Ahojky. Přináším vám ještě menší bonus na závěr. Za nápad moc děkuji Bree_Stark_Parker 🖤

Odehrává se to v období mezi 29 a 30 kapitolou.

Peter:

Seděl jsem v obýváku před obrovskou televizi na které běželi správy. V nich zrovna naondulovaná blondýna rozebírala nejnovější skandál.

Mě a Shuri. Na tabuli vedle ní byla naše fotka, jen den stará. Stáli jsme tam v objetí a smáli se, já měl tričko, jeansy a kšiltovku, Shuri shortky a moji MIT mikinu. Potřebovali jsme být co nejméně výrazní, byly jsme totiž na včerejším Stark Expo a nechtěli aby nás někdo otravoval.

Ale zřejmě se naše maskování podařilo někomu odhalit.

"...se podařilo zachytit Petera Starka s princeznou Shuri z Wakandy. Na těchto fotografiích vypadají jako zamilovaný pár. Co je na tom pravdy? Náš tým se pokusí zjistit víc."

Vzal jsem ovladač a televizi vypl.

"Co, co budem dělat?" Ozvala se Shuri.

"Nevím. Půjdou po nás jak supy. A k tomu musíme zítra znovu na Expo."

"Zkušíme se proplížit ze zadu." Povzdechla si.

"Budou hlídat i tam, to se vsadím. Ale zkusit to musíme."

                            *****
"Já říkal že tam na nás budou čekat!" Křičel jsem na Shuri při běhu.

"Vždyť já vím." Zněla hodně zadýchaně. "Máš tu Iron Spidera? Tak bychom jim mohli utéct."

"Dobrý nápad." Vytáhl jsem z pod trička řetízek s přívěškem ve tvaru pavouka. Jak jsem nedával pozor, zakopl jsem a skoro spadl.

Jakmile jsem se dotkl pavouka, po těle se mi začali šířit nanočástice. Do pár vteřin moje tělo pokryl kovový oblek. Popadl jsem Shuri a vystřelil pavučinu. Jakmile jsme byli ve vzduchu, uslyšel jsem křik novinářů.

Létáli jsme vzduchem ve snaze se od nich dostat co nejdál.

"Tam!" Shuri ukázala na širokou střechu budovy. Byla mi jaksi povědomá ale neřešil jsem to. Přistál jsem tam a oba jsme se zkrčili za zídku tvořící zábradlí střechy.

"Utekli jsme jim?"

"Myslím že jo."

"Echm." Ozvalo se za námi.

Oba jsme vylekaně nadskočili a otočili se za zvukem. Jakmile jsem uviděl kdo stojí za námi, nevěděl jsem jestli se těšit nebo ne.

Stáli tam Ned, MJ, Flash a Betty.  Proto mi byla ta budova tak povědomá. Byla to moje bývalá škola.

"Ahoj lidi." Pozdravil jsem.

"Ahoj." Zamručel Ned. Ostatní byli zticha.

"Co děláte na střeše?" Zeptal jsem se jich.

"Je škola. A teď máme obědní pauzu. Ve škole ale všichni melou o vás dvou, tak jsme se šli najíst sem." Odfrkl si Flash a poukázal na jídlo rozložené na kostkované dece, na které seděli.

"Ou. To se omlouváme že kvůli nám musíte jíst na střeše." Podíval jsem se na Shuri a ona na mě. "Ale vadilo by vám kdybychom tu na chvíli zůstali? Honí nás dav novinářů."

"Ehm. Dobře."

Se Shuri jsme se sedli na krajíček deky. Já ještě předtím stáhl oblek spět do přívěšku.

"Tak Parkere, teda Petere, představíš nás tvojí přítelkyni?" Nadhodila MJ.

"Eee, jasně. Tohle je Shuri." Ukázal jsem na mou přítelkyni, která zatím nepromluvila ani slovo. "Shuri, tohle jsou Ned, MJ, Flash a Betty."

"Ahoj." Mávla na ně. Oni však byli potichu.

Seděli jsme na dece, bez jediného slova. Jakoby nikdo nevěděl co říct. Najednou mi bylo líto co jsem udělal.

Vyměnil jsem super přátelé za pohodlí Stark Toweru a společnost Avengers. Bez toho abych jim řekl coli jen slovo. Připadal jsem si jako největší hajzl.

"Lidi?" Ozval jsem se. "Chtěl, chtěl jsem se vám omluvit. Za to co jsem udělal. Odešel jsem bez jediného slova a..."

"V pohodě Petere." Přerušil mě Ned. "Já už ti odpustil." Usmál se.

"V-vážně?"

"Jo. Mněkota se neumí zlobit dlouho." Odfrkla si MJ. "Ale já taky ne."

"Ani já." Betty byla vždy milá, i když odtažitá.

"A já ti to odpustím, když mě vezmeš do Stark Toweru." Kladl si podmínky Flash.

"Platí." Zasmál jsem se. "Jsem rád že vás mám zpět."

Tak hotovo. 600 slov. Doufám že se vám to líbí. Já z toho mám takovej, nějakej pocit.

Anabeth