,,U Merlina! Chyťte ji někdo!" vykřikla dívka, která běžela k padajícímu tělu v naději a šoku zároveň. V naději, že by ji mohla zkusit chytit, než dopadne, v šoku, že vůbec někdo skočil.

 Pak ji poznala. Podlomila se jí kolena, dopadla na mokrou trávu a rázně zavrtěla hlavou. ,,Ne," šeptla.

 V ten moment tělo dopadlo. Ráz na ráz, hlava na zem, tělo kolem, Dorcas vykřikla.

 Okolo se seběhli studenti. Většina se rozkřikla zděšením, někteří zůstali strnule v šoku. 

 ,,Uhněte! UHNĚTE!" zahřměla jedna profesorka, která byla poblíž, vyděšení studenti jí s úlekem odskočili, aby mohla k nehybnému zakrvácenému tělu.

 Profesorka si klekla na kolena a pár sekund na mrtvou hleděla. Stromy ševelily, někde zacvrlikaly ptáčci. Jako by se právě nic nestalo.

 ,,ZAVOLEJTE NĚKDO ŘEDITELE BRUMBÁLA!" zahřměla.

 Nikdo nemusel, už spěchal z hlavního vstupu přes pozemky k profesorce. Za ním běžel Sirius s Jamesem, kteří ho rychle předběhli a nevěřícně si klekli kolem těla.

 ,,U Merlina!" vyděsil se Sirius a rychle chytl Maisie za ruku. Zkontroloval pulz, i když mu bylo jasné, že je mrtvá. Oči měla zavřené, vypadala spokojeně, ale kolem ní byla všude obrovská kaluž krve. Měla rozraženou lebku, nebyl to hezký pohled, dělalo se mu špatně. Krve pořád přibývalo. ,,U Merlina!" vyjekl znovu a znovu se jí lehce dotkl v naději, že vyskočí a bude se radovat. Z očí se mu spustily slzy a rozbrečel se. Bylo mu jedno, kdo je, jak se normálně chová a že by toto nikdy na veřejnosti neudělal. Objal její tělo a nespouštěl ho. Byl celý od krve.

 James se nezmohl na nic. Vyděšeně se na to tělo z dálky díval.

 O kousek dál seděla na trávě Dorcas, slzy se jí řinuly, ale nespouštěla zrak z jejího těla. Mumlala si pro sebe a spustila v hysterický pláč, díky čemuž se Sirius rozbrečel ještě víc, i když si myslel, že to už nejde. Zatřásl znovu s jejím tělem

 ,,Ustupte," zachraptěl Brumbál rázně a rozbrečený Sirius s nevěřícným Jamesem mu neochotně uvolnili místo.

 ,,Odveťte je všechny na ošetřovnu," poručil profesorce neklidným hlasem po pár sekundách a hlavou kývl na Jamese, Siriuse, Dorcas a vyděšenou prvačku sedící u nedalekého stromu.

 O PÁR DNŮ POZDĚJI

 ,,Maisie vám něco přenechala. Našli jsme to za jejím opaskem." řekl a podal mu dopis. Byl pomačkaný a měl jeden roh nasáklý od krve.

 Nevěřícně se na Brumbála podíval a tiše poděkoval. Otočil se a dopis s roztřesenou rukou otevřel.

 Už první věta ho zarazila. 

POKUD TOTO ČTETE, UŽ NEJSEM MEZI VÁMI. 

Neděste se, zněla další věta.

Siriusi, Jamesi, Rylee, Lizzy, Dorcas,

 nemějte výčitky. Nikdo z vás za to nemůže. Jen já a moje najivita. Moc mě to mrzí, miluju život. Toto mě nehorázně mrzí, ale nevidím jiné východisko. Už několik měsíců jsem jako troska, poslední kdo mě držel nad vodou, jste byli vy. Ale pak jsem se potopila. Je toho na mě moc. Bylo to z lásky. Všechny vás mám moc ráda. Bojujte, ne jako já. Já jsem slabomyslná a najivní. Teď už to vím.

 Siriusi, děkuji za pomáhání. Neselhal si. Jen díky tobě jsem mohla žít takhle dlouho. Mám tě moc ráda, drž se nad vodou a navždy bojuj za dobro, které máš tak rád. Zvítězí. Proto jim zakruť krkem.

 Jamesi, děkuju za zprovoznění azylového baráku pro Blackovic vyděděnce, možná jich bude časem ještě víc. Bez tebe bych nepřežila léto, děkuju moc za pomoc. A s Evansovou to zvládneš, věřím ti. 

  Rylee, děkuju za ty chvilky s tebou, kdy jsem se mohla smát. Jsi jedna z nejdůležitějších lidí v mém životě, tak na to prosím nezapomeň! 

 Lizzy, děkuju za chvilky s tebou. Stejně jako s Rylee jsou nezapomenutelné. Děkuju vám oběma. Držíte mě nad vodou. Jak nejdéle to šlo. Jen díky vám jsem se nezhroutila dřív.

 Dorcas. Řeknu ti pravdu. Nebo spíš napíšu. Pamatuješ jak jsme byly v knihovně a ty ses mě ptala, kdo se mi líbí? Správná odpověď jsi byla ty. Ty se mi líbíš. Miluju tě, jsi opravdu úžasná. Proto ti  z celého mého srdce přeju hodně štěstí do života. Právě jsem před pár hodinami pochopila, že mě nikdy nebudeš schopna milovat víc než kamarádsky. Je to jen moje chyba, že jsem to nedokázala pochopit dřív, zachránit se dřív. Přeju ti dlouhý život a hodně dětí s Remusem.

 To je všechno. Mám vás ráda, pozdravujte všechny. Budu se na vás těšit, ale máte pro sebe dalších nejméně 60 let, je vám to jasné? 

 Už mě bolí ruka, budu končit. Mám vás neskutečně ráda. 

Vaše Maisie.

 Jakmile dočetl poslední větu, se slzami si dopis zastrčil do kapsy a unaveně se opřel o zeď. Promnul si obličej, hřbetem ruky utřel slzy. Litoval, že jí nepomohl, jak jinak. Doufal, že jí je líp.

Tím nám skončil příběh o Maisie. Děkuju za všechny hlasy a komentáře, jsem moc ráda, že jste četli její příběh, ale opravdu si z ní příklad neberte! Love ya!