Domem se rozléhaly jen zvuky z hrací skřínky. Mrazilo mě. Ty zvuky zněly celým domem. Neutichali, spíše přidávali na síle. Pak se k nim přidalo ťukání. Znělo ladně. Jako kdyby někdo šel přesně k nám. 

,,Pojd' sem,'' vzala jsem si Harryho Jr. do náruče a pevně ho držela. Nevěděla jsem odkud mohou přijít. Nevěděla jsem, co nám mohou udělat. 

,,To jsou loutky, mami,'' oznámil mi Harry Jr. a chtěl ode mě odejít. Stisk jsem nepovolila, spíše jsem ho upevnila.

,,Jsou neškodné,'' snažil se mě ujistit, ale nemohl. Nikdy by mě neujistil, že tyhle zabijácké loutky jsou neškodné. Vím, co dokážou. 

,,Věř mi, že tyhle nejsou,'' rozhlížela jsem se dál po pokoji a hledala směr odkud vyjdou. Hrací skřínka zvyšovala hlasitost až bylo celkem těžké poznat, jestli vůbec ty loutky jsou a nebo ne. 

,,Loutky v sobě mají duši mrtvých,'' vyprávěl a sledoval směry se mnou. Mohli vyjít odkudkoli. Bála jsem se, že by nás obklíčili a my bychom se přes ně nedostali. 

,,Je to jejich posmrtná schránka, kterou jim táta vytvořil,'' mluvil dál. Nechtěla jsem poslouchat tyhle řeči. Přesně jsem věděl, co po nich Harry chce. 

,,Jsou mu za to vděčné a tak ho poslouchají.'' Harry mu navyprávěl dost blábolů. Kdo by tady chtěl dobrovolně zůstávat? Ještě ke všemu s ním a v tomhle době. 

,,Ne, Harry je tady drží násilím. Nechce je totiž pustit na onen svět,'' vysvětlovala jsem mu to, co vím já. Vysvětlovala jsem mu pravdu, kterou mu Harry neřekl. Pustila jsem Harryho Jr. a klekla si naproti jeho malému tělíčku. 

,,Víš čí jsou ty duše?'' zeptala jsem se. Samozřejmě Harry Jr. zakýval na nesouhlas. Možná chtěl něco říct. Chtěl říct to co mu řekl Harry. 

,,Ty duše jsou lidí, co tu bydleli,'' postavila jsem se a uviděla nejméně tak pět loutek, jak jdou směrem k nám. 

,,Táta přece není zloduch,'' namítal můj syn. Můj vlastní syn mě chce nazvat lhářkou. Sám tomu uvěří. 

,,Pokud v tomhle domě zemřeš, tak tu zůstaneš,'' procedila jsem skrz zuby a pak uslyšela tleskání. Rychle jsem se ohlédla.

,,Bravurní!'' pokračoval v tleskání Harry. Seděl jen tak na křesle a měl nohu přes nohu. Tenhle Harry už neměl dobrou stránku. Byl to sám démon ovládající to tělo. 

,,Krásně jsi mu to vylíčila,'' usmíval se tím svým širokým úsměvem, který spolu s jeho tváří naháněl strach. 

,,Vylíčila jsem mu pravdu,'' bránila jsem sama sebe. Nedívala jsem se na reakce mého syna, který nejspíše byl celý vystrašený. Mé srdce bušilo, jako o závod, ale dech jsem měla pomalý.

,,Pár věcí tam chybělo,'' dal si ruku na srdce a opřel se o svá kolena na křesle. Spoji ruce a posměšně se na nás díval. 

,,Ano, loutky jsou schránky pro duše,'' souhlasil s Harrym Jr. a ukázal na něj. Pořád se tak strašidelně usmíval. Potili se mi dlaně, jak moc jsem ho chtěla udeřit. 

,,Ale nemají vděk. Spíš jsou naštvané, že je tu držím. Ale je tu jedna věc, kterou jsi neřekla,'' mluvil plynule a pomalu, abychom mu rozuměli. 

,,Musím je tu také zavraždit, aby jejich duše byla má,'' upozornil mě na tuhle maličkost. To jediné jsem nevěděla. 

,,Až potkáte ty, které jsem nezabil, ale dohnal k sebevraždě, tak se modlete za svůj zdravý rozum.'' Věděla jsem přesně, co říká. Mluvil o těch duších, které kvůli tomuhle domu nenalezli klid. A ani nenaleznou, protože je Harry pohřbil někam kde jejich těla nikdo nenajde.

________________________

Ahoj!

Momentálně už víte, co jsou zač ty loutky. Ale ještě pořád nevíme, kdo je Harry? :D Proč dělá to co dělá!! :D:D Komentáře a votes potěší! :):D a děkuji moc za ty předešlé! :)