Shuri:

Otevřely se dveře a Peter vešel dovnitř. „Vrátíme ti vzpomínky,“ řekl rozhodně.

„Cože? Jak?“

Chtěla jsem zpět svoje vzpomínky. Chtěla jsem vědět pravdu.

„Prožiješ znovu nějaké důležité okamžiky. A jeden hned teď.“ Hodil mi hromádku oblečení. „"Převlékat. Takhle do města nemůžeš.“ Ukázal na mé bílé nemocniční oblečení.

Položila jsem hromádku věcí vedle sebe na postel. Už jsem si sahala na spodní lem trička, když jsem si uvědomila, že on je pořád tam.

„Ehm.“ Podívala jsem se na něj a zatáhla za lem. Pochopil okamžitě. S červenýma ušima se otočil zády.

Rychle jsem se převlékla. Každou chvíli jsem však kontrolovala, jestli se nedívá.

Možná, že byl vážně můj přítel, ale kým si nejsem jistá, nehodlám ho nechat, aby mě pozoroval ve spodním prádle.

„Můžeš se otočit,“ řekla jsem, jakmile jsem byla oblečená.

„Fajn. Jdeme.“ Chytl mě za dlaň. Zatřásla jsem se a naskočila mi husina. Chodili jsme za ruce i dřív?

Táhl mě ven z bílého pokoje. Ocitli jsme se v temné místnosti plné monitorů. Na zdi, která předělovala tuhle a bílou místnost, bylo okno.

„Prý přes to sklo zevnitř vidíš. I když je z tvojí strany zrcadlo.“ Peter si všiml, kam se dívám.

„Jo. Vidím. To bude těmi schopnostmi.“

„Mimochodem, jak to s těmi schopnostmi jde? Mně trvalo celkem dlouho, než jsem si na ně zvykl.“

„Jde to v pohodě. Jen mě občas bolí uši, když slyším někoho mluvit moc nahlas. Nebo bolí oči, když koukám do světla. Ale u tebe to bylo horší asi proto, že u tebe došlo i k fyzickým změnám. Pokud si dobře pamatuju, zlepšil se ti zrak, nabral jsi svaly…“

„Počkat,“ přerušil mě. „Jak to víš?"

„No vždyť jsi mi to říkal."

„To jo, ale už hodně dávno. Před tím, než jsi ztratila vzpomínky.“

„To znamená…"

„Vzpomněla sis! Vzpomněla! Vykřikl šťastně a objal mě.

Nevěděla jsem co dělat. Jestli ho obejmout zpátky, nebo ho odstrčit.

„Co se děje? Myslel jsem, že už budete pryč,“ ozval se hlas. Kousek od nás stál muž tmavé pleti, můj bratr.

„Ale nic. Stejně už jdeme,“ vymluvil se Peter a znovu mě táhl pryč. Po chvíli se rozběhl. Zastavili jsme až na velkém balkónu.

„Proč jsi mu neřekl, že jsem si vzpomněla?“ zeptala jsem se ho vyčítavě.

„Protože by trval na tom, že už jsem ti nějakou vzpomínku vrátil, a teď musíš s ním do Wakandy a zbytek ti vrátí on."

„A to je špatné?“

„Jo. Teda jako ne, ale já mám plán, jak ti vzpomínky vrátit. A spojuje se s jedním konkrétním místem. Takže musíš zůstat tady.“

„Ok… Řekneš mi, s jakým místem?“

„Uvidíš.“ Mrkl na mě. Pak vytáhl z kapsy dva hrubé náramky a nasadil si je. Přimkly se mu na kůži a začaly se z nich šířit nanočástice. Do pár vteřin měl na sobě modro zlato červený kovový oblek s logem pavouka. Stejný jako v den, kdy mě vzali Hydře.

„Pojď sem.“ Mávl na mě.

„Proč?“

„Jdeme na to místo.“

„Cože?“

Převrátil očima. Přišel ke mně a dotáhl mě ke kraji střechy.

Chce mě hodit dolů?! byla moje první myšlenka. On mi však obmotal ruku kolem pasu, moje ruce položil na jeho ramena.

„Teď se drž.“

Než jsem se vzpamatovala, vystřelil ze zápěstí pavučinu a zhoupl se.

Jakmile jsem ztratila půdu pod nohama, začala jsem ječet.

Bože můj, vždyť jsme minimálně padesát metrů nad zemí!

„Co ječíš?“ ozval se mi vedle ucha.

„B-bojím se. Je to vysoko.“

„Nemusíš se bát. Nenechám tě spadnout dolů.“

„Chraň tě Bast jestli necháš. Pokud se zabiju, můj duch tě bude strašit dokonce života.“

„Oooo, už se začínám bát.“ Zasmál se a začal se houpat rychleji.

Kolem nás se mihaly různé světoznámé budovy. Peter se podíval na něco pod námi a rozesmál se. Rozhlédla jsem se ve snaze zjistit čemu.

U jednoho velkého supermarketu stál dav alespoň sta lidí. Uprostřed chumlu stálo několik členů Avengers.

„Co tam vyvádí?“

„Šli na nákup. Ale pochybuju, že se jim povede něco koupit. S tím davem lidí…“

„Budeme bez večeře,“ rozesmála jsem se.

„Budem žrát olej z tátovy dílny,“ uchechtl se. „Už jsme za chvíli tam.“

Před námi se objevil Empire State Building v celé své majestátnosti. „Empire State Building? Proč jsme tady?“ zeptala jsem se, když jsme přistáli na rozhledně.

„Tady se poprvé ozvala naše znamínka,“ řekl potichu.

Přivedl mě k zábradlí. Chvíli jsme jen tak stáli a dívali se na ulice Manhattanu pod námi. Pak mě chytl za ruku.

Jako by mnou projela elektřina. Najednou už jsem neviděla Manhattan.

~~~~~
Seděla jsem v laboratoři. Ozval se hlas brášky a já vstala. Bráška se objevil s Nakkiou, Tonym Starkem a gardou dor.

Dory nesly nosítka přikrytá plachtou. T'Challa kus plachty odkryl. Poprvé jsem uviděla naživo Petera Starka.
~~~~~
Četla jsem hnusné komentáře pod příspěvky. Do očí se mi nahrnuly slzy a utekla jsem.

Peter za mnou přišel na střechu.
~~~~~
Stáli jsme s Peterem na vrcholku vodopádů. Bála jsem se.

Chytli jsme se za ruce a skočili. Byl to úžasný pocit, jen tak padat. Okamžitě však zmizel, když jsme dopadli a uviděli na břehu nasraného T'Challu.
~~~~~
Byla jsem na svatbě Tonyho a Pepper. Tančili jsme s Peterem ploužák.
~~~~~
Peter mě prováděl po New Yorku. Stáli jsme na vrcholu Empire State Buildingu, když jsme se chytli za ruce. Projel mnou zvláštní pocit.
~~~~~
Seděli jsme na posteli v jeho pokoji. Líbali jsme se.
~~~~~
Peterův idiotský bývalý spolužák se prokecl před bráškou o našem vztahu.

Bráška vyzval Petera na souboj. Peter vyhrál, ale odpadl z vyčerpání. Když se o něj všichni starali, bráška se mě pokusil odtáhnout do Wakandy.

Střelili ho uspávací šipkou. Hydra. Mě někdo bouchl po hlavě a poslal do mrákot.
~~~~~
Probudila jsem se na základě Hydry…
~~~~~

„Shuri! Shuri!“ Peter se mnou třásl. Jakmile si všiml, že mu věnuji pozornost, vydechl. „Ztuhla jsi a koukala do blba. Dýchala jsi hrozně rychle a…“

Usmála jsem se na něj. „Jsem v pořádku, pavoučku.“

„Tys mi – tys mi řekla… Ale to znamená, že…“

„Vzpomněla jsem si,“ potvrdila jsem mu.

Šťastně vykřikl a vzal mě do náruče. Zvedl mě do vzduchu a zatočil mnou. Když mě položil, byli jsme jen centimetry od sebe.

„Chyběla jsi mi, kitty.“

„Ty mně taky, pavoučku.“

A naše rty splynuly v jedny…

Ob týden už poslední kapitola😢

Anabeth