Logan

∆

Dobře, Logan ani trochu nečekal, že mu Tobias upřímně řekne, že není v pořádku. Chvíli zaváhal, co by měl dále udělat. Pak si v duchu nadal, vždyť to byl jen Tobias. A očividně někoho potřeboval. 

Došel k jeho posteli a sedl se vedle něj. "Co se stalo?" zeptal se už tak potřetí. 

Zavrtěl nepatrně hlavou, jeho oči připnuté na zemi. "Rodina. Klasika."

"Nikdy jsi mi toho moc o své rodině neřekl," odpověděl Logan. "Nedokážu si teda úplně představit, co tím teď myslíš."

Tobias vzhlédl. "Znáš mou rodinu?"

"Trochu. Asi tak to, co vědí všichni. Že podniká ve farmaceutickém průmyslu, že?"

Přikývl. "Velký byznys, velký prachy. A velký rodinný dramata, protože bohatí očividně nemají jiné starosti, a tak si rozvrací rodinu."

"Budeš mi muset dát trochu větší obrázek, hele. Co se stalo celkově a co teď," pobídl ho Logan, protože se zdálo, že chce Tobias mluvit tak nějak v hádankách. 

Povzdechl si. "Ve zkratce, rodina mě vidí jako černou ovci rodiny, protože jsem nešel studovat něco nóbl jako třeba práva nebo něco, co by mi umožnilo zapojit se do byznysu. Zklamání číslo jedna, nejstarší syn chce vyvíjet pitomý hry. Druhý zklamání? Tenhle syn je taky gay. A dovedl domů přítele s očekáváním, že nebude problém. Místo toho ho odřízli od jakýkoliv rodinných financí, protože přece nebudou podporovat dvojitý zklamání."

"Měl jsi přítele?" vyhrkl hned Logan a upřímně? Chtěl se za to zabít, protože to byla snad ta nejméně důležitá informace z tohoto všeho.

Tobias se ale uchechtl. "Vážně? Tohoto se chytneš?"

Logan polknul. Změnil téma. "Takže proto kradeš," konstatoval. "Nemáš přístup k rodinným financím."

Přikývl. "Mám dva účty na mé jméno, které mám stále. Jeden mi platí školu, k tomu byl taky určen a to mi naštěstí zpětně nevzali. Otec na něj dal peníze ještě před tím, než se to všechno stalo, takže naštěstí nemusím nai řešit něco jako půjčky. Pak mám svůj osobní účet, kde mám sice peníze, ale nové na něj už nepřichází. A nepotřebuji ani vysokoškolskou matiku k tomu, abych si vypočítal, že i s denními výdaji celé studium i s nájmem neutáhnu. Tak... jsem začal krást."

"Kdy?"

"Hned v prváku. Lepší dřív, když mám ještě dá se říct trochu krytá záda, protože později by se to špatně dohánělo."

Přikývl na znamení, že chápe. "A... od začátku jedeš stylem flirt?"

"Jo. Protože jsem netušil, jak jinak to udělat," zamumlal. "A holá pravda je taková, že jsem to na začátku naprosto nenáviděl a dlouho mi trvalo, než jsem si na to nějak zvykl."

"Oh wow," vypadlo z něj a Tobias se na něj podíval s lehce zvednutým obočím. "Já jen, že... nečekal jsem to. To je strašný."

"No, nekradu jen tak pro radost, že jo."

"To jsem si nemyslel. Jen jsem nečekal, že v tom budou takové banálnosti jako to, že jsi gay."

"To mi povídej."

Logan se lehce kousl do rtu, protože byl nervózní. Nervózní se vyptávat dál. "A teď? Co se stalo dneska?"

"Oh, no jo. Otec přijel. Jeho matka neustále přepisuje závěť, zkrátka jak se probudí. Jde o dva její byty a ani nevím, co ještě, ty byty jsou asi nejdůležitější. A jelikož ji můj otec poštval proti mně, když se to vše stalo, nikdy jsem součástí těchto závětí nebyl. Akorát že prý ji přepsala znovu a už se jedná jen o jeden byt, který jde kdo ví komu. Ten druhý chce přepsat na mě. S okamžitou platností, ne v závěti."

"Wow?" řekl překvapeně. "Tak to je dobrý, ne?"

"Asi? Myslím, že nějaký ten háček v tom ještě najdu a upřímně, bojím se ho zjistit. Každopádně otec přijel, aby mě přesvědčil, ať ten byt odmítnu."

"Děláš si srandu?"

Zavrtěl hlavou. "A tak my to máme. Posraná rodina."

Tobias mu řekl ještě pár detailů, argumenty jeho otce ohledně jeho mladšího bratra, jejich konverzaci, a Logan se najednou cítil, že vlastně na tom v životě nebyl tak špatně, protože když už nic, měl alespoň rodinu. 

Tobias neměl nikoho. Jinak by to nejspíše Loganovi ani neříkal. Až v tu chvíli mu došlo, jak byl tenhle člověk před ním sám a i přes to procházel životem s úsměvem na rtech. 

"Promiň," zamumlal Tobias pak. "Jen mluvím a mluvím a zbytečně tě zatěžuju. Zapomeň na to."

"Tobiasi."

Ani se na něj nepodíval. 

Logan si lehce povzdechl. "Tohle celý je... příšerný. A jestli jsi to dusil jen v sobě, máš můj obdiv. Já... děkuju, žes mi věřil natolik, aby ses mi o tom svěřil."

"No co," řekl tiše. "Nic podobnýho ode mě už nečekej. Slabá chvilka."

"Slabá chvilka. A teď vím o tobě už všechno," konstatoval, na jeho tváři lehký úsměv, protože to byla pravda. Jaké větší tajemství by mohl mít, když ne krádeže nebo rodinu? Pravděpodobně neměl. A Logan o něm věděl vše nejdůležitější. Jako jediný.

Tobias vzhlédl a chvíli se na sebe jen tak prázdně dívali. Pak se zničehonic natáhl, zničehonic mu položil dlaň na tvář, zničehonic ho začal líbat, tam, v soukromí jeho pokoje, jen oni dva, žádný klub, žádný alkohol v jejich krvi. 

A Logan se přistihl, že neváhal ani sekundu, aby mu polibek opětoval, jako by na to čekal. A možná že čekal - to mu alespoň napovídalo jeho tělo, jeho reakce. 

Položil Tobiasovi dlaň na pas a po chvíli lehce zatlačil, aby si lehnul. Tobias ho bez namitek poslechl, nepřerušoval jejich polibek, přitáhl si ho k sobě, zatímco si lehal a Logan se zapřel vedle jeho hlavy. 

A pak si uvědomil, co dělají, přerušil jejich polibek a odtáhnul se. Vyloženě vstal z postele, chytil se za hlavu a udělal pár kroků, zatímco jen uslyšel Tobiasův povzdech, jak zůstal ležet přesně tak, jak ho Logan nechal.

"Tohle je špatně," zamumlal Logan a podíval se na něj. "Promiň, jen..."

"Já vím," řekl Tobias jednoduše. Pak se zapřel o lokty, jeho oči stále zarudlé od breku a ten pohled ho ničil. "Nevím, co mám dělat ani co se tebe týče," řekl pak.

Logan se na něj překvapeně podíval. "Mě?"

Přikývl. "Chci tě tak moc, až se mi o tom zdá. Ale zkrátka vím, že to... nejde."

Nasucho polkl. "Tobiasi, už jsem ti říkal, že nejsem na tyhle nezávazný-"

"Já to nemyslím nezávazně," přerušil ho. "Kéž bych sakra mohl mít za poslední dva roky něco, co by nebylo nezávazný, ale nemůžu. Nemůžu si dovolit přestat krást," vydechl. 

Logan zmlkl. Nikdy ho vlastně nenapadlo, že si to celé Tobias nemusí ani užívat, že to dělá jen z donucení. "Jsou tady způsoby," řekl nakonec, ale odmlčel se, protože nevěděl, jak formulovat jeho další věty.

Tobias toho ticha využil. "Jestli mi řekneš, abych si našel práci nebo něco takového, asi tě zabiju, což bych nerad, protože na to mi na tobě až moc záleží."

Logana píchla u srdce. Ublížený Tobias nebyl v nějakých věcech špatný, protože tohle by mu jinak nikdy neřekl. Nemohl se ale nechat rozhodit.  Kousl se do rtu, než promluvil. "Kdyby ti na mně záleželo tak moc, pokud bys chtěl něco vážného tak moc, našel bys způsoby, Tobiasi," vydechl. "To, jak kradeš ty, není jediný způsob."

Tobiasovi došla slova, to Logan na něm viděl. Věděl, že má pravdu, zároveň ale flirt a nezávazné intimnosti byly ten jediný způsob, který znal a změna... změna se zdála být někdy děsivá. 

Takže se ani nedivil, když mu na to Tobias nic neřekl. Otočil se na posteli na bok, zády k Loganovi. "Díky, že sis mě vyslechl, pomohlo to. Napíšem si?"

Přikývl, i když věděl, že ho Tobias nevidí. "Napíšem si," odpověděl prázdně, i když nevěděl tak, o čem by mohli. Nedokázal si představit, že po téhle poslední konverzaci mu Tobias jen tak napíše, jestli  půjdou krást zase na nějakou párty. 

Bez dalšího slova pokoj opustil. Potkal se hned s Paulou. "Je v pohodě?" zeptala se.

"Tak nějak," odpověděl. "Jen si chce odpočinout."

Přikývla. "Okay. Díky."

Pousmál se. A pak jejich byt opustil. 

∆

jedu vlakem na zatopenou moravu a když koukám z okna, jen doufám, že jste všichni v pohodě, lidičky 🥹