Tobias

∆

Ta akce byla mnohem větší, než oba čekali. 

Byla uvnitř klubu i venku. Samozřejmě měl klub vlastní bar, venku ve dvoře stály i stánky jiných podniků nabízející jídlo, koktejly i nealko. A hlavně, bylo neuvěřitelně lehké tam propašovat něco vlastního. 

Což přesně udělala skupinka kluků, které si vybrali jako svůj terč. Hrálo jim to do karet - měli vlastní alkohol, rychlejší šance na opití, protože nemuseli přemýšlet nad tím, kolik stojí další drink. Měli hned dve lahve čisté vodky. 

Tobias si prokřupal krk a usmál se, připraven jít do akce. Logan nad ním protočil očima. Věděl, že minimálně jeden z nich je gay, viděl ho totiž na Tinderu, a ten byl jeho cíl číslo jedna. Taky to byl on, kdo držel jednu ze dvou lahví. 

"Neopij ho do němoty, chudáka," zakřičel mu přes hudbu Logan do ucha, než se rozdělili.

"Neopiju. Když se poddá dřív," odvětil jednoduše. A tak si vysloužil další protočení očima od Logana.

Vydal se za nimi. Nevěděl, jestli ho ten kluk taky z Tinderu pozná, Tobias totiž nikdy s nikým neměl shodu, protože taky nelajkoval. Měl nastavenou polohu na okolí pět kilometrů a jen se informativně díval. Právě kvůli situacím jako byla tahle, teď mohl mířit s jistotou. 

Nenápadně k nim přitančil, ještě jednou na Logana mrkl, když se objevil přímo vedle onoho kluka. 

Stačily mu tři minuty a už mu byla vodka nabídnuta. 

Pět minut a věděl, že se ten kluk jmenuje Pierre, což si z Tinderu nezapamatoval. Měl silný přízvuk.

Pierre mu nabízel vodku pravidelně, Tobias předstíral, že hodně pije, i když reálně si sotva líznul. Pierre ho ale vždy napodobil, akorát že ten si opravdu pokaždé lokl.

"Viděl jsem tě na Tinderu," oznámil mu Pierre po několika dalších dvaceti minutách. Taky tu situaci využil k tomu, aby se na něj namáčkl tělo na tělo. 

"Ale, nepovídej."

"Dodnes jsme neměli shodu," pokračoval. "Jinak bychom tohle mohli podniknout mnohem dřív."

Lehce se uchechtl. "Moc tam nechodím. Aspoň mám teď s tebou plně osobní zkušenost. A mám za to, že tak je to stejně vždycky lepší."

Pierre se spokojeně usmál a pak už se natáhl po jeho rtech a políbil ho.

Bylo to s ním... zvláštní. Možná to bylo tím, že měl v sobě méně alkoholu jak normálně, dneska se ale na to úplně necítil. Jeho kamarádi se už ale rozutekli a Pierre vypadal opilý a rozptýlený dostatečně na to, aby Logan konečně popadl tu peněženku, co měl v zadní kapse. 

Když ale otevřel oči a v rámci možností se rozhlédl kolem sebe, aby dal Loganovi nějaký signál, neviděl ho. Nebyl připravený na značkách jako vždy. A dovolil si zkrátka zmizet.

Tobias se od Pierra odtrhl a pořádně se rozhlédl, jen aby se mu potvrdilo, že Logan nikde okolo nebyl. On ho zabije. Tak moc ho zabije, protože měli jedinečnou šanci okrást prvního člověka večera a to tu byli sotva půl hodiny. 

"Co je?" podíval se na něj Pierre zmateně. 

Tobiasův pohled spadl zpátky k němu, byl o něco menší. "Nic."

"Tak co přerušuješ?" A znovu se pokusil jejich rty spojit. 

Tobias ale uhnul. Najednou... najednou mu to nepřipadalo správne. Dokud se alespoň nepřesvědčí, že je Logan v pořádku, protože co když se stalo zase něco podobného tomu, co minule? Co když teď někde leží úplně mimo, někým zdrogován? 

Projel ním strach. Samotného ho to překvapilo, celá ta jeho reakce, ale Logan v tu chvíli ovládl jeho mysl. Musel ho najít, aby se ujistil, že žije.

"Sorry," zamumlal, i když to úplně na Pierra mířeno nebylo. Pustil ho, obešel ho a nereagoval na jeho nechápavé pohledy, otázky.

Problém ale byl, že ta akce byla opravdu velká. A zatímco on dojde na jeden konec dvora, Logan může být celou dobu uvnitř u baru. Až dojde k baru, Logan může být na dvoře u párků v rohlíků. Což byl samozřejmě tan lepší scénář, aspoň by to znamenalo, že je živý. Mohli se ale tady míjet hodiny. 

Přesto se dal do chůze, přesto prohledával každý metr, kde zrovna procházel. Byl venku a tam taky začal. Zkontroloval skupinky lidí u každého stánku i za nimi, došel až na úplný konec ke zdi, kde už byly jen popelnice. Když ho cestou někdo zastavil a začal na něj mluvit, nevěnoval jim ani milisekundu pozornosti a pokračoval ve své malé soukromé akci. 

Cestou zpátky to vzal o něco rychleji, aby se dostal dovnitř. Tam jako první zkontroloval toalety, vrazili do jedné z kabinek, kde se zrovna líbal nějaký pár. Ti ho okřikli. On jen protočil očima. 

Šel kolem jednoho baru, druhého, přes taneční parket, Logan ale zkrátka nikde nebyl, přitom nebyl to zas tak malý člověk. Byl snad stejně vysoký jako Tobias a sto osmdesát pět centimetrů se přece nemohlo schovat jen tak. 

S povzdechem si sedl k jednomu z barů. Přece jen to byl takový středobod klubu, třeba se tam Logan objeví. Objednal si drink, protože ho vážně už potřeboval, a zkontroloval si telefon, Logan mu ale na zprávu, kde je, neodpověděl. Ani si ji nepřečetl. 

Dostal svůj drink, půlku ho vypil. Pak se jeho pohled zatoulal pod něj, kde uviděl jen tak se válet dvaceti dolarovou bankovku. "No to si děláš prdel," zamumlal si pro sebe. "Tohle je z prdele štěstí." Zvedl ji a strčil si ji do kapsy. Nikdo nic nenamítal, nikdo ho neviděl. A Logan měl sakra štěstí, protože tak alespoň kompenzoval to, co by ukradli od Pierra. 

Jenže ani když drink dopil, nebylo po něm ani stopy. Povzdechl si, skleničku odsunul a vydal se opět ven. 

On ho zabije. Jestli nebude už mrtvý, až ho najde, sám se o to postará. 

Takže si zopakoval to, co dělal několik desítek minut zpátky - pořádně zkontroloval jakékoliv skupinky lidí, každý stánek, každý roh. A zoufale došel opět až na samý konec, když ho někdo popadl za rameno.

"Tobiasi-"

Ještě než se vůbec stihl otočit, Logana spíše slyšel, když se zničehonic předklonil a začal zvracet na trávník vedle nich. Tobiasovův reflex zapůsobil a odskočil. "Wow, wow, co to sakra?!"

Logan vypadal bídně. A rozhodně tak nevypadal tu hodinu a půl zpátky, 

Tobias tak trochu netušil, co by měl v tu chvíli dělat. Znechucené pohledy ostatních ignoroval. "Co se sakra stalo?"

"Nic," vydechl Logan. Dřepl si a chytil se za hlavu. "Jen... je mi strašně blbě."

"Z alkoholu?"

Zavrtěl hlavou. "Toho jsem moc neměl."

"Tak z čeho?"

"Já nevím!"

Tobias protočil očima. "Přísahám, že tvůj obsah žaludku teď už vidívám více než svou vlastní mámu," zamumlal a došel k němu. "Pojď, prosím tě," zamumlal a vytáhl ho na nohy. Jednu jeho ruku si dal kolem ramen. 

"Kam jdeme?" zeptal se unaveně. Vypadal, že každou chvíli omdlí a Tobias se jen modlil, aby mu Logan říkal pravdu. Modlil se, aby v sobě neměl opět něco horšího než alkohol.

"Umýt tě. A pak... uvidím," utrousil. Prodrali se tedy ke klubu a Tobias hned zabočil k záchodům. Opřel se o zeď, zatímco si Logan nad umyvadlem vymýval pusu a osvěžil si trochu obličej. Nevypadal ale ani tak dobře, nevypadal zdravě. A tak si povzdechl a objednal jim přes aplikaci taxíka. Nemohli v takovém stavu pokračovat.

Logan se otočil a opřel se o umyvadlo. Vydechl. "Nebylo mi nejlíp, když už jsme šli sem, nevím. Asi jsem něco blbýho snědl."

"Jaký načasování," zamumlal Tobias. "S takovou nebudu mít za chvíli ani na chleba."

"Však ještě... víš co. Pojďme pokračovat. Zvládnu to," řekl nenápadně, kdyby se náhodou někdo schovával v kabinkách.

"Zavolal jsem taxi."

Logan vytřeštil oči. "Ses zbláznil? Nic jsme nezískali a ještě voláš taxi?"

"Jsi v prdeli, Logane," odvětil. "Ty potřebuješ akorát tak domů."

Přece jen šlo ale vidět, že nějaký ten alkohol v sobě Logan měl. "A pil jsi kde?"

"Druhá lahev vodky," pokrčil rameny. "Nabídli sami."

Oh. Tam se vypařili kamarádi Pierra. 

Kývnul ke dveřím. "Pojď, taxi tu bude každou chvíli."

"Tobiasi..."

Otočil se k němu. Vypadal... zklamaně. I přes všechnu tu nemoc, co v tu chvíli z něj vyzařovala. "Promiň."

Promiň. Bylo mu líto, že už více toho nezmůžou dneska? Ano. V hloubi duše byl ale mnohem víc rád, že je Logan živý a relativně v pořádku. Že neleží někde naprosto vytuhlý, že ho někdo nezneužívá, že jsou opět spolu a on ho má na očích. 

Lehce našpulil pusu. "Tak jdeme," řekl jen nakonec, protože to, co si myslel, by mu nikdy neřekl. 

Logan za ním tak tak šel. Tobias objednal taxi k jeho kolejím, což byla zhruba deseti minutová cesta, odtud pak měl v plánu jít pěšky domů. Bude mít čtvrt hodinovvou procházku. Aspoň si pročistí hlavu. 

Než taxi přijel, Logan si sedl na patník, hlavu skloněnou. Tobias měl pocit, že bojuje sám se sebou, aby se nepozvracel. A když k nim taxi přijížděl, sykl na něj: "Opovaž se hodit šavli uvnitř."

"Tak mě raději prašti po hlavě, ať vytuhnu a nemám ani šanci," odvětil Logan. 

Oh, tohle bude zajímavá jízda. 

Byla ale zajímavá jinačím způsobem, než si myslel. Řidič po nich od první sekundy vrhal vyděšené pohledy, jakoby očekával tu sekundu, kdy se Logan pozvrací. Ten se ale jen kousl do rtu a zamumlal: "Potřebuju si lehnout."

Taky hned tak učinil. Jenže aby si mohl lehnout, musel dát hlavu Tobiasovi na klín. 

Nejprve ho to nijak nerozhodilo. "Lepší?" zeptal se.

"Mám pocit, že jo," zamumlal potichu Logan, oči zavřené. 

Tobias si povzdechl, svou levou ruku dal tedy přes něj, protože neměl kam jinam. Řidič jim zpětným zrcátkem házel ještě divnější pohledy. 

Deset minut jízdy a Logan stejně zvládl vytuhnout. Najednou... nevypadal nemocně, tak vyřízeně. Jeho levá paže se dala do pohybu a oddělal mu pramínky vlasů přilepené potem z obličeje. A pak ruku nechal u jeho levého ucha, ze kterým si začal nepřítomně hrát. 

Poprvé tak zatoužil mít něco takového pořád. Doteky, příjemný klid s někým, na kom mu záleželo. Jenže dokud potřeboval krást, nešlo to. Nevědomky pohladil Logana palcem po tváři. 

Nebo taky plně vědomě, jen si to nechtěl přiznat. 

A když se blížili ke kolejím, oddělal ruku, oddálil se. A až pak ho probudil. 

Logan se znovu pozvracel, sotva opustili prostory auta. 

∆

tohle je delší, než jsem čekala. nevadí, tady máte. 

jak říkám, od zítra londýn. třeba něco napíšu ještě v letadle :DD