Tobias se posadil na postel ve svém pokoji v bytě, který sdílel s dalšími třemi lidmi, a odemkl telefon. Mě už otevřený chat se Loganem, ale ještě nenapsal ani slovo. Jak se taková konverzace vůbec začínala? Ahoj, okradli jsme se navzájem, haha, co takhle si dát zpátky peněženky?

Nikdy nemíval problém s tím, co si o něm ostatní budou myslet, když promluví nebo nepíše někomu takovým nebo makovým způsobem. Ostatní si o něm mohli myslet, co chtěli, mu to bylo jedno. Ale teď opravdu váhal, jak Loganovi napsat, aby to nebylo nějaké nevhodné.

Začal prostým pozdravem. A hned na to se opět sekl.

Byl natolik ponořený ve svých myšlenkách, že si nejprve ani nevšiml jeho spolubydlící, Pauly, jak mu vešla do pokoje. 

"Hej," zvolala na něj Paula. "Máš tady návštěvu."

Tobias nakrčil obočí. Nikdy za ním nikdo nechodil, protože jeho jediní kamarádi byli ti, se kterými bydlel.

"Kdo to je?" zetpal se jí, ale ta jen pokrčila rameny se slovy, že ho nikdy neviděla. Tobias se zarazil. Jak velká byla možnost, že to byl Logan?

Odhodil svůj telefon bokem a vykráčel ze svého pokoje až k hlavním dveřím. A světe div se, opravdu tam byl Logan.

"Nazdar, Nicku," pozdravil ho Logan s úšklebkem. "Myslím, že máš něco mého. A já tvého."

Jako první mu Tobias naznačil, ať je zticha, jelikož nikdo z jeho spolubydlících nevěděl, že občas někoho ochudí o peníze. Vystrčil Logana na chodbu a zavřel za nimi dveře.

"Jak sakra víš, kde bydlím?" Bylo to první, co na něj Tobias promluvil.

Logan vytáhl ze zadní kapsy kalhot Tobiasovu peněženku a otevřel ji, jako by byla jeho. "Tobias Flores," přečetl jeho jméno. "I kdybys tady neměl svou adresu, což mimochodem máš, každý už podle tvého jména ví, kdo jsi. Stačilo by se zeptat kteréhokoliv člověka na kampusu a pravděpodobně by to byl někdo, s kým jsi spal a věděl by tvou adresu."

Když Tobias Logana uviděl ráno poprvé v kavárně a rozhodl se ho okrást, vůbec by do něj neřekl, že bude vystupovat takhle. Tak sebevědomě, dotíravě. Vypadal jako milý tichý chlapec, který i kdyby zjistil, že ho Tobias okradl, pravděpodobně by byl až moc stydlivý na to to ohlásit policii.

Zamračil se. Logan se na něj usmál.

Nic ale nezapíral. To, co Logan řekl, byla přece jen pravda.

Bez dalšího slova se otočil zpátky do bytu. Nechal otevřené dveře, v pokoji popadl Loganovu peněženku a vrátil se.

"Tady máš, Blakeu," řekl, zatímco mu podával peněženku.

Logan mu podal tu jeho. "Tak by mě zajímalo, proč kluk jako ty, syn bohatých rodičů, okrádá ostatní?"

"Do toho ti nic není," zamumlal Tobias. "Ale jsem si jistý, že to zůstane mezi námi, že?"

"Jasně. Přece jen by všechny zklamalo, že miláček školy krade," rýpl si opět Logan.

Tobias protočil očima. "Přece jen by všechny zklamalo, kdybychom oba skončili ve vězení. Jenže mě by rodiče hned dostali ven, takže nevím, pro koho by to bylo horší," pálil zpět Tobias. A nejspíš tak zavřel Loganovi pusu.

Už se otočil na patě, aby se vrátil do bytu, když si ještě neodpustil jednu věc. "Ale bravo, ještě nikdy mě nikdo neokradl. Jsi můj první."

Ještě než za sebou zavřel dveře, slyšel Loganovo tiché zašeptání nápodobně. 

Hned za dveřmi si v peněžence vše zkontroloval. Kupodivu nechybělo jediná mince, pokud si dobře pamatoval. Usmál se pro sebe. S tím, co měl v peněžence mohl vyžít tak dva až tři týdny, takže nemusel v nejbližší době nikoho okrádat.

Strčil si peněženku do kapsy kalhot a šel se opět zavřít do pokoje.

∆

Jelikož si nečekaně potřeboval koupit nový popruh na kytaru, jeho další přivlastnění cizích peněz, jak tomu rád přezdíval, přišlo o něco dřív. Šel na klasiku - přišel do klubu, nechával si kupovat drinky od starých chlapů s nevkusným oblečením, dokud se nezaměřil na nějakého člověka.

Byl neskutečně rád, že mu rodiče dali alespoň geny, díky kterým nevypadal nejhůř. Nevěděl by, jak by jinak dostal lidi do postele.

Tento den to probíhalo tak, že dostal drink od dvou mužů, kterým mohlo být maximálně třicet let. Tobias dlouho zvažoval, do kterého se pustí, opije ho a pak si přivlastní pár jeho bankovek.

Jenže ani se rozhodovat nemusel. Když mu ten druhý muž kupoval pití, vytáhl kreditku. A jakmile Tobias nahlédl do jeho peněženky a uviděl, že nemá snad ani jednu bankovku, měl jasno. Přemístil se jeho prvním nápadníkem.

Opil ho. Nebo on se vlastně opil sám, Tobias vždy vyléval půlku své skleničky na zem (za což by se měl později uklízečkám omluvit), aby jeho společník stále kupoval nové drinky. 

Když už měli za sebou pátý drink, Tobias se přiblížil k Finnovi (jehož jméno zjistil teprve asi pět minut předtím) a začal ho líbat. K jeho štěstí se Finn nebránil, takže si Tobias v duchu pogratuloval.

Jeho ruce zajely Finnovi pod triko, a tak se Finn začal smát, až málem spadl ze stoličky. Zastavil Tobiase. "Hele, tady není na to nejlepší místo."

Tobias mu dal krátký polibek na koutek úst. "Tak můžeme k tobě?"

Asi takhle - kdyby Tobias dopředu věděl, že Finn je taky z jejich univerzity a ještě k tomu bydlí na kolejích, asi by si s ním ani nezačal. Ale už v tom byl až po uši, takže když došli k pokoji číslo dvacet osm, nebylo cesty zpět.

"Tvůj spolubydlící?" zeptal se Tobias.

"Odjel na víkend za rodiči," usmál se Finn a Tobias si oddechl. To by nemuselo být tak špatné.

Hned jak Finn odemkl, Tobias ho opět začal líbat. A už to pokračovalo jako vždy. Až do rána.

Když začalo vycházet slunce a tím pádem se Tobias začal pomalu probouzet (nikdy nebyl dobrý spáč), už rozespale přemýšlel o tom, jak to dnes udělá. Dá si ještě pět minut, pak se zvedne, najde Finnovu peněženku a zmizí s pár bankovkami.

Těch pět minut. To bylo to špatné rozhodnutí.

Chvíli na to se rozletěly dveře pokoje. Samozřejmě, že se nezamkli, když měli na práci něco jiného.

Tobias vyděšeně otevřel oči a zvedl se na lokty. Neměl na očích brýle, a tak neměl tušení, kdo právě přišel.

"No to si děláš prdel." Bylo to první, co uslyšel. Další věc cítil.

Příchozí k němu došel a dal mu facku. Tobias zalapal po dechu a chytil se za napadenou tvář. Podíval se, kdo nad ním stojí, jelikož byl už ten člověk dostatečně blízko na to, aby ho alespoň rozeznal bez brýlí.

A začal se smát. Praštil s sebou zpátky do polštáře. Finn vedle něj se začal probouzet.

"Děláš si ze mě srandu, že jsi spal s mým bratrem?" zařval Logan.

Tobias se rozesmál ještě více. Bratr? Tak to se mu povedlo.

"Chtěl jsi ho taky okrást? Hm?" pokračoval Logan, zatímco se Tobias málem dusil smíchy.

Finn se pomalu posadil a mžoural na scénu před sebou. "Okrást? Co?"

Tobias si složil ruce pod hlavou. "Možná? Trochu mi kazíš plány," prohodil směrem k Loganovi. 

Logan byl červený jako rajče. Tobias se skoro divil, že ještě nepraskl. Popadl peřinu, pod kterou Tobias s Finnem leželi a strhl ji pryč. "Okamžitě vypa- O můj Bože, obleč se, sakra!"

Tobias si ani neuvědomil, že je úplně nahý, jinak by Loganovi nejspíš zabránil, aby mu peřinu sebral. Ale už se stalo. A Tobias si tak trochu užíval, že Logan neměl nad situací naprosto žádnou kontrolu, i když se snažil.

Posadil se, přičemž si přidržoval peřinu na těle, aby tedy Logana ještě více nepohoršil. Natáhl se pro brýle a v klidu se protáhl.

   "Sakra," zamumlal, "teď abych našel někoho jiného na přivlastnění si peněz. Včrejškem jsem ztratil tolik času." Vzhlédl k Loganovi. "Kvůli tobě."

   Místo odpovědi mu do obličeje přiletělo jeho oblečení. Logan měl docela slušnou mušku. 

∆

postnu všechny najednou, nedivte se