Logan

∆

"Myslíš, že jsem dobrý ve flirtování?"

Jeho bratr se nad tou otázkou málem zadusil. "To se ptáš mě? Bráchy? Proč?"

Pokrčil nenuceně rameny. Finn neměl tušení o ničem, co se s Tobiasem dělo. "Jen tak."

"Já ti těžko odpovím. Zeptej se svý bejvalky," zamumlal s plnou pusou jejich jednoduché večeře v podobě sendviče.

Po včerejším večeru se cítil neuvěřitelně trapně, protože si opravdu upřímně myslel, že odvádí dobrou práci, což hlasitost toho, jak se Tobias plácl do čela, vypovídala ovšem o něčem jiném. Stejně tak jako jeho přednášky, kdy ho odtáhl od každé dívky, se kterou začal mluvit. 

Možná by se přece jen měl dát na flirtování s muži. Ten jeden o něj včera očividně zájem měl, i když podle Tobiase na něm bylo něco špatně. Neustále nad jeho reakcí musel přemýšlet, především co znamenala.

"S Kate jsem nepromluvil dva roky a rád bych to tak nechal, děkuji pěkně," utrousil.

Kate byla jeho první a jediný vztah v posledním ročníku střední, který trval přesně tři měsíce. Měla totiž pocit, že Logan k ní necítí to, co ona k němu. A možná měla pravdu, protože sám si uvědomoval, že ji nemiloval. A ona mu více času na to nedala. Od té doby byl žalostně sám a vlastně tím pádem ani nevěděl, jestli umí flirtovat nebo ne. I když, právě ta doba bez vztahu mu dávala odpověď asi jasnou. 

"Bože," zamumlal. "Já vážně neumím flirtovat."

Finn se uchechtl a nevěřícně zavrtěl hlavou. "Nevím, odkud tohle přichází, ale okay."

Tenhle celý jeho nápad s Tobiasem... zatím to šlo jen do kytek. Jasně, měl za sebou jedinou noc v akci, ale s tím, jak neuměl ani s holkou promluvit? Jak neuměl flirtovat? Jaká byla šance, že se to vůbec někdy naučí?

"Děje se něco?"

Logan se probudil ze svých myšlenek a podíval se na Finna, na jeho ruku v sádře, vzpomněl si hned na to, že tohle musí taky zaplatit. A tím pádem to s Tobiasem nesmí vzdát, alespoň ne tak brzy.

"Nic," odpověděl. "Jen... musím něco zařídit."

Finn naštěstí nebyl ten typ člověka, co by se vyptával na detaily, jen díky tomu Loganovi už tak dlouho procházelo okrádání lidí. Finn se ho nikdy neptal, kde byl. Takže i teď popadl jen svůj telefon, peněženku a klíče a vydal se ven z pokoje i z kolejí. Půjčil si kolo, které měl na patnáct minut denně zdarma se školní kartičkou a dojel přesně tam, kam potřeboval. 

Když kolo parkoval před bytovým komplexem, zrovna z něj někdo vyšel. "Oh, jdeš za Tobiasem?"

Vzhlédl k jeho spolubydlící, která také studovala architekturu jako on, ale nikdy s ejim ještě nepoštěstilo mít spolu nějaký předmět. Přikývl.

"Zrovna je ve sprše, asi ti neotevře hned, ale pojď," pobídla ho, zatímco mu držela vstupní dveře. "Ujíždí mi autobus, jinak bych ti odemkla i byt, promiň."

"V pohodě," zamumlal Logan. "Díky i tak."

Usmála se na něj. "Jasný, pane architekte."

Krátce se zasmál a rozloučil se s ní. Nikdy se oficiálně nepředstavili, zdálo se ale, že to ani nepotřebovali a ani trochu mu to nevadilo.

Když došel k jejich bytu, uslyšel zevnitř sprchu, a tak počkal. Čekal, i když vodu už více neslyšel, i když vevnitř práskly nějaké dveře. Dával totiž Tobiasovi čas, aby se alespoň i oblékl a až pak zaťukal. 

Jenže jeho čekání bylo marné, protože i tak Tobias otevřel s ručníkem kolem boků a tak nízko, že měl Logan pocit, že mu každou chvíli spadne a on bude před ním stát úplně nahý. 

Odkašlal si  a zvedl pohled od jeho rozkroku k jeho očím. K jeho překvapenému pohledu, co tam Logan vůbec dělal. "Uhm, ahoj?"

"Musíš mě naučit flirtovat."

Tobias ho ještě chvíli pobaveně sledoval a pak se uchechtl. Hlasitě. Téměř vyprskl smíchy. "Už jsi usoudil, že jsi v tom mizerný?"

Kousl se zevnitř do rtu. Tak moc to nechtěl přiznat. "Uznávám, že mám mezery," 

"To je slabý slovo. Přirovnal si holku k zlobřici."

"Já myslel lidskou verzi Fiony, když už!" namítl.

"Tu si nikdo jako první nepředstaví, kamaráde." A s těmito slovy se jednoduše otočil, nechal otevřené dveře od bytu, a tak se Logan vydal za ním. Následoval ho až do pokoje, protože mu nedošly následky jeho činů. 

Tobiasovi ale jeho přítomnost byla jedno tak jako tak. Došel ke své skříni, zatímco si Logan sedal, a bez varování shodil ručník kolem jeho boků na zem.

"Oh!" vypadlo z Logana, když uviděl jeho zadek, než stihl uhnout pohledem. "Co sakra děláš?"

"Převlíkám se," odpověděl nenuceně Tobias. 

Logan se zadíval do země. Ani si neuvědomoval, že začal nervózně podupávat nohou. "Nemohl jsi... počkat?"

Periferně uviděl, že Tobias k němu natočil hlavu. "Nikdy jsi neviděl lidskej zadek?"

"Viděl," namítl uraženě. Tobias se obrátil zpátky ke skříni. "Ale..." Logan se jeho směrem znovu podíval. Tobias měl bezchybnou postavu, vlastně celý se jevil bezchybný. Necvičil pravidelně, nechodil do posilovny, to Logan věděl, nebyl totiž ani typ se svaly. Byl vysoký, hubený a šlo vidět, že se hlídal. 

Oblékl si spodní prádlo. logan se znovu zadíval do země. "Mohl jsi mi prostě říct, ať počkám venku," zamumlal.

Tobias se k němu otočil a prohrábl si mokré vlasy. Jeden koutek úst zvedl do úsměvu. "A přijít o tvůj červený ksicht? Ale prosím tě."

Oh, jak on ho nesnášel. 

Oblékl si ještě i tepláky, zbytek oblečení pro něj nebyl v tu chvíli důležitý. Posadil se na sedačku vedle Logana. "Hele, můžu ti zkusit pomoct, co se flirtování týče. Dopředu ti ale říkám, že flirtovat s kluky je docela něco jiného než s holkami."

"Nejsi náhodou nějaký... univerzální multitalent na to?" zeptal se Logan. 

"Nejsem. Jen vím, že obecně s přirovnáváním holek k zlobřicím tě nikam nedostane. Taky nikomu neříkám, že vypadají ja Shrek."

"Budeš mi to předhazovat ještě dlouho?" zamračil se Logan.

"Do konce našich životů," odvětil Tobias. Pak rukama ukázal na sebe. "Tak pojď. Zkus to na mě. Flirtuj."

"Jen tak?"

Přikývl. "Jak jinak?"

Logan se ušklíbl. "Tohle je divný."

"A jak sis to teda představoval?" nakrčil obočí Tobias.

"Já... nevím."

"Předstírej, že sedím u baru a tys za mnou přišel. Co bys mi řekl? A zkus být originální, prosím."

"A jakože mám předstírat, že jsi holka, nebo že jsi to ty?"

Tobias protočil očima. "Chceš sbalit mě nebo nějakou holku?"

"H-holku," zakoktal. 

"To měla být jistá odpověď? Ten můj zadek tě nějak rozhodil."

Nejhorší na tomhle celém? Měl pravdu. Jeho zadnice ho opravdu rozhodila. A nevěděl, jak si to má přebrat. 

Narovnal se, odkašlal si, připraven vytáhnout nějakou dobrou hlášku, nedokázal se ale vžít do toho, že by byl Tobias holka. Viděl zkrátka jen... Tobiase. Nikoho jiného. A to zkrátka nedokázal. Povzdechl si. "Nedokážu flirtovat s tebou. A fakt mi nepomůže to, že si tě představím s dlouhými vlasy."

"Ani s prsy?"

Logan viditelně protočil očima. "O můj bože, tohle byl zase další můj debilní nápad." A byl připraven si zvednout. 

Tobias ho ale chytil za zápěstí a stáhnul zpátky na sedačku. Strčil mu neexistující pramen vlasů za ucho a pousmál se. "Nevadí, když si přisednu?"

"C-cože?" vykoktal Logan.

Tobias se uchechtl. "Dávám ti příklad, jak můžeš začít. Ne zlobřicemi. Ne příběhem o tom, jak tě mamka stříhala podle hrnce."

"Aha," zamumlal. Odtáhl se. Proč mu přišlo, že se mu hrne krev do obličeje?

Tobias si povzdechla vyvalil se na sedačku. "Ty budeš těžkej oříšek," vydechl. "Na rozlousknutí. Začínám si říkat, že ti dám asi seznam vět, které se naučím nazpaměť."

"A víš, že bych to i uvítal?" utrousil a vyvalil se úplně stejně. 

"Tak začnu třeba tím, co při prvním rozhovoru rozhodně nedělat, okay?" nadhodil Tobias. "Jen... takový obecný věci pro obě pohlaví. Kterými si jsem si jistej."

"Okay," přikývl Logan. 

"Okay. Dělej si poznámky. Mentální."

Logan u něj zůstal další dvě hodiny.

∆

já nebudu lhát, já ty dva docela miluju