,,Probuď se už sakra!'' Ten řev mě vzbudil. Pomalu jsem otevírala oči, abych zjistila, že v pokoji je šero. Myslím, že tam svítili pouze svíčky. 

,,Kde to jsem?'' zeptala jsem se ještě omámená. Připadám si, jako kdyby mě něčím omámili. Houpala jsem hlavou ze strany na stranu a měla celý obraz pomalý a rozmazaný. Žádnou odpověď jsem nedostala. Pomalu jsem mrkala. Když jsem se snažila nějakým způsobem pohnout, tak to nešlo. Jako kdybych měla svázané ruce. Zkusila jsem pohnout znovu a znovu. Nevím, co to se mnou bylo. 

,,Haló?'' Má otázka se vlila do ticha a neodrážela se zpět. Pak najednou nastala tma. Černočerná tma, která se nedala ničím protnout. Neviděla jsem vůbec nic. Jenom prázdnota. Najednou jsem se cítila čím dál tím lehčí. 

,,Umírám?'' To ticho, které po mé větě následovalo nebylo ani strašidelné. Spíše mě uklidňovalo. Má hlava si doopravdy myslela, že umírám. Nebo spíš jsem si to myslela já. Pohla jsem rukou, . abych zjistila zda se stále nemohu hýbat. Má ruka se zdála najednou tak hrozně lehká. Mé celé tělo bylo hrozně lehké, jako pírko. 

,,Opravdu jsem zemřela?'' Stále mi nikdo na mé otázky neodpovídal. Nevěděla jsem kde to jsem. Nepřemýšlela jsem nad žádnými jinými věcmi. Zajímalo mě pouze kde to jsem. 

,,Karty jsou vyloženy,'' hlas mého syna promluvil. Neotáčela jsem se, ale spíš jsem poslouchala zda neřekne ještě něco dalšího. Svíčky vzplanuly, jako pochodně. Označovali cestu z postele ke stolečku na kterém ležel deník. Nad stolečkem visely ony fotografie, které jsem viděla ještě předtím než jsem omdlela. Lehce jsem vstala z postele a šla cestičkou mezi svíčkami. Hrozně lákal onen deník. Nespěchala jsem, šla jsem pomalu. Každým krokem jsem přibližovala víc a víc. Hořel ve mě plamen chtíče. Chtěla jsem vzít deník do ruky. Lákala mě jeho temnota, která z šla cítit. Natáhla jsem ruku a dotkla se ho. 

,,MAJETEK HARRYHO S.''

Otevřela jsem deník a začal v něm listovat. Staré stránky smrděli zatuchlinou a byli celé zežloutlé. Některé byli dosti pomačkané a nebo pokryté krví.

Den 28.

Už ani nemám strach, co se stane. Je pryč a já tu zůstal sám. Slyším ho, jak na mě mluví. Slyším ten hlas, který mě nabádá ke špatným věcem. Některé už jsem udělal, ale jen kvůli těm hlasům. Začínám už bláznit. Přemýšlím o sebevraždě, protože už nemám pro co žít. Jsem hrozný člověk. Ani alkohol nepomáhá. Pomozte mi někdo, prosím! Nechci ho dál poslouchat. Cítím, jak je k mému vnitru blíž a blíž. Chce mě zničit.

_______________________

Kratší díl po delší době, tedy opravdu delší odmlce. Děkuji ale že zůstáváte se mnou. Jak vždy píšu..

Komentáře a votes jsou vítány a začínám věnovat díly, tak si napište. ♥