Shiki-podčárknuté, tučně a s kurzívou

Taru-podčárknuté s kurzívou

Waru-tučně s kurzívou

Kurňa, já neměl tucha, že je to syn komandéra Leviho Ackermana a posledního titána, Erena Yeagera. Já to fakt netušil!!! Já o něj nechtěl zakopnout!

"Je-Ještě jednou se ti moc omlouvám!!!"hodil jsem se k zemi a klaněl jsem se, jak nejpokorněji jsem uměl.

"Koukni na mě." řekl rozhodně a tvrdě. Z toho tónu hlasu bych soudil, že je alfa, i když pach říkal cosi jiného.

Pomalu jsem se odhodlal zvednout hlavu. Byl přikrčený v kolenou, jednou rukou si dal vlasy za ouško, ale ruka zůstala na místě, jednou rukou mi naznačoval pomoc k zvednutí a vlídně se usmíval. Myslel jsem, že z toho pohledu zešílím. Tak krásnou omegu jsem ještě neviděl.

Můj obličej celý zrudl a já radši pohled sklopil, aby to neviděl.

"To jsem tak ošklivý?" zeptal jsem se, s mírnými obavami v hlase. No, když se na mě ani nevydrží dívat, tak co jiného bych si o tom měl asi myslet?(no co asi Taru? Tipni si XD)

"Co-Cože?! Ne! Ono totiž ne že bys' nebyl ošklivý, teda ne! Ty nejsi ošklivý! Si ten nejméně hezký-agr-nejméně ošklivý kluk jakého jsem kdy viděl!!! Ty seš' nádherný! Sakra, cože?!" panikařil a nadával sám sobě. Musel jsem se uchechtnout nad jeho rozpaky. Byl rozkošný. Ale mohl by už sklapnout...

Nenapadlo mě udělat nic jiného, než mu dát pusu na tvář, protože jsem se mu evidentně líbil. A jak jsem předpokládal-jenom co se mé rty dotkli jeho tváře, nad vším se zastavil, jakoby se zasekl a omámeně hleděl před sebe. Znova jsem se uchechtl a potáhl jsem ho za ruku, čímž jsem ho postavil.

"Pojďme někam jinam, tady už je chladno." řekl jsem, naoko jsem se otřásl a on pořád trošku omámený přikývl. Když jsem šel s ním po hradbě, nešlo mi se neusmívat. Měl jsem takový divný pocit. Ale ne divný jako v zlém, ale divný, takový příjemný pocit.

"Kam bys' chtěl jít?"

"N-Nevím. A kam ty?"

"Mě je to v zásadě jedno, jenom nechci domů."

"Si naštvaný na tátu?"

"Jo, ale to neřeš. Nechci se o tom bavit, nelíbí se mi celková situace, takže doufám, že to dřív nebo později přehřmí a vše bude při starém." řekl jsem a trochu smutně jsem se zatvářil, abych v něm vzbudil 100% dojem, že se o tom fakt nechci bavit. Protože já nechci. Celková situace je mi teď tak nějak líto. Líto, jak se chovám já, líto, že je z toho táta smutný, všechno mi to je líto, ale jsem trochu dost tvrdohlavý na to, abych se omluvil.

"A co kdybychom šli přeci jen k tobě? Sice říkáš, že o tom fakt mluvit nechceš, ale když si s rodiči nepromluvíš, bude to pak později o to těžší." řekl a já se na něj vražedně zadíval.

"Ono to byl jenom návrh..." řekl jsem na svou obhajobu. Nakonec ale svolil, že půjdeme k němu, ale nebude o tom s rodiči mluvit a jenom se zavřeme k němu do pokoje. Tak hádám, že se jejich vztah posral úplně do základu. To bude asi těžké napravit. Vím, že Taru říkal, že o tom mluvit nechce, ale já jsem sakra zvědavý!!! Zajímá mě, co se mezi nimi stalo, ale nejspíš si budu muset počkat, než se to dozvím.

Když jsme přišli do jejich bytu, nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Takový pořádek snad nebyl ani v nemocnici! V obýváku podle pachu seděla alfa i s omegou. Asi jeho rodiče.

"Tati? A ty druhý... Mám tu kámoše, kdyby něco, jsme u mě v pokoji." prošli jsme obývákem. Když Taru řekl 'Tati a ty druhý', omega si povzdechla a alfa sklopila pohled a promnula si spánky. Chudák, tohle bych nechtěl. By mě zajímalo, co provedl, že je na něj Taru tak nabroušený. Radši jsem jen pozdravil a šel jsem za ním, do jeho pokoje.

"Proč seš na něj tak nabroušenej?"

"Protože si to zaslouží!" odsekl prostě a dál byl evidentně rozhodnut o tom už nemluvit. Tak ok, když ne, tak ne. Nutit ho nebudu, ještě proti mě poštve 'nejsilnějšího vojáka lidstva' i spolu s 'posledním titánem'. To fakt nepotřebuju.

"Hej!!!"vykřikl někdo najednou a já se málem leknutím podělal. Vypadal jako Taru, ale přesto byl o dost jiný.

Taru zato vypadal, jakoby to, že jsem tenhle týpek vlítne, čekal.

"Vypadni od něj!!!!"

"Tak to ne! On je jen kámoš, můj jediný kámoš a já ti nedovolím ho vystrašit, tak jako vždycky všechny! Skoro nikdo se se mnou nebaví, protože se bojí táty a ty tomu taky jenom a jenom přiděláváš! Tak toho nech!"

"A-Ale já tě chci jenom-"

"Jo, já vím, chránit. Ale Waru...jestli to bude s tímhle tvých chráněním pokračovat, nikdy si nenajdu kamarády a ani alfu...a zůstanu sám Waru, uvědomuješ si to?"

On má....on má sakra pravdu. Bože, co jsem to udělal?! Tolik jsem ho chtěl chránit a bránit, aby mu nikdo neublížil a přitom to byl samotář a já mu ublížil nejvíc... Na dva velké kroky jsem přešel k postely, na které seděl i s tím klukem a objal jsem ho.

"Gommen, bráško. Já nechtěl, já si to neuvědomoval. Odpusť..."

"Odpuštěno. Ale jestli ti tolik záleží na tom, s kým se stýkám-Shiki, tohle je můj bratr Waru. Waru, tohle je Shiki."usmál se Taru a já s ním. Ten kluk, Shiki myslím, vypadal celkem mile. Ale vycítil jsem z něj alfu. Takže přesto, že vypadá v pohodě a přesto, že se zdá milý a neškodný si na něj budu dávat bacha. Nikdy bych si neodpustil, kdyby se bratrovi něco stalo, když jsem tomu mohl zabránit.

Brácha už byl v pohodě. Upřímně jsem v sobě musel smích doslova držet, abych nevybuchl nad Shikiho reakcí, když do pokoje vtrhl Waru. Na ten výraz nikdy nezapomenu XD.

Chvilku jsme se bavili o Shikim a o nás tak nějak všeobecně, abychom se alespoň trochu poznali. Nebudeme tu přece vysedávat, bez toho abychom o sobě něco věděli. Shiki byl zajímavý. Jeho rodiče zemřeli, když byl batole a proto se chtěl dát k armádě už jako malý, a pak, i když jsme se dozveděli ,že titáni jsou vyhubeni, se k ní Shiki přidal, aby mohl být s rodiči alespoň trochu spojen. Dojemný příběh. Táta to měl podobný, ten druhý taky, proč všichni v legii měli tragickou minulost? Neumím si ani představit, jak moc musí tohle všechno člověka změnit.

Mluvil jsem o tom i s tetou (ano,tetou) Hanji a ona řekla, že táta byl divný, zakrslý, neměl rád společnost, nebyl moc výřečný ani se nijak často neusmíval. Ale že to se po našem narození změnilo.

Nikomu bych tohle nepřál. Nedovedu ani vypovědět, jak moc mi je líto všech, co si tímhle projdou. Musí to bolet, nemáte nic, na co jste zvyklí, co znáte, co máte rádi, všechno tohle vám chybí, rodina, přátelé. Titání války přivedli velké utrpení všem, co je zažili, někdy evidentně i těm, co je ještě nevnímali.

Pak Waru odešel, že si musí jít něco zařídit.

Upřímně...nešel jsem si nic zařídit. Šel jsem jenom za Virem. Vir je moje omega. Tedy, ještě jsem si ho neoznačkoval, ale už jsme spolu strávili noc, když měl heat a já se jednoduše neudržel. Moje jediné štěstí bylo, že mi Vir nic nevyčítal a byl, trofám si říct, dokonce rád, že jsem se o něj postaral.

Teď si to mířím za mým přítelem, optat se ho, zda by nechtěl poznat mé rodiče. Táta by ho chtěl poznat, jenomže nevím, jestli na to není brzo a nebo tak něco.

Zaklepu na dveře od jeho bytu, bydlí totižto sám, jeho rodiče ho nemají rádi a on je stejně tak. Znova mi otevírá s úsměvem, tak jako vždy.

Bože,tak nádherná omega a je jen moje *-*