáhl.

"Za děvky se taky platí a já nejsem výjimkou," šeptl směrem k muži s úšklebkem na tváři a dal se na odchod.

∆

Jeho další cíl si našel o dva dny později přímo na jeho univerzitě. Šlo o kluka nejspíš jeho věku a sice nevěděl, jestli je nějaký boháč, ale po tom, co si v kavárně, kde Tobias seděl, objednal kávu, strčil si peněženku do zadní kapsy. Jak nezodpovědné, ale přitom pro Tobiase tak pěkné.

Tobias vyšel z kavárny a popošel kousek dál za zatáčku, přičemž si na kavárnu nechával dostatečný výhled. Jakmile kluk se špinavě blond vlasy vyšel s mobilem v ruce proti němu, dal se Tobias do chůze, jakoby ho právě nesledoval už deset minut. Když se k němu začal přibližovat, začal se hrabat v tašce, aby to vypadalo, že něco hledá, a zabloudil přímo před druhého chlapce.

Narazili do sebe. Blonďákovi vypadl telefon z ruky a dopadl na zem. Část jeho kávy s sebou se mu vylila na košili.

   "Sakra, strašně se omlouvám," vyhrkl ze sebe Tobias. Dřepl si pro telefon ve stejný moment jako jeho majitel, aby ho zvedl. Byl rychlejší, a tak mu ho podal. "Hledal jsem kapesníky v tašce a vůbec jsem se nedíval na cestu."

   Chlapec si prohlédl svůj telefon, jestli je v pořádku. Když zjistil, že mu nic není, usmál se. "Nic se nestalo."

Tobias se zadíval na skvrnu od kávy na košili toho druhého. Teď byla jeho šance. Vytáhl z tašky hledané kapesníky a jedním bez optání začal skvrnu utírat. Spíše to zhoršoval, ale o tady nešlo, jeho košile mu byla ukradená. Když se chlapec začal bránit se slovy, že to nemusí dělat, Tobiasova ruka zajela k pravé zadní kapse blonďáka a šikovně vytáhla peněženku. Čistě a nepozorovaně.

Nechal tedy klukovu košili být, zatímco se ještě omlouval. "Pardon. Taková pěkná košile."

Nepozorovaně hodil cizincovu peněženku i s kapesníky do své tašky.

"Vážně se nic nestalo, košili jen hodím do pračky. Taky jsem se nedíval na cestu," odpověděl s úsměvem. Tobias musel uznat, že se usmíval pěkně.

"Dobře, ale stejně se ještě jednou omlouvám," nedal se Tobias. Důležité bylo rychle nezmizet, aby lidé neměli podezření.

Blonďák nad tím mávl rukou. Pak ji natáhl směrem k Tobiasovi. "Jsem Blake, jinak."

Tobias věděl, že není dobré se seznamovat s lidmi, které okradl. Ale co měl teď dělat, utéct? To by bylo ještě více podezřelé.

"Nick," odpověděl Tobias a potřásl si s ním rukou. Za tak pitomé jméno si zanadává později, ale první, co ho napadlo, byl ten lišák ze Zootropolis.

"Tak se třeba tady někde ještě uvidíme. A příště trochu příjemněji," nadhodil Blake.

Tobias přikývl. Měl v plánu se tomuto člověku vyhýbat do konce života.

"Jasně," usmál se. Kupodivu to byl upřímný úsměv, ať si ho Blake alespoň pamatuje jako pěkného chlapce, který ho okradl, no ne?

Pak se každý opět vydali svou cestou. Když došel opět k té kavárně, vešel dovnitř. Měl nově získané peníze, tak si alespoň mohl koupit kávu, pár peněz si ponechat a pak odevzdat peněženku na pokladně s tím, že ji právě našel a někdo ji tady nechal, že? Tak jak to dělal skoro vždy, tak ho Blake nemohl obvinit.

Jenže jakmile otevřel jeho nově získanou peněženku, hned na něj vykoukla kartička, kterou měl každý student univerzity. A ano, na fotce byl právě majitel této peněženky, ale jméno bylo jiné. Nebyl to Blake, ale Logan.

Tobias se zastavil na cestě k pultu a došel ke stolu. Posadil se a začal se v peněžence přehrabovat. Ale ať už našel jakoukoliv kartičku se jménem, vždy na ní bylo napsané Logan.

A pak se mu v hlavě rozsvítila žárovka.

Podíval se do své tašky, která byla po celou dobu otevřená, jelikož v ní hledal kapesníky. A to, čeho se obával, byla pravda.

Jeho peněženka byla pryč.

Tiše si zanadával a praštil do stolu. Vážně ho právě okradl člověk, kterého on sám okrádal? Byl si jistý, že peněženku měl, viděl ji ještě když předstíral, že hledá kapesníky.

Proti své vůli se začal smát. Přece jen na tom bylo něco komického, obelstili se navzájem.

Jak dlouho bude trvat, něž si toho Blake, tedy Logan, všimne?

Vytáhl si z tašky telefon. Když alespoň věděl zlodějíčkovo celé pravé jméno, mohl si ho vyhledat. Měl v plánu mu napsat, jelikož chtěl svou peněženku zpátky. A byl si jistý, že když nastala taková situace, nebude problém ji vyměnit zpátky.

A opravdu Logana našel. Ještě mu ale nepsal, řekl si, že počká až do večera, aby měl jistotu, že si Logan sám všimne, že mu chybí jeho vlastní peněženka. Nebál se, že mu mezitím utratí nějaké peníze, přece jen měl jeho peněženku, takže si sám kdykoliv jeho peníze mohl vzít.

A tak bez kávy zase z kavárny vyšel, zatímco si prohlížel Loganovu peněženku. Snad celou cestu zpátky na jeho byt se musel pitomě usmívat, jelikož stále nedokázal pochopit, jak si nemohl všimnout, že ho někdo okrádá, když sám byl v tom mistr? Hned věděl, že měl co dočinění s někým, kdo sám už musel mít nějaké ty krádeže za sebou.

Do bytu došel, zatímco si pohazoval s cizí peněženkou.

∆∆∆

tak jak jsem teasnula, publikuju vám ty 3 kapitoly příběhu z roku 2020, který mám chuť zase psát:DD 

změnila jsem akorát jména, protože elias se nám objevuje už v jiném příběhu, jinak nechávám ty kapitoly původní! a možná tady někdo ještě najdete své staré komenty nebo hvězdičky, publikuju fakt původní kapitoly bez přepsání do nových :D