Logan

∆

Stačil mu jediný pohled na Tobiase, jak políbil onoho kluka s vodkou, aby se odvrátil a šel si najít vlastní drink.

Nedokázal se na něj dívat. Prostě ne. Což už tak nebyl dobrý nápad, jelikož mu nebylo nejlíp od samého rána. A věděl, o čem to celé vypovídalo, ale nechtěl si to přiznat. Nechtěl si přiznat, že mu začalo záležet na klukovi, který nechtěl nic vážného, způsoby, kterými by nemělo. Dostával se do hodně nebezpečných vod, bolestivých vod. A buď musel trpět pohled na Tobiase s jinými nebo mu nějak vysvětlit, proč nechce takhle pokračovat. Nevěděl, co bylo horší.

Když se po té noci, co mu bylo blbě, probudil, Finn seděl naproti němu na své posteli a přeměřoval si ho pohledem. Logan se na něj zamračil. Finn zvedl obočí. "Kápni božskou. Máš ho rád."

"Jdi někam."

"Přiznej to!"

"Není to pravda!"

"Logane," řekl výrazně. "Bylo ti blbě, sotva jsi stál a stejně jsi ho přede mnou dokázal svlékat očima."

Logan se zamračil. "Co to meleš za kraviny?"

Chtěl tomu věřit, chtěl věřit sobě, a tak doufal, že když přesvědčí Finna, přesvědčí i sebe. Byli s Tobiasem jen kamarádi, nic víc. Nemohli být nic víc.

"Víš co?" vydechl Finn zoufale. "Jak chceš. Dus to v sobě, když jsem pravděpodobně ten jediný člověk, kterému to můžeš říct. Jak geniální nápad." Postavil se a došel ke své sříni, aby si vybral bundu, kterou si na sebe vezme, než půjde do školy. Logan se silně kousl do rtu a zavřel oči. Byl vyčerpaný. Ze všeho, co se neustále dělo.

"Já jen... nevím, co dělat."

"Oh, že bys byl konečně upřímný?"

"Finne," vydechl. "Můžeš být chvíli... Ne tak uražený? Pak se nediv, že ti nechci nic říct."

Finn se zastavil a sklopil pohled. Lehce si povzdechl, než se posadil zpátky naproti Loganovi na svou postel. "Promiň," řekl jednoduše. "Můžeš se mnou mluvit. Samozřejmě."

Nepatrně přikývl. Byl najednou nervózní. "Včera jsem nechtěl pít, protože mi bylo špatně. Jenže jsem zkrátka našel lahev fotk, když jsem uviděl Tobiase, jak líbá někoho jinýho."

"Oh."

"Oh. Ano. Myslím... myslím, že on je důvodem, proč jsem vůbec začal pochybovat o svý sexualitě."

"Já bych to myslím opravil na vím," podotkl Finn. "A taky bych rád podotkl, že mám pravdu s odpíráním citů."

Logan se na něj podíval stylem, jestli to myslí vážně. "City jsou moc silný slovo."

"Žárlil si na něj, když byl s někým jiným. Nebylo ti to jedno. Přestaň si namlouvat opak jen proto, že se bojíš vlastních pocitů, když tvé činy mluví jasně," řekl jednoduše, jako by na něj právě nevybafl naprosto převratnou věc. Věděl, že má pravdu, hluboko uvnitř ano, jen potřeboval to slyšet nahlas.

Zavřel oči. "Proč zníš chytřeji jak já."

"Protože jsem gay už dlouho. Ty jsi v tomhle nováček," ušklíbl se. "Taky jsem potřeboval někoho, kdo mi tyhle věci řekl."

"Levi?" zeptal se. Finnův první přítel, se kterým se rozešli přibližně před rokem.

Přikývl. "Pomohl mi dost. Než jsme si spolu vůbec začali." Přisedl si blíž. "Hele... je těžký si poprvé přiznat city ke klukovi. Ale od té chvíle to je už jen lehčí, mysli na to."

Logan nasucho polkl. "O to ale právě jde. Já nevím, jestli chci něco cítit k němu."

"Kvůli tomu, jak žije?" Chytil se hned Finn.

Přikývl. Bylo ale nefér o tomhle mluvit s Finnem, protože nevěděl toho o Tobiasovi tolik, co on. Nejspíše si myslel, že je Tobias úplný fuck boy a nevěděl, že to převážně dělal kvůli krádežím, kvůli penězům. Říct mu o tom ale taky nemohl.

"Bojíš se... že by tě třeba lehko podvedl, kdyby mezi vámi bylo něco víc?" zeptal se po chvíli ticha Finn.

Logan ale zavrtěl hlavou. Nebál se Tobiasovy loajality, ale nečeho jiného. "Bojím se, že prostě takhle žít nepřestane. Takže je to stejně jedno."

To už nemusel Finnovi vysvětlovat proč si to myslí, mohl si to přebrat a vysvětlit po svém. Logan to myslel tak, že bez krádeží Tobias žít zatím nemohl a nevypadalo to, že by plánoval přejít na jiný způsob.

Postavil se. "A je to jedno i proto, protože to nenechám zajít dál."

"Dál?"

"Mám vůči němu... sympatie," řekl nejistě. "A tam to taky skončí."

"Když říkáš."

Logan na něj shlédl. "Ty mi nevěříš, co?"

"Ani trochu," řekl ledabyle.

"Jdi někam."

"Já jdu do školy. A ty bys měl taky, mimochodem."

Šel samozřejmě taky. Měl dneska dvě hodiny, na kterých by nerad chyběl, protože to byly jeho oblíbené předměty. Takže vyšel pár minut po Finnovi, který nejspíše došel do školy v klidu. Logan? Ten si dal menší ranní běh.

Usmál se na Paulu, kterou potkal na chodbě na cestě z jedné hodiny na druhou. Usmál se na profesora, kterého potkal. A málem se i jen tak usmál a prošel, jakoby nic, kolem Tobiase.

"Co tady děláš?" zeptal se ho a zastavil se uprostřed chodby. Tobias se zastavil naproti něj, ruce v kapsách.

"Hledám tě."

"Proč?"

"Abych se ujistil, že žiješ."

Logan nakrčil obočí. Tobias protočil očima a uchechtl se. "Pomohl jsem Paule zanepst projekt profesorovi. Nějaký model domečku. Máte vtipný úkoly."

"Oh, pomlč o našich úkolech, jinak tě nechám jeden udělat."

"Okay, tak vidím, že už jsi v pořádku," zhodnotil Tobias. "Nerudnej jako vždy."

"Ty otravnej jako vždy," vrátil mu to Logan.

Tobias se usmál tím jeho širokým úsměvem. "Vskutku. Svět je opět v rovnováze."

Byl otravný. Ale Logan měl pocit, že to bylo to, co ho na Tobiasovi přitahovalo, protože s ním nikdy nebyla alespoň nuda, protože se vždy zdálo, že má nad věcmi nadhled a pozitivní smýšlení, což na něm Logan obdivoval.

"Máš teď něco?" zeptal se ho zničehonic.

"Jednu hodinu. Proč?"

"Já taky. Nezajdem pak na oběd?"

Očividně Tobiase překvapil, protože nikdy se nescházeli, když vyloženě neměli v plánu jít hned na to krást. Takzě rychle dodal: "Dohodnout se, co podniknout dál. V menze. Rychlovka."

"Rychlovka," zopakoval Tobias, lehce pobavený. Samozřejme. "Okay. Dáme rychlovku."

Prošel kolem nich nějaký prvál s velkými deskami a trhl k nim vyděšeným pohledem. Logan protočil očima. "Ty jsi takový kokot!"

Tobias už se smál. "Tak po hodině. Na rychlovku. Menza v hlavní budově?"

Logan přikývl. "Jo. Pokud si to nakonec ještě nerozmyslím."

"Byl to tvůj nápad. Jako pořadatel se musíš objevit," namítl Tobias.

"Ty jako jediný zákazník taky."

"Pf, věř mi trochu."

Logan mu věřil, samozořejmě. Když ale přišel do menzy, Tobias tam nebyl. Nepřišel ani za tu půl hodinu, co tam čekal. A jestli přišel později, to už Logan nevěděl, protože odešel, jeho zprávy Tobiasovi v telefonu nepřečteny a nezodpovězeny.

Samotného ho překvapilo, když ho to... zabolelo.

∆

ZÍTRA SE VRACÍM A BUDU BACK OD NEDĚLE FULLY!!!!

chybí mi koláčci moji