Logan

∆

Logana lehce zarazilo, jak zničehonic přestal Tobias odpovídat, ale více to nějak neřešil. Bylo pozdě, už ležel v posteli, a v tu chvíli jen odložil telefon a šel spát.

Měl se ještě podívat na jeho polohu. Podivit se, proč byl tak dlouho na jednom místě. Dožadovat se více, co se děje.

On šel ale spát, zatímco Tobiase odváželi do nemocnice.

Probudil ho ráno hovor, kdy mu Tobias volal, což bylo zvláštní vzhledem k tomu, že hovori omezili. Opět kvůli jeho otci.

Když to ale zvedl, poznal hlas Pauly. "Logane?"

"Oh? Co ty s jeho telefonem?"

Neměl tušení. Proto to byla jako facka do obličeje, když řekla: "Volám z nemocnice. Tobiase včera přepadli a říkala jsem si, že to budeš chtít vědět."

Nikdy nevyletěl z postele rychleji, nikdy se mu nepovedlo přejet čtyři kilometry do nemocnice tak rychle, jako v tu chvíli, nikdy mu snad nebilo srdce rychleji.

Byl tak blbý. Proto přestal Tobias odepisovat. Protože ho přepadli. A on šel v klidu spát.

Paula se to dozvěděla, když se v noci snažila Tobiasovi dovolat, protože se nevrátil na byt, a vzal to někdo jiný, kdo jí o situaci řekl. A prý nechtěla Logana rušit. Nejraději by za to zabil, protože tohle byla přesně věc, kterou vědět chtěl.

Paula na něj počkala ve vestibulu.

"Kde je?" vyhrkl hned, připraven pokračovat.

Paula ho ale zastavila. "Počkej."

Podíval se na ni. Její pohled ho znepokojoval. "Co je?" zeptal se. "Ho někde jen ošetřili, ne?"

Jen z toho, jak se na něj podívala, mu bylo jasné, že ještě neví, co ho čeká, že byl úplně mimo. Neptal se jí v telefonu na detaily, co se tak mohlo stát? Tobias už jednou přepaden byl, to zvládli ošetřit u něj, čekal tedy, že to bude jen o něco málo horší, a proto ho odvezli do nemocnice. Pravděpodobně teď jen sedí někde v čekárně a čeká na Logana, když už ho Paula zavolala. Zvednou se a půjdou společně pryč po tom, co se Logan ujistí, že je v pořádku.

Takže ho nemálo překvapilo, když na něj Paula vybalila, že byl na operaci.

Naprosto v něm hrklo. "Jak to?!" zeptal se nechápavě.

"Někdo se na něm pořádně vyřádil. Moemtnálně spí, ještě s nikým nemluvil, takže nevíme, co se stalo přesně, ale policie našla na místě kápi, kterou asi Tobias tomu útočníkovi sundal. Pracují z verzí, že aby ho Tobias nemohl udat, rozhodl se ho tak zřídit. Naštěstí ho vyrušil jeden místní."

Logan slova tak tak zpracovával. "A počkej, operace proč?"

Viditelně polkla. "Vnitřní krvácení."

Začal tak trochu vyšilovat, mluvit páté přes deváté, takže Paula ho musela popadnout za paže a doslova ním zatřást, aby se vzpamatoval a zastavil.

"Žije, proboha," zastavila jeho brblání. "I když to prý bylo těsný. Teď už bude v pohodě, až se probudí."

"Říkalas, že spí."

"Uhm, však jo. Po operaci. Stále."

Zoufale si povzdechl. Zamumlal směrem k ní ani nevěděl co a posadils e. Potřeboval se posadit. "Takže mi chceš říct, že ho někdo zbil natolik, že musel na akutní operaci, kdy málem zemřel kvůli vnitřnímu krvácení, a ještě se neprobudil?"

"Tak nějak," špitla.

"Doprdele. Dobré ráno, fakt," ulevil si. Doopravdy ale cítil slzy. Měl pocit, že se začíná trochu třást. "Takže za ním nemůžeme?"

Zavrtěla hlavou. "Ještě je na jednitce intenzivní péče. Až bude venku. Bylo mi ale jasný, že bys přišel, i kdybych ti tohle řekla už v telefonu."

Měla pravdu. Nepohne se z té nejbližší čekárny u něj, dokud se neprobudí, dokud mu někdo neřekne, že je v pořádku. Vzhlédl k Paule ještě jednou. "Jeho rodiče to ví?"

Přikývla. "Jsou ale mimo město. A jestli se urychleně vrací kvůli tomu, to nemám tušení."

Logan odpověď znal, nahlas ale nic neřekl. Paula se posadila vedle něj a jednu ruku mi dala kolem ramen. "Já nemám tušení, co se mezi vámi děje a proč jste od sebe, ale je mi jasný, jak to pro tebe musí být těžký. Takže, potřebuješ ode mě něco?"

Zmateně se na ni podíval. "Jak jako?"

"Nevím, i kdybys chtěl jen přinést pitomou kávu," odpověděla.

"O můj bože, já te miluju," zamumlal. "Káva by se hodila. Ale půjdu s tebou. Můžeš mi říct, jestli víš ještě něco."

Shodli se na tom, že si oba všimli Tobiasových nočních procházek, ani jeden ale nevěděli, proč na ně začal chodit.

Do té chvíle. Logan si spojil dvě a dvě dohromady. Jestliže byl i vybaven pepřákem, jak mu Paula řekla, byl připraven na tu možnost, že bude přepaden.

Možná na to i vsázel. Aby zjistil, kdo za krádežemi opravdu je.

V tu chvíli si byl jistý, že ho asi zabije sám, protože to byl ten nejblbější nápad na světě.

Paule ale samozřejmě nic neříkal. Celkově nevěděla polovinu věcí z toho, jaká byla jejich realita. Nevěděla, že se rozešli, ale vlastně úplně ne. Nevěděla, že ho Tobiasův otec vysekal z problémů.

Cítil se provinile. Tobias se tak snažil, aby našel způsob, jak mohli být bez problémů zase spolu, zatímco on jen seděl na zadku a čekal. A teď byli v nemocnici.

Vzali si kávu s sebou a šli do nejbližší čekárny k jednotce intenzivní péče. Tam si Paula sedla, Logan to ale nedokázal. Začal chodit kolečka kolem, až na něj ostatní lidé začali vrhat nepřívětivé pohledy, bylo mu to ale jedno. Nedokázal jen sedět a ztrácet se ve své hlavě, která si vymýšlela šílené scénáře. Chození ho alespoň trochu rozptylovalo.

Ani si neuvědomil, kdy mu začaly slzet oči. "Bude v pohodě," řekl mu Paula, když si toho všimla. "Představ si, jak by to jinak poškodilo jeho reputaci. Už jen proto se z toho dostane pravděpodobně v rekordním čase."

Uchechtl se. Měla ale pravdu.

Kupoivu ale netrvalo dlouho, než k nim přišla sestřička. Otočila se na Paulu a oznámila jim: "Probral se. Běhěm odpoledne bude převezen na normální pokoj."

"A nemůže hned?" vyhrkl Logan. Hned mu ale spadl kámen ze srdce.

Zmateně se na něj podívala. "Sotva se probral. Musíme ho ještě zkontrolovat."

"Oh, okay," zamumlal. To dávalo smysl. Netušil ale, jestli bude schopný čekat ještě do odpoledne.

Protože chtěl mu říct, jak moc blbý byl. Chtěl ho smáčknout v objetí a děkovat bohu, že je v pořádku. Chtěl ho zabít za jeho pitomé nápady. Chtěl mu říct, že ho miluje a ať už ho tak neděsí. Jeho pocity byly hodně smíšené, jedním si byl ale jistý - chtěl být u něj co nejdříve.

Takže od té chvíle jen seděl, hoeděl do blba a podupával nohou. Netrpělivě. Až vytáčel Paulu.

Tak se ztratil v myšlenkách, že mu to přišla možná jako hodina, když se opět u nich objevila sestřička doslova o několik hodin později a oznámila jim, že Tobias byl přesunut na normální pokoj. Logan vystartoval, jako by mu šlo o život.

Před pokojem, kde ale updajně ležel, se zastavil a otočil na Paulu. Odkašlal si. "Uhm, myslíš, že bys mi mohla s ním dát chvíli o samotě? Doslova dvě minuty. Víc nežádám."

"Jasně," přikývla Paula. "Za dvě minuty přesně jsem uvnitř."

Pousmál se a tiše poděkoval. Pak vešel do pokoje se třemi postelemi, dvě z nich obsazené. Na té úplně u okna seděl nějaký muž kolem třicítky se sluchátky na usmích a vypadalo to, že hraje na mobilu hry. Na té nejblíže dveřím ležel Tobias, naprosto vyčerpaný.

Ale vzhůru. Logan si oddechl a přešel k němu.

"Blbečku, fakt," vydechl jako první. "Je mi naprosto jasný, proč a jak se tohle stalo."

Tobias se pokusil o úsměv. Kromě hlavy mu nešla vidět žádná jiná část těla. "Spíš mi začni říkat génie," zachraptěl. "Protože jsem právě zachránil náš vztah."

Logan si ihned setřel tu slzu, co mu utekla z koutku oka, a nevěřícně zavrtěl hlavou. "Máš přesně dvě minuty, než sem vtrhne Paula. Takže si pohni."

Tobias zavřel oči, ale zvedl ruku z pod peřiny. "Pojď za mnou a možná ti něco řeknu."

Logan ho chytil za ruku. "Tak mluv, ty spasiteli."

A to byla chvíle, kdy mu bylo jasné, že kluka, jako byl on, který se nechal tak zřídit, protože to uznal jako jediné řešení, jak být spolu, už jen tak nepustí.

∆

vidíte, ani to nebolelo

(jen tobiase trochu haha)