Stála jsem před zrcadlem v letních šatech a nervózně se kousala do rtu, dlaně se mi potily z toho, protože jsem si připadala hezky. Tohle jsem neznala, neznala jsem ten vnitřní pocit, kdyby se mi líbilo se dívat na sebe do zrcadla. Můj žaludek se nestahoval a nedonutil mě otevřít pusu a dávit se.

"Kyro, jsi připravená?" optala se mě sestra a šla za mnou ke zrcadlu.

"Tohle je vše? Nebylo to nějak lehké? A co moje psychika?" ptala jsem se a vypadala značně nervózně. Pandora nadzvedla jedno obočí.

"Říkáš, že to bylo lehké, jo? Nikdy jsem neřekla, že to bude těžké. Bylo to vše jen na tobě, a jestli ses k tomu všemu postavila takhle, tak je to jen dobře. A tvoje psychika? Ta je naprosto v pořádku, Kyro," řekla mi s jemným úsměvem.

"Ale..."

"Žádné ale, Kyro. Jsi dokonalá, takže jdeme, kino čeká." Nezbývalo mi nic jiného, než se na sebe do zrcadla usmát.