Michael se urputně vyhýbal všem místům, kde by hrozil jakýkoli Ashtonův útok, protože po tom, co ho ponížila holka a k tomu ještě divná holka, za kterou Sydney ve škole rozhodně platila, věděl, že přijde trest. Jen neměl tušení kdy a v jaké formě, což zvyšovalo jeho nervozitu na maximum. Neustále se ohlížel, zdržoval se jen na místech plných lidí a při každém pištivém zasmání někoho poblíž, mu naskakovala husí kůže. 
Dotáhl to dokonce tak daleko, že místo na chlapecké, chodil na dívčí záchody, což rozhodně jeho loserovské pověsti nepomáhalo. Ale o to on nedbal, raději vydržel opovržlivé pohledy spolužáků, než nějakou další podlost od Irwina. 

Ale marná snaha. 

Zrovna když opouštěl areál školy, stačilo už jen vyjít z těžkých mosazných vrat, zrovna když už si s úlevou oddechl, že další den díky svému mistrnému skrývání se, přežil bez úhony, ho ošklivě zamrazilo, když za sebou uslyšel ten otravně pištivý hlásek. 

"Mikey, Mikey!!!" 

Zhluboka se nadechl a pak se pomalu otočil, aby svému osudu čelil pěkně zpříma. 
Nebál se, přestože Ashtonovi zeleno-hnědé oči sršely vztekem, jeho čelist byla napjatá tou těžko potlačovanou emocí a rukama založenýma na hrudi pouze podporoval celý ten vzhled velmi špatně naladěného boha pomsty. 

"Irwine!" Vložil Michael do svého hlasu tolik klidu, kolik jen v celém svém těle dokázal najít. Nejistě se rozhlédl kolem, protože chybějící ocásek Hemmings ho mírně znervóznil.  Ne, že by mu blonďatý habán nějak výrazně chyběl, ovšem v jeho přítomnosti měl šanci dostat jen průměrný výprask. Lukova přítomnost Ashtona ovlivňovala, ať už chtěl nebo nechtěl. Ať už si to uvědomoval nebo ne, díky jeho vlivu byl o dost mírnější. Jenže teď tu Lucas nebyl.

"Prý teď chodíš na holčičí záchody." Zasmál se, ale vesele ten smích zrovna nezněl. "Tak kdy už konečně přiznáš, že jsi na kluky?"  Přiskočil k užaslému Michaelovi a svou náhlou přítomností v jeho intimním prostoru ho donutil couvnout, čímž ho natiskl na obrovská školní vrata a znemožnil mu tak veškeré šance na útěk. 

"Nejsem!!" Křikl blonďatý, zoufale hledající jakoukoli cestu k úniku. Ashtonovo tělo bylo až příliš blízko na jeho vkus, sálalo z něj horko a Michael začínal panikařit. 

"Lžeš!" Zavrčel brunet a zprudka do vyděšeného chlapce strčil. "Tak řekni, že jsi gay, řekni to!" 
Michael ucítil Ashtonovy dlaně na svých ramenou, prudké trhnutí a tupý náraz. Hlavou mu projela ostrá bolest, když s ním kudrnáč ještě jednou zacloumal a neurvale ho přirazil k vratům. 
"Přiznej, že jsi na kluky, že nechodíš se Sydney!!" Ash začínal ztrácet kontrolu nad sebou samotným, nad svými slovy i činy, zuřivě Michaela přitahoval k sobě a znovu s ním narážel na vrata, jako by byl hadrová panenka, bůh ví, kde se v něm vzala taková síla, vždyť Mikey byl víc jak o hlavu vyšší. 

"Vždyť já s ní ne-" 

"Nemůžeš s ní chodit, nemůžeš! Chápeš to?!!" Následoval další náraz a Michaelovi se zatmělo před očima, ucítil nepříjemnou pachuť krve na svých rtech a náhlou osvobozující lehkost celého těla. 
Kterou vzápětí ukončil dopad na tvrdou zem. 
"Nesnáším lháře!!"  Uslyšel někde nad sebou, schytal pak ještě pěkných pár kopanců do žeber a v tom celý svět úplně utichl. 

K vědomí ho přivedl nepříjemný chlad, otřásající celým jeho tělem, až na jedno jediné místo. Zápěstí pravé ruky, to hřálo, jakoby ho někdo svíral svou dlaní. Jakoby ho někdo jemně hladil, starostlivě, něžně. 
Michael se pokusil otevřít oči. Pod náporem ostrých slunečních paprsků však nedokázal zaostřit naplno, všiml si ale velkých, starostlivě si ho prohlížející, blankytně modrých očí. 

Oči v barvě australského nebe. 
Dlouhé vlasy ve shodném odstínu, poletující kolem jemného dívčího obličejíku. 
Plná ústa, co příliš neznala úsměv, zato arogantní úšklebek jim nebyl cizí. 
Štíhlé prsty mistrně ovládající černý uhel.
Sledující, analyzující, kreativní, dokonalá, nedostupná. 

"Sydney!" Zašeptal, přivírajíc víčka před sluncem a bolestí, kterou cítil snad v každičké buňce svého těla. 

"Leda ve snu!" Ozval se nad ním chlapecký hlas. "Jsi v pohodě, Clifforde?" 

Michael zmateně zamrkal. 
"Syd- ney!" Uniklo mu tiše z krví potřísněných rtů. 

"Zjevně ne!" Vydechl onen člověk a zmlácený chlapec ucítil horkou dlaň na své tváři.
"Michaeli, prober se!!!" 

Oslovený znovu ztěžka otevřel víčka, aby záhy zjistil, že zírá do pomněnkových očí Luka Hemmingse.