Logan

∆

Logan se nejprve probudil jen částečně. Zimou. Nad ránem byla taková zima, že cítil husí kůži. Pak si totiž uvědomil, že celou peřinu má Tobias a je v ní zabalený jako burrito.

Odfrkl si a silou si alespoň část peřiny vybojoval zpátky. Tobias vydal ze spánku neurčitý zvuk, otočil se k němu zády a spal dál. Logan se jen uchechtl a také znovu usnul.

Když se probudil podruhé, věděl, že znovu už neusne. Tobias už taky vypadal pouze v polospánku, jelikož jeho dech už nebyl tak hluboký, spánkový, a viditelně tu a tam polknul.

"Mám školu," řekl Logan chraplavým hlasem. "Musím jít."

A jak si myslel, tak to taky bylo. Tobias nespal, převalil se na bok a jednu ruku ledabyle hodil přes něj, jako by ho chtěl udržet na místě.

"Mám školu," zopakoval Logan, tentokrát lehce pobaveně.

"Přednášku?"

"Jo."

"Tak tam nemusíš."

"Nebudu kvůli tobě zanedbávat školu," namítl. "Na to zapomeň."

"Já mám taky přednášku. A jsem ochotný tam nejít pro pomalý, příjemný ráno."

"To je emoční vydírání."

"Zvykej si."

Chtě nechtě se pousmál a přetočil se ze zad na bok, jejich obličeje pár centimetrů od sebe. "Musím se ještě stavit na kolej se převléct," řekl tiše.

"Vidíš? A když zůstaneš tady, tohle řešit nemusíš," namítl Tobias. Jeho oči byly stále zavřené, jako by opravdu plánoval dále spát.

"Tobiasi..." vydechl. Fungovalo to. Jak ho tak viděl v posteli, jak mu vykukovala holá kůže na hrudi, protože oba měli na sobě jen spodní prádlo, opravdu to fungovalo.

Tobias otevřel prudce oči. Oh, on nespal už dlouho. Pak se zapřel o loket a odrazil se tak blíž k Loganovi, aby ho mohl políbit, což taky udělal. A znovu, znovu a znovu, malé polibky i na jeho tváře, čelist, všude.

"Ty jsi naprosto příšernej," vydechl Logan.

"Hele, to, jak jsem přesvědčivej, víš od začátku," odvětil nenuceně. Byli pod jednou peřinou, Tobias lehce nalehnut na něm. "Pořád zvažuješ přednášku?"

"Samozřejmě," odpověděl.

Tobias protočil očima a pak se začal snižovat k Loganovu rozkroku. "Okay, okay, chápu tvé iniciativu, zůstávám tady!"

Tobias se uchechtl a vrátil se k jeho obličeji, dal mu krátký polibek. "Stejně si myslím, že bych ti s tím mohl pomoct."

"Víš co? Dáme si pravidla. Žádný sexuální věci, pokud je někdo na bytě. Chudák Paula," navrhl Logan, čímž si od Tobiase vysloužil zamračení.

"Paula je furt na bytě."

"Tak to bude málo sexu," rýpl si.

Tobias si ale zpátky rýpl v mnohem větším měřítku. Samozřejmě. "Nebo můžeme být u tebe. Finn už stejně viděl tohle všechno," kývl na sebe.

Logan ho se smíchem od sebe odstrčil. "To jsi neřekl! Bože! Hranice, Tobiasi, jestli chceš něco vážnýho, nepřipomínej mi, že jsi spal s mým bratrem. Fuj."

Miloval jeho smích v tu chvíli, kdy se i vyvalil zpátky na záda. Dělal mu tohle naschál a i když Logan momentálně téměř zvracel nad myšlenkou, že Tobias byl s jeho bratrem tímhle způsobem, měl rád to, jak s Tobiasem nikdy nebyla nuda. Vždy věděl, co říct, jak je rozesmát. A to Logan... potřeboval.

Tobias k němu trhl hlavou. "Jestli tě to potěší, jsi první od mýho bylvalého přítele, se kterým jsem spal více než jednou."

"Už jsme v té fázi, kdy se tě můžu zeptat, s kolikati lidmi jsi byl?" odvětil Logan.

Tobias se uchechtl. "Chceš to vědět?"

Přikývl. "Nebo to ani nepočítáš?"

Další uchetnutí. "Záleží, co všechno do toho počítáš."

"Čistě sex?"

Tobias se k němu otočil. "Tak to si nejsem jistý, jestli vůbec přesáhlo mý prsty na ruce, upřímně."

A Logan byl... v šoku. Čekal číslo minimálně dvacet, vždyť to byl jeho styl krádeží. S tím, jak o něm všichni mluvili, jak ho znali, každý věděl, že jeho seznam nebude krátký. A on přitom... byl.

"Ani ne deset?" zeptal se možná až trochu moc šokovaně. Byl smířen s tím, jak Tobias žil.

"Počkej," zamumlal a zamyslel se. Chvíli tak bylo ticho. "Jo. Devět nebo deset. Včetně mého přitele."

"A to... jak," konstatoval, vyloženě se neptal.

"Říkal jsem si, že ne vždy to dojde až k tomu. Jasně, kdybys chtěl vědět, s kolika lidmi jsem se líbal, to ti už neřeknu. A někdy došlo jen... k mezi kroku. To nepočítám."

"Mezi krok?"

"Jak s tebou tenkrát na záchodech."

"Oh."

Nevěděl proč, ale udělalo mu to radost. Tobias nebyl zas s tolika lidmi, jak si myslel, zas tolik lidí ho nemělo až tak. On ano. A dokonce už dvakrát.

"Myslel jsem... i to, jak to umíš... že více lidí je na tvém seznamu," řekl krkolomě.

"Není. Jen vím, co mám rád a co dělá dobře ostatním," ušklíbl se. "S mým prvním přítelem jsme spolu byli rok a půl. To taky naženeš zkušenosti."

"A o něm mi řekneš něco víc?"

"A vyčerpat všechna tahle témata na první den? To určitě."

Pak se dal do pohybu, převalil se přes Logana, až Logan hekl, a postavil se. "Jdu na záchod. Vem si cokoliv čistýho z mý skříně. Sraz v kuchyni na snídani."

Uchechtl se a ještě pozoroval Tobiase, jak odchází. Chvíli tam ještě ležel vyvalený, přičemž jeho tvář neopouštěl lehký úsměv.

Doufal, že toho litovat nebude.

Vstal taky. Otevřel Tobiasovu skříň, vzal si náhodné čisté triko, co uviděl, a své kalhoty, které měl na sobě den předtím a pohled mu spadl na postel s rozházenou peřinou a polštáři. Musel se kousnout do rtu. Včera se nepoznával, když vklouzl za Tobiasem do sprchy, ale věděl, co chtěl. Jestliže Tobias skončil s krádežemi ve stylu flirtu a intimností, měl jasno. A už nechtěl čekat.

V kuchyni byl první a chvíli analyzoval zvuky. David, Tobiasův spolubydlící, byl pryč, to věděl, a Paula, vypadalo to, odešla už do školy. Možná i na přednášku, na které měl být i Logan. Uchechtl se a otevřel ledničku.

Uslyšel, když Tobias vyšel z koupelny. "Máte tady velký prd," okomentoval Logan jeho ledničku.

"Taky jsem nečekal návštěvu, že ano," odvětil zpátky. Protáhl se kolem Logana a natáhl se pro tři vajíčka. Víc jich neměli. "Chleba máme dost, dojíme se tím. A zeleninou."

Logan se uchechtl a lednici zavřel.

Tobias se postavil k plotně a vytáhl pánvičku, Logan se mezitím posadil na stoličku kousek od něj. "Mohl jsem si více promyslet, než jsem si začal s někým chudým, když jsem sám chudej."

Tobias se uchechtl. "Ještě můžeš vycouvat."

"Nah," zamumlal. "Za mě dobrý. Přece jen zdědíš byt, ne? Jak to vlastně vypadá?"

"Zkatokope," neodpustil si Tobias, rozbil vajíčka nad pánví a natočil se k Loganovi. "Ale nevím. Ještě jsem se s babičkou nespojil."

"A kdy to máš v plánu?"

"Tak nějak doufám, že ona se ozve sama. Nebavili jsme se skoro dva roky a že bych se najednou ozval stylem hele, dej mi byt?" Zasmál se. "Jsem troufalej, zas tolik ale ne."

"Chápu," odvětil Logan. "Dej mi pak vědět, jak se to vyvíjí."

Nakrčil obočí. "Hele, co vlastně tady děláme?"

"To mi řekni ty."

"Tak jako počítám s tím, že ti budu dávat odteď vědět o všem, jak se v mým životě vyvýjí. Protože očekávám, že budeš jeho součástí."

Logan se kousnul do rtu. "Ty jsi nějaký romantický, hele."

"Ne, jen potřebuju svůj osobní boxovací pytel, když se něco posere. To budeš ty."

Logan se zasmál a nevěřícně zavrtěl hlavou. "Blbečku."

"Oh, a jsme zpátky. Tvá oblíbená přezdívka."

"Zatím sis nevysloužil jinou."

"Dělám ti snídani až pod nos. Čekal bych, že si jinou už zasloužím."

"Ještě jsem ji nejedl," namítl.

Do deseti minut před ním stála kompletní snídáně a byla skvělá. Pitomá vajíčka a stejně to miloval, protože Tobias to jídlo vytunil celkově. Seděli naproti sobě, jedli, povídali si - bylo to tak příjemné. A Logan uviděl ten potenciál v Tobiasovi, který vždy vykukoval. Tobias chtěl něco vážnějšího, chtěl to nejspíše celou dobu, co kradl, ale myslel si, že nemohl. A Logan to chtěl taky.

Po snídani se Tobias vyvalil zpátky do postele, zatímco si Logan vzal své triko a strčil ho do tašky. "Ty fakt jdeš? Zrada."

"Na přednášku jsem možná nešel, ale na seminář už musím. A musím se stavit na kolej. Jedině, že bys měl materiály do mý hodiny."

"Koukni k Paule."

"Haha. Vidíme se později... někdy."

Tobias se zapřel o lokty a podíval se na něj. "Napíšem si?"

Logan přikývl. Pak k němu přišel a dal mu krátký polibek přímo na rty. "Zatím."

"Zatím."

Tentokrát si napsali hned. A Logan u něj strávil další noc.

∆

okay, pár no drama kapitolek vám dám