>12<
,,Ještě jednou - vážně spolu chodí?" ujišťovala se Lizzy.
,,Asi," vydechla Maisie a podívala se za roh, jestli náhodou nejdou. ,,Proč nemůžu nikoho mít? Jako normální člověk?" podívala se na ni. ,,Je to tak těžké?"
,,Zlato," vydechla Lizzy a podívala se jí do očí. ,,Někoho si najdeš, věř mi. A bude tisíckrát lepší než Dorcas."
,,Já nevím..." zakroutila hlavou a dál se vydala chodbou. ,,Ona je úžasná!"
,,Tak se s ní nepřestávej bavit, šmudlo!" zakroutila nad tím hlavou Lizzy a pak ji rychle strhla zpátky za roh.
,,Co jééé?" vyjekla a rychle se schovala za zeď.
,,Nechci ti to říkat..." zakroutila nad tím Lizzy hlavou a snažila se jí odstrkovat a zastiňovat výhled, což se jí i celkem dařilo, protože byla o dost vyšší než ona.
,,Lizzy! Co zas děláš?" naštvala se Maisie a znovu se ji pokusila odstrčit, aby viděla. ,,Jestli máš zas nějakou věštbu, můžeš mi to říct!"
,,Nemám věštbu," odsekla Lizzy a znovu se ji pokusila odstrčit, ale tentokrát se jí to nepovedlo a Maisie spadla na zem, doprostřed chodby.
,,U Merlina!" vyjekla Dorcas a odlepila její rty od Remuse.
,,U Merlina," zamumlala Maisie a rychle se zvedla z podlahy. ,,Pardon, já ne-nechtěla jsem vás rušit."
,,Ni-nic se neděje," vykoktala Dorcas, pořád v Remusově objetí.
,,Už-už půjdu," ujistila je, otočila se a rychle vyběhla po schodech nahoru.
,,Maisie!" vyjekla Lizzy a rychle se za ní po schodech rozběhla.
Dorcas se zadívala na schody a pak na Remuse. ,,Miluju tě, víš to?"
,,Já tebe taky," usmál se Remus a políbil ji.
PO STO LETECH, ALE CO
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro