Konečně zahnuli na lesní cestu, kde obvykle při svých výpravách do lesa parkovali. Nathanovo auto už tam stálo a Nathan sám netrpělivě přecházel po krajnici.

„Že se tak ptám, co máte v plánu udělat?" ozval se náhle odzadu šerif.

„Pokusit se zachránit situaci," odpověděl lakonicky Daniel. „Jo a když už mluvíme o těch plánech," dodal a otočil se dozadu. „Dovolíte?"

„Co...", začal šerif. Vzápětí ale zmlkl a jen překvapeně zíral na pouta, kterými ho Daniel přicvakl k přední sedačce. „Co to má znamenat?" upravil načatou otázku poněkud podrážděně.

„Nic osobního," pokrčil Daniel rameny. „Prostě si myslím, že budeme mít za chvíli spoustu jiných problémů, než abychom si ještě potřebovali hlídat záda. Případně hlídat vaše záda."

„Myslel jsem, že jste se shodli na tom, že je Wendigo pryč," mračil se šerif. „A svoje záda si dovedu ohlídat sám, děkuji pěkně."

Daniel mu věnoval pohled, naznačující, že o tom druhém tvrzení by se dalo s úspěchem pochybovat.

„Zdá se, že je pryč," odpověděl na první část. „Přesto bych nerad riskoval, že se přeci jen pleteme. A vůbec, beztak jste potlučený po té havárce, běhání po lese by vám nedělalo dobře," zakončil diskusi a protože auto už stálo, vystoupil a přátelsky mávl na čekajícího Nata.

Šerif nevrle trhl připoutanou rukou a hodil pohledem o Peterovi s Kamali.

„Myslíte to vážně?" dožadoval se potvrzení Danielovy akce.

Kamali jen bez zájmu pokrčila rameny, naznačujíc, že co jí týče, nehodlá se do situace míchat a beze slova vyklouzla z vozu za Danielem. Peter muži věnoval omluvný úsměv.

„Věřte mi, že v tom lese být nechcete," ujistil ho. „S velkou pravděpodobností to tam za chvíli bude dost ošklivé."

„To je možné, ale nevysvětluje vaši zjevnou nedůvěru," cukl šerif pouty.

Peter vystoupil z dodávky, zabouchl dvířka a významně poplácal pomačkané plechy. „Opravdu chcete vysvětlit naši zjevnou nedůvěru?" zeptal se. Šerif lehce zrudl a rozpačitě si pročistil hrdlo.

„No dobře," zavrčel a opřel se zpátky do sedačky. Peter se s nevesel usmál, vytáhl z kufru tašku s připraveným arzenálem a zamířil k čekající skupince.

„Šerif nevypadá zrovna spokojeně," poznamenal Nathan. „Kde jste ho vlastně sebrali."

„Ve škarpě. Jak se zdá, udržet dlouhodobě kontrolu nad dvěmi osobami naráz bylo na naše Wendigo příliš," vysvětlil Daniel. „Vyrazíme? Jak nás Kamali laskavě upozornila, to že musí pěšky Matabua příliš nezpomalí, takže bychom sebou měli hodit."

Možná jsem měl vyrazit napřed, uvažoval Nathan, zatímco se snažil udržet tempo s rázujícími muži. Zajímavé bylo, že Kamali s tím zjevně problémy neměla.

Možná ano, když tě předběhne i šedesátiletá stařenka. Tomu říkám být v kondici, rýpl si Watanu uvnitř jeho hlavy.

Hlavně, že já klušu a ty se vezeš, vrátil mu to Nathan. Ale tak jsem to nemyslel. Kdybych vyrazil rovnou, skoro určitě bych byl na místě dřív než Matabu.

A? Co bys dělal, kdyby dorazil Matabu jako další v pořadí. Vyprávěl mu vtipy, aby se nenudil?

Já? Co takhle my? Kdyby ses do toho vložil i ty, nedokázal bys ho nějak zastavit?

Přibrzdit tak leda. Kdybych ho dokázal zastavit, už bych to udělal, nemyslíš? odsekl Watanu. Kdybys místo vymýšlení hloupých nápadů šlapal, možná bys jim stačil líp.

Nathan si v duchu pohrdavě odfrkl, ale poctivě se pokusil soustředit na cestu lesem. Zvědavé myšlenky ho ale na pokoji nenechaly.

„Myslíte, že dorazíme první?" ozval se po pár minutách.

„Těžko říct. Bylo by to fajn, ale moc šancí tomu nedávám," odpověděl Peter.

„A pokud už tam bude, tak co?"

„Co, co?"

„Co chcete dělat?"

„Nejspíš improvizovat. Podívej Nate, tak nějak netušíme, co najdeme, takže konkrétní plány se dělají těžko. Watanu by mimochodem neporadil?"

Nathan se na chvíli odmlčel.

„Watanu taky netuší," zavrtěl pak hlavou. „I když já mám pocit, že něco tuší, ale jen matně a nechce se dohadovat," doplnil. „Ale to je jen můj vlastní dojem."

„To je bezva," zavrčel Peter. „Hmm, první rozhodně nejsme," dodal, protože ve výhledu mezi stromy se objevila světlina s kamenným kruhem. Uprostřed kruhu stála Nathanova matka, v obličeji prázdný výraz, v pravé ruce svírala nůž a z dlaně levé ruky jí odkapávala krev. Co ale skupinku bezpečně zarazilo na místě byla jiná postava. Vedle Elisabeth se totiž tyčilo Wendigo v celé své kráse, nebo spíš ošklivosti. Peter automaticky sáhl po zbrani, ale Nathan ho zarazil.

„To nemá cenu. Prolomil první kruh. Má teď přístup k mnohem větší části své moci, podívejte" řekl tónem, naznačujícím, že zrovna teď je u vesla Watanu. Hlavou kývl ke kruhu, v gestu naznačujícím, že je zjevné o čem mluví. Peter se zamračeně zadíval určeným směrem, ale krom Bethy a Wendiga neviděl nic. Už se chtěl zeptat na co že se to má podívat, když si konečně všiml, co má asi na mysli. Vzduch po obvodu kruhu se lehce chvěl a občas se perleťově zaleskl, jako by tam byla nějaká neviditelná bariéra.

„Co to je?"

„Štít," informoval je mladík. „Neprostupná bariéra, pokud se vám to tak líbí víc. Každopádně, vaše kulky by se o ni jen bezmocně zarazily. A ne jen kulky. Dokud tam ten štít bude, nikdo a nic se nedostane dovnitř ani ven."

„Zastaví to magii?" zajímala se Kamali.

Watanu zavrtěl hlavou. „Jen hmotné věci. Myslíte na rituál?"

„Jistě. Koneckonců, jestli prolomil první kruh, ušetřil nám velký kus práce."

„Nepůjdete blíž?" přerušil tichou diskusi výsměšný hlas z kruhu. „Rád se přidám k zábavě."

„Nemáte nic připraveno a jestli si všimne co děláte, okamžitě vás smete," ignoroval Watanu štiplavou poznámku.

„A jakou máme jinou možnost? Čekat, až se dostane přes další pouta? To mi nepřijde rozumné."

„No tak, snad se nestydíte," popichoval je Matabu z kruhu škodolibě.

„Jestli tu budeme jen tak stát, smete nás tak jako tak," upozornil je Peter.

„Tak tu jen tak nestůjte a nějak ho zaměstnejte," ušklíbla se Kamali. „My se zatím s Danielem postaráme o další zábavu."

Peter si vyměnil krátký pohled s Watanuem. Měl-li být upřímný, moc se mu to nelíbilo. Jednak nikdy nebylo v plánu uskutečnit hlavní souboj v přítomnosti nevinných diváků, mezi které paní Creigovou rozhodně počítal a jednak si nebyl jist, že jsou dostatečně připravení. Ale Kamali měla pravdu, nic moc jiného jim v současné situaci nezbývalo. Pokrčil rameny a otočil se k šklebícímu se Wendigu.

„Proč se nepřidáš ty k nám?" popíchl tvora v kruhu a pomalu se vydal po obvodu, pryč od Kamali s Danielem. Do ruky přitom nechal vklouznout zbraň. Co na tom, že ji v tuhle chvíli nemůže použít. K přilákání Wendigovi pozornosti byla taky dobrá. A kromě toho se s ní cítil líp.

„Možná proto, že nemůže, nemám pravdu?" přisadil si Watanu a vykročil opačným směrem. Obvykle zelená barva očí, značící duchovu přítomnost zintenzivněla tak, že doslova zářily. Matabu se s krátkým zavrčením otočil jeho směrem.

„Zdravím bratře," sykl. „Vidím, že se ti podařilo svého mazlíčka uzdravit. Zase. Jaké to překvapení. Tentokrát budu muset být důslednější."

„Nenamlouvej si," ušklíbl Watanu výsměšně. „Nejdřív by ses k němu musel dostat. Ostatně, jak se ti líbí moje vylepšení tvé klece? To je takové moje další překvapení."

„Roztomilé. Muselo tě to stát hodně sil. Škoda, že ti ho za chvíli rozbiju," odsekl Matabu. K sebevědomému tónu ale poněkud nesedělo zlostný pohled, který naznačoval, že se jsou pro něj dodatečná pouta překvapením dost nepříjemným.

„Připrav bariéru," pokynula Kamali Danielovi, zatímco se Peter s Watauem zabývali rozptylováním Wendigovy pozornosti, zalovila v jedné z mnoha skrýší svého oděvu a vylovila Danielovi dobře známý sáček.

„To nemyslíte vážně," vzepřel se Daniel. Věděl co chce Kamali udělat. Mluvili o téhle možnosti, jako o krizovém řešení, v případě, že by nebyl dostatečně připravený ve chvíli, kdy nastane potřeba provést rituál oddělení. Idea byla, že on jen připraví bariéru, která by zachytila větší část Wendigových protiútoků a samotný rituál by provedla Kamali.

Už tenkrát, když to Kamali navrhla poprvé, se mu ten nápad nelíbil a čas to rozhodně nevylepšil . Problém byl v tom, že neměl šanci zachytit veškeré útoky a i kdyby, samotný rituál byl natolik fyzicky nesmírně náročný, a riziko, že ho Kamali, navzdory své vitalitě, nezvládne bez následků, bylo příliš vysoké.

„Nenechám vás spáchat sebevraždu," bránil se teď potichu, aby nepřilákal pozornost Matabua. „Zvládnu to sám." Kamali ho mateřsky poplácala po paži.

„Já se tě na dovolení neptám," ujistila ho laskavě. „Jestli mě chceš chránit, koukej postavit pořádný štít. Věř mi, že i ve dvou budeme mít s touhle potvorou co dělat." S těmi slovy vysypala z váčku hrst zdobených kamenů a začala je s tichým mumláním rozmisťovat kolem sebe.

Daniel nesouhlasně sevřel rty, ale protože mu nedala na výběr, vytáhl vlastní sadu kamenů a kousek před Kamali začal připravovat ochranný štít. Tohle byla svým způsobem nejriskantnější část, protože během příprav na rituál bude Kamali víceméně bezbranná. Snažil se pracovat co nejrychleji, aby byl připraven ochranu kdykoliv vztyčit, pokud by si Matabu všiml co dělají. Celou dobu ho přitom po očku sledoval, ale Matabu byl naštěstí příliš zaměstnám výměnou urážek s Watanuem a dvou, z jeho pohledu neškodných, lidiček si nevšímal.

„Můžeme," ozvala se za ním Kamali. Daniel ještě jednou překontroloval půlkruh kamenů před sebou, zhluboka se nadechl a zaktivoval štít. Jak se dalo čekat, náhlé vzedmutí moci okamžitě upoutalo Matabuovu pozornost. Tvor se prudce otočil a upřel na Daniela dravčí pohled žlutě zářících očí.

„O co se to snažíš?" zasyčel.

Daniel se soustředil na vyvolané kouzlo a Wendigovy otázky si nevšímal. Ani nemusel, Kamalin zpěvavý hlas, recitující rituál uvolnění, byl dostatečně jasnou odpovědí. Jakmile Matabua zasáhl první dotek její magie, vztekle zaryčel vyslal k drobné ženě za Danielovými zády proud magie. Bariéra ho sice zastavila, ale síla nárazu Daniela přes všechnu přípravu překvapila tak, že zakolísal. Okamžitě se však vzpamatoval a nachystal se tvrdý souboj vůlí.

Matabu se ze všech sil pokoušel prorazit Danielův štít a dostat se k ženě, která svým konáním ohrožovala jeho samotnou existenci. Na Danielovi bylo na první pohled vidět, že souboj s Wendigem ho stojí mnoho sil. Rty měl pevně sevřené, ruce zaťaté v pěst a po čele mu přes chladné počasí stékaly kapky potu. Ani Kamali sama nevypadala, že by si svou roli užívala. Vrásky v obličeji jako by se prohloubily a pleť pomalu získávala našedlý nádech svědčící o rostoucím vyčerpání. Peter se přisunul k Watanuovi a mírným dotekem přivolal jeho pozornost k sobě.

„Co to dělají?" šeptl „Myslel jsem, že rituál může provádět jen jeden".

„Ano a ne. Vaši přátelé zjevně přišli na způsob, jak to trochu obejít," odpověděl Watanu. „Váš kolega udržuje ochranu, zatímco Kamali provádí oddělení. Tahle možnost mě nenapadla. Zajímavé. Dobrý nápad, mimochodem. Jak to vypadá, jeden šaman by ho dnes nejspíš nezvládl. Projevuje překvapivou sílu."

„Nejvhodnější chvíle," vzpomněl si Peter na Janette. „Je možné, že je pro něj dnešek nějak výhodnější?"

Watanu se několikrát tiše mlaskl, jako by ochutnával vzduch a pak kývl.

„Vlastně ano, dnes je novoluní. To je pro něj rozhodně výhodné."

„Bezva. Nenapadlo tě náhodou, že by ses nám o tom mohl zmínit?"

„Proč? O novoluní jsme stejně nic neplánovali."

Peter tiše zavrčel a s obavami pohlédl směrem k Danielovi a Kamali.

„Nemůžeme jim nějak pomoct? Očividně toho mají docela dost."

„Držet se stranou a nepoutat na sebe pozornost," pokrčil Watanu rameny. „Hlavně vy. Jste tu jediný, kdo nemá žádnou ochranu."

„Jediný ne," tmavovlasý lovec kývl k ženě uvnitř kruhu, která se stále stejným prázdným výrazem stála kousek za Wendigovými zády. „Ona taky žádnou nemá a je mnohem víc po ruce." Váhavě si přeměřil vzdálenost ke kruhu. „Nemohl bych ji odtamtud dostat? Není to tak daleko a nezdá se, že by si jí teď Matabu nějak všímal."

Zelená barva Watanuových očí zakolísala a po tváři mu přeběhl záchvěv naděje. Očividně Nathanova reakce na Peterovu nabídku. Pak ale smutně zavrtěl hlavou a Watanuova zelená se vrátila nazpět.

„Mohl bych případně nechat padnou bariéru z mého kouzla, ale Matabu si přidal svoji a přes tu se nedostanete," zamítl duch lesa Peterův návrh. „Dokud ji sám nepustí, není šance."

„Nemůžeš ji zkusit prorazit? Koneckonců, kdyby musel Matabu bojovat na dvou frontách, mohlo by to být snazší i pro Daniela s Kamali."

„Možná mohl, ale pak by mi velmi pravděpodobně chyběla síla, až ji budu nejvíc potřebovat. Chápu, že se obáváte o své přátele, ale každá trocha moci, o kterou ho připraví oni, mi dává větší šanci v příštím kole."

Peter po něm střelil pohledem.

„Tohle možná a mohlo by je může stát život," sykl nespokojeně.

„S tím vědomím do toho šli," nenechal se Watanu vyvést z klidu.

„I Nathanova matka? Že si nevzpomínám."

„Ta, pravda, ne, ale netroufnu si ohrozit úspěch celé akce kvůli jediné osobě. Na to je v sázce příliš mnoho."

Peter zaťal pěsti a v duchu napočítal pomalu do deseti. Čistě racionálně měl Watanu pravdu, ale povznesený klid, se kterým to pronášel ho neskutečně iritoval. Měl co dělat aby odolal touze ho kopnout. Jenže to by stejně nakopl tak akorát Nathana.

„Mimochodem, jak se na to dívá Nathan," napadlo ho. „Mluvíme koneckonců o jeho matce."

„Není nadšený, ale chápe, že mám pravdu. Koneckonců, zatím je víceméně v bezpečí. Pro Matabua je teď naprosto nedůležitá. Nemá důvod na ní plýtvat silami. Podívejte, až se bude rituál chýlit ke konci, bude muset Matabu uvolnit všechno, co si vyžaduje jeho sílu, takže nechá padnout i tu bariéru. Pak už to bude jen na vás, co a jak uděláte."

Watanu se odmlčel a přelétl pohledem souboj, odehrávající se před nimi.

„Už to nebude dlouho trvat," konstatoval. „Musíme se s Nathanem připravit na naši část."

Většinu Danielovi pozornosti spotřebovalo udržování štítu, zachycujícího Matabuovy útoky, ale malou část věnoval i průběhu rituálu, odehrávajícímu se za ním. Poslouchal jak Kamali recituje předepsaná slova. Stále si zachovávala potřebný rytmus a kadenci, ale z jejího cítil známky hlasu počínajícího vyčerpání. Přesto Kamali vytrvale pokračovala, očividně rozhodnutá, dokončit rituál stůj co stůj. Daniel nepochyboval, že to dokáže, ale také měl nepříjemně jasnou představu o tom, co ji to nakonec bude stát. A ani trochu se mu to nelíbilo. Proto když se kouzlo přiblížilo k poslednímu úseku, opatrně se přesunul vedle ní.

„Dokončím ho sám," zamumlal.

Aniž by zakolísala v recitaci, šlehla po něm Kamali nesouhlasným pohledem. Věděl proč. Přebrat provádění rozjetého rituálu bylo riskantní. Bylo nutné přesně navázat a udržet rytmus. Nenechal se ale odradit. „Po ivdea terha mene," oznámil rozhodně. V situaci, kdy se s ním nemohla nijak dohadovat, aniž by pokazila průběh oddělování, nezbylo Kamali, než kývnout na znamení, že ho slyšela.

„... su trewa a sari ivdea terha mene ..."

„.... ke panaste u davi a lito ...," Daniel plynule převzal recitaci. Rituál ochotně přijal nové ohnisko a Daniela se zmocnil pocit, že ho někdo velmi pečlivě ždímá, aby z něj dostal každou kapku síly. Musel uvolnit část štítu, aby dokázal pokračovat bez zadrhnutí. Nechápal, jak to mohla Kamali tak dlouho zvládat, ale neměl čas nad tím nějak přemýšlet. Periferním viděním zaznamenal, že se stará žena ve chvíli, kdy přebral kouzlo na sebe, s vyčerpaným povzdechem sesula k zemi. Vzápětí už rituál pohltil veškerou jeho pozornost.

Zatímco mezi Kamali s Danielem na jedné a Matabuem na druhé straně zuřila bitva vůlí, Nathan se stáhl bokem, pokusil se zklidnit dech a dosáhnout vnitřního klidu, který by mu umožnil v pravý okamžik uvolnit svou moc a předat ji Watanuovi. Ačkoliv se však upřímně snažil, ani trochu se mu to nedařilo. Pokusil se zavřít oči, aby ho nerozptyloval pohled na probíhající souboj, ale protože uši zavřít nedokázal, spíš to situaci zhoršilo.

„Já to nedokážu, Watanu," zasténal v duchu. „Doma jsem alespoň tu sílu cítil."

„Jsi příliš napjatý, prostě se uvolni," nezdálo se, že by si Watanu dělal s možností selhání těžkou hlavu.

„Tos mi moc nepomohl. Jak to mám asi udělat?"

„Jak chceš," Watanu velkou část své pozornosti věnoval Wendigu a jeho odpovědi byly poněkud nepřítomné. „Celkem vzato je to tvoje starost. Buď to dokážeš nebo ne. Těžko to tu teď můžeme zabalit dohodnout si s Matabuem schůzku na příští neděli."

Nathan naprosto nepřípadně probleskla hlavou myšlenka, že neměl Watanuovi pouštět tak často televizi. Začínal se chovat spíš jako frajer z telenovely, než jako mocný duch z indiánských legend. S obtížemi zahnal představu Watanua v hlavní roli některého z právě promítaných seriálů a vrátil se k pokusům o uvolnění vlastní moci.

Peter pozoroval střídavě probíhající souboj a ztichlého, strnule stojícího Nathana. Sám nemohl dělat víc, než si znovu zkontrolovat zbraně a trpělivě čekat na tu správnou chvíli, kdy duch opustí Wendigovo tělo a ponechá ho relativně zranitelného.

Nemohl se zbavit pocitu, že už ten rituál trvá strašně dlouho, i když věděl, že ve skutečnosti od jejich příchodu sem neuplynulo víc než patnáct minut. Prostě mu jen vadila vynucená nečinnost. Měl sto chutí něco udělat už teď. Něco co by alespoň na chvíli odlákalo Matabuovu pozornost a usnadnilo Danielovi dokončení rituálu, ale dokud Matabu udržoval kolem sebe vztyčenou ochranu, byla by jakákoliv akce naprosto zbytečná.

S nadějí se znovu zadíval ke kruhu, doufaje, že by třeba už mohla bariéra zeslábnout, ale perleťové záblesky naznačovaly, že magická ochrana je stále na svém místě. Jeho pozornost nicméně upoutalo něco jiného a to Bethy Creigová.

Bethy zatínala pěsti, pohled zabodnutý do zad stvůry, která ji už dvakrát málem připravila o syna. V té krátké chvíli, po tom co se jí vrátila vlastní vůle si prošla divokou bouří pocitů od zmatku přes zděšení až k chvilkovému zoufalství. Nakonec ale zvítězila divoká touha, nějak, jakkoliv se tomu tvorovi pomstít. Wendigo jí naštěstí zatím nevěnovalo pozornost. Plně se soustředilo na jednoho z lovců, který klečel kus před kruhem a cosi rytmicky recitoval.

Snaží se Wendigo nějak připravit o hlavní část jeho síly, uvědomila si, v krátkém záblesku vzpomínek na dobu, kdy ji tvor ovládal. Představa bezmocného Wendiga se jí líbila. Na recitujícím muži ale bylo jasně vidět, že má co dělat, aby pod náporem Wendigových útoků udržel soustředění.

Proč mu někdo nepomůže? napadlo ji, jen aby si vzápětí jasně uvědomila, že nikdo z těch, kteří stojí mimo kruh, mu zřejmě pomoci nemůže. Ale já můžu, projelo jí hlavou. Viděla druhého lovce, toho tmavovlasého, jak opatrně přistoupil blíž. Něco jí naznačoval, zřejmě, aby se stáhla, zachovala klid, nebo něco podobného. Rozhodla se ho ignorovat. Pohled jí sklouzl k noži, který stále ještě držela v pravé ruce a ústa se roztáhla do neveselého úsměvu. Pevně ho sevřela a prudce zabodla Wendigu do zad až po střenku.

Peter zalapal po dechu. Čekal od Nathanovy matky zoufalství nebo paniku, v lepším případě pokus o ústup, ale žena místo toho zaútočila přímo na Wendigo. To bylo šílené. Žádný nůž, nemohl tohohle tvora ohrozit. Přesto byl její útok překvapivě účinný. Dosáhl totiž toho, po čem Peter tak toužil. Rozptýlení pozornosti. Matabu přestal útočit na Daniela, se se vzteklým zařváním otočil k Bethy a prudce jejím směrem máchl pařátem. Ta se sice pokusila uskočit, ale špatně odhadla jeho dosah. Dlouhé, ostré drápy zasáhly cíl a ošklivě jí rozdrásaly bok. Prudkost rány ji navíc odhodila stranou, takže narazila do stále ještě vztyčené bariéry, kde se bezvládně sesula k zemi. Matabu k ní vyrazil, zjevně rozhodnut, dokončit co začal.

Peter automaticky vykročil vpřed, i když věděl, že ženě v tuhle chvíli nemůže nijak pomoct. V tom se vedle něj ozval výkřik, směsice vzteku a zoufalství. Otočil se po zvuku a viděl Nathana, který stejně jako on, vyrazil v před. Na rozdíl on Petera se ale zastavil až před pableskující bariérou a bez váhání pozdvihl ruku. Ve chvíli, kdy se dotkl štítu, rozběhla se od jeho prstů, jak drobné šlahouny, zelená záře a propletla se s perleťovými záblesky. Matabu se přestal věnovat bezvědomé ženě a otočil se k novému rušiteli.

Nathan zuřil, ten tvor si dovolil napadnout jeho matku. Ovládl ji, využil ji a teď se ji pokoušel zabít. Jakékoliv pokusy o dosažení vnitřního klidu vzaly za své. Přesto právě teď ucítil rezervoár síly silněji, než kdykoliv před tím. Jako kdyby stál přímo uprostřed něj. Bez přemýšlení uvolnil proud moci, vypustil ho proti bariéře, která stála mezi nimi a Matabuem. S uspokojením vnímal, jak se do ní jeho síla zakusuje do štítu a rozbíjí ho na kusy. Watanu něco křičel uvnitř jeho hlavy, ale jeho slova nedokázala proniknout přes žhavý vztek, který teď Nathana poháněl. Bariéra se zhroutila a Nathan rázně vykročil proti Wendigu, rozhodnut ho zničit. Zarazila ho až ruka, která pevně sevřela jeho rameno a odhodila ho zpět.

„O Wendigo se postarám," štěkl na něj Peter ostře. „Ty uvolni sílu pro Watanua, nebo jsme v průšvihu."

Nathan se zarazil. Přes rudou mlhu zuřivosti se k němu postupně prodírala realita. Jako třeba to, že už necítí Watanuovu přítomnost a že oči Wendiga, ač stále plné nenávisti, už nežhnou tou palčivě žlutou barvou. Někdy v průběhu jeho útoku na bariéru musel Daniel dokončit rituál a uvolnit ducha, doposud spoutaného s Matabuovým tělem. Pozdvihl oči a uviděl dva pableskujících, duchovité tvory, zaklíněné do sebe v souboji, který neodpovídal žádným lidským pravidlům, ba ani možnostem. Oba tvorové, jeden jasně zelený a druhý zlatavý, měnili tvar i podobu podle toho, jak se jim to zrovna hodilo v divokém reji. A jak se zdálo, ten zlatavý pomalu, ale jistě získával převahu.

Watanu, uvědomil si Nathan, a bez mojí síly nemá šanci. Zlost se v něm znovu vzedmula, ale tentokrát ji dokázal ovládnout a usměrnit, aniž by nad sebou ztratil kontrolu. Sáhl po síle, kterou před chvílí použil proti bariéře, chránící kamenný kruh a tentokrát ji vyslal směrem k zápasícím duchům. Veškerou moc, kterou dokázal uvolnit, naráz. S uspokojením sledoval, jak Watanu zazářil jasněji a vrhl se do boje s novou silou a pak mu výhled zastřelo vyčerpání. Ještě zaslechl zaburácení výstřelu, naznačující, že i Peter plní svou roli v tomhle střetu a pak ztratil vědomí.