Shuri:

Otevřela jsem oči, v hlavě mi strašně třeštilo. „Au,“ zamumlala jsem.

Byla jsem v temné místnosti. Nikde žádný nábytek ani okno. Jediný zdroj světla byl tenký vodorovný pruh na protější zdi. Zeď se kolem něj zdála jiná, hladká, a tvořila obdélníkový tvar.

Dveře.

S třesoucími se koleny jsem vstala. Pomalu jsem se rozešla ke dveřím. Najednou mi něco zatáhlo za kotník a já upadla na zem.

Natáhla jsem ruku ke kotníku. Kolem něj jsem nahmatala pouto a z něj vedoucí řetěz připevněný ke zdi.

Jsem tu připoutaná… Proč? Mysli, Shuri.

Před očima se mi míhaly vzpomínky. Bráška zjišťující pravdu o mém vztahu s Peterem, bráška bojující s Peterem, omdlívající Peter, bráška, který mě táhne k lodi, bráška na zemi s šipkou Hydry v zádech.

„Hydra. Ne, tohle ne…“

Nejspíš mě unesla Hydra. Ale jak se odsud dostanu? Nemůžu tu zůstat…

„Princezna se nám probudila,“ promluvil kdosi za mnou. Ani jsem si nevšimla, že někdo vešel.

Stál tam hrozně vysoký, ale zato na kost vyhublý rudovlasý muž. Přes obličej se mu táhlo několik jizev a na sobě měl uniformu Hydry.

„Kdo jste? A co tu dělám?“

„Jsem Fritz Eichler, jeden z hlavních velitelů Hydry. A ty, milá princezno, jsi tu, abychom tě upravili. Vylepšili. A taky ublížili Black Pantherovi a Spider-Manovi.“

„Vy víte o –“

„ – tvém malém románku se Spider-Manem? Ano.“ Zabušil na dveře a dovnitř vešli dva vojáci. „Vezměte ji. Musí na vyšetření.“

Jeden z vojáků mě popadl za ruce a druhý mi odepl řetěz z nohy. Pak mě oba chytili za jednu paži a táhli z místnosti za Eichlerem.

„Kam mě vedete? Co se mnou chcete dělat?“ křičela jsem a snažila se vytrhnout, ale byli moc silní.

Eichler moje otázky ignoroval.

Dovedli mě do bílé místnosti. Připoutali mě za ruce a nohy ke stolu, ústa mě zacpali hadrem. Všichni tři si stoupli do rohu místnosti a dovnitř vběhl celý tým lidí v lékařském oblečení. Začali mě prohlížet.

Měřili mi tlak, kontrolovali tep. Posvítili mi do očí, zkontrolovali mi ústa a uši. Udělali rentgen a ultrazvuk, odebrali krev.

Škubala jsem sebou, snažila se hadr vyplivnout, ale drželi mě.

Nakonec všichni až na jednoho doktora odešli. Ten jediný, který zůstal, se chvíli vrtal v něčem na stole, a pak přešel k Eichlerovi.

„Pane, subjekt je plně zdráv, ve výborné kondici, připraven na úpravu.“

„Výborně. Zkusíme na ní sérum C1At2.“

„Jistě. Jdu pro něj, pane.“ Doktor odešel z místnosti.

Eichler přišel ke mně, sedl si na kraj stolu a vytáhl mi hadr z úst.

„Ty zmrde!“ vykřikla jsem, jakmile jsem měla volná ústa. „Až tě Peter s bráškou najdou…“

„Ty nevíš, kdo jsou Peter nebo bráška,“ přerušil mě mrazivě. „Nikoho takového neznáš.“

„Ale jistěže znám.“

„Neznáš!“ vykřikl a cosi mi přiložil k boku. Tělem mi projela bolest. „Znáš Petera a T'Challu?“ zeptal se.

„Ano.“

Znova mi tělem projela bolest.

„Ne! Nikdy jsi je nepoznala! Tvoje rodina tě jako malou holčičku opustila a ty jsi vyrůstala v dětském domově.“

„Co to říkáš?! To není pravda.“

Další rána a do očí se mi nahrnuly slzy. Skoro jsem omdlévala bolestí.

Doktor se vrátil. „Mám to sérum.“

„Podejte jí ho,“ přikázal Eichler.

Ten chlap ke mně přišel se stříkačkou plnou zelené tekutiny v ruce. Eichler mi chytil ze stran loket.

Doktor mi do předloktí zabodl stříkačku. Znova jsem vykřikla.

„První dávka séra podána.“

Většina z vás tipovala že budou vidírat Petera aby jim vytvářel vynálezy. Pravda je ale jiná😉

Anabeth