"Musíš tolik jíst, Kyro?" optala se mě sestra, která si zrovna dávala do pusy studený salát. Nechápavě jsem se na ni podívala a schválně snědla další kousíček čokolády, jen obrátila oči v sloup a zavrtěla hlavou.

"Hele, nechceš mě dneska spíš donutit, abych se podívala do zrcadla? Sama to nedokážu, Pandoro," řekla jsem naprosto s vážnou tváří. Chvilku se na mě nedůvěřivě dívala, než přikývla.

"Dobře, ale budou to dneska dvě věci," ušklíbla se a strčila si do pusy další salát. Darovala jsem Pandoře překvapený výraz.

"Počkej, to jako fakt? Myslíš si, že jsem vhodná pro dvě věci? Já ti nevím," mluvila jsem se smíchem, sestra se dokázala jen na mě pousmát.

"Jo, myslím si, že jsi pro to vhodná, Kyro, Usmíváš se, vypadáš jako sluníčko a vím, že ses dneska na sebe podívala do zrcadla, když sis myla zuby." Trošku jsem se začervenala a přikývla.

Když jsem byly u zrcadla a donutila mě tam stát jen v podprsence, založila jsem si stydlivě ruce na bříšku, abych ho neviděla, jenže Pandora mi je dala vedle mého těla. Zafuněla jsem a chtěla plakat, jenže Pandora mě utišila tím, že mě zlehka pohladila po vlasech, trochu mě to uklidnilo.

"Řekni s úsměvem všechny části, které si začala mít pomalu ráda," řekla mi šeptem a já se usmála.

"Oči, protože jsou čokoládové. Nos, protože vypadá jak klubíčko naší líné kočky. Ústá, protože na nich dokážu vytvarovat úsměv, který se mi líbí. A nakonec prsa, kterou jsou normální, a normálnost je pěkná věc." Pandora se zasmála.

"Výborně, sestřičko. A teď břicho a boky," řekla mi a já se na to zaměřila, ale ani po několika minutách jsem nedokázala nic najít.

"Já fakt nevím, Pandoro," zamumlala jsem a ona si prohrábla své vlasy.

"Dobře, takže tvoje břicho je ploché, i když žereš neustále, což ti docela závidím. Boky nejsou vůbec špatné, takové nevinné, chápeš? Myslím si, že by tvoje boky měl Theo rád," řekla a já po zmínce o Theovi jí bouchla jemně do ramene, načež se moje sestra začala opět nekontrolovaně smát.