O deset let později:

Deset let od toho osudného večera jsem stále z každého zvuku vystrašená. I když mě následně po početí našeho syna pustil na svobodu - ano čtete dobře, pustil mne na svobodu - jsem stále cítila jeho přítomnost jako kdyby se na mě pořád díval a hlídal mě. Zároveň jsem dostala jasné pokyny, které jsem musela dodržet. Pokud bych je nedodržela přišla bych nejen o svobodu, ale i o právo vidět světlo světa, ještě někdy zdravou úvahou. Ty pokyny které mi dal mě zároveň zabíjeli, ale byli mou jedinou záchranou, která mě před ním ochránila. Když mu dám to co chce, už mě nikdy nebude otravovat, nikdy víc ho neuvidím a ani neucítím. A to jsem celou dobu, celých těch deset let chtěla.

FLASHBACK:

,,Pustím tě pod pár podmínkami, pod pár úkoly, které splníš, ale jestli se dozvím nebo uvidím, že se mě snažíš obelhat, tak bude konec nejen s tvou volností, ale už nikdy neuvidíš živou duši, samozřejmě kromě té mé.''

,,Dobře a co teda chceš, abych udělala?''

,,Chci abys našeho syna porodila a a pojmenovala jménem Harry Jr. Styles. Chci abys jako otce nahlásila Harryho Stylese. Časem se dozvíš kdo to je. A budeš se o něho starat řádně. Vyhováš ho pořádně, jako silného chlapce, který se nebojí ničeho a ani nikoho. Přesně za deset let se sem vrátíš. Za deset let po jeho narození se sem s ním vrátíš a dáš mi mého syna. Pak už bude na tobě jestli tady s ním a semnou chceš zůstat nebo ne. Rozumněla jsi mi?''

Nádech, výdech.

,,Rozumím.''

END OF FLASHBACK

Už vím, že Harry Styles byl on. Už vím kdo to je a co za svého života dělala, ale teď je mrtvý. Do teď nevím, jak mohl vědět, že to bude kluk. Pořád nechápu spousty věcí, ale raději vědět odpovědi ani nechci. Nechci vědět kdo to byl za života. Nechci vědět raději nic víc než to co vím.

,,Mami proč jedeme do tohohle divnýho baráku?''

,,Jedeš za svým otcem.''

Dále už jsem nemluvila, ale zastavila na cestě a viděla Harryho, jak se blíží k autu. Jeho obličej vypadal normálně, ani o píď starší. Taky bych se neměla divit, když už je několik let mrtvý. Otevřel dveře od auta a pomohl Harrymu Jr. ven. Začalo mě bolet na hrudi z toho co teď budu bez svého syna dělat, ale pak mě to napadlo.

,,Harry?'' Otočili se oba a já se jenom lehce usmála. I když jednoho z nich nenávidím ze svého srdce, můj syn to není. Stejně bych se nejspíš zbláznila. A Harry Jr. potřebuje oba rodiče. Vystoupila jsem z auta a řekla tu větu, kterou jsem před deseti lety okamžitě zavrhla.

,,Zůstávám, Harry Jr. potřebuje oba dva rodiče.''

THE END

_________

MOC SE OMLOUVÁM, ALE DŘÍVE TO NEŠLO. DĚKUJI ZA POCHOPENÍ A DOUFÁM, ŽE SE LÍBILA.

AŽ DOSTANU NTB TAK BUDU PSÁT NOVOU VERZI TÉTO POVÍDKY, TAK VÁ DÁM VĚDĚT AŽ BUDE :)