Jak Michael utíkal prázdnou školní chodbou v hlavě mu stále zněla Ashtonova slova. 
A ještě, než vyběhl ven, došel k závěru, že Irwin měl vlastně pravdu. 
Nezajímal se o dívky. Ne proto, že by ho to snad táhlo ke klukům, to spíš proto, že nikdy nezvážil fakt, že by holka mohla být důležitou součástí jeho života. Nebo vůbec nějakou součástí. 

A proč taky?! 

Hrála by s ním snad video hry? Seděla by s ním ráda u televize, zachumlaná v dece a cpala se pizzou, mezitím co by sledovali další díl jednoho z mnoha Mikeyho oblíbených seriálů? Nebo by snad s nadšením seděla nad kytarou, zatímco on by hodiny a hodiny urputně přemýšlel nad tím, jak všechny ty akordy, co slyšel znít ve své hlavě, poskládat dohromady, aby konečně vznikl nějaký mega hit? 
Těžko!! Michael dávno dospěl k přesvědčení, že žádná z jeho oblíbených aktivit nemůže bavit stvoření opačného pohlaví, takže je ze svého života rovnou vyškrtl. 

Až na jednu.

Sydney Sorensen.

Byla stejně neobvyklá a zvláštní jako její jméno. 
Michaela si nikdy nijak zvlášť nevšímala, až na jednu výjimku, kdy se jí ve své sladké naivitě pokusil oslovit. 
"Odpal, Clifforde,"  mu společně s tím nezvyklým severským přízvukem znělo v uších ještě dlouho. A ne proto, že by se ho to tolik dotklo. To pro ten fakt, že znala jeho příjmení. 

Od té doby, kdykoli ji znovu potkal, si ji prohlížel se zvláštní úctou. Asi s takovou, jakou většinou lidé vzhlížejí k bohům, které uctívají. A Michael opravdu neměl daleko k tomu, aby si ji zidealizoval natolik, že by se pro něj bohyní stala. 
Proč ale zrovna ona ho tak přitahovala si nedokázal vysvětlit. Na druhou stranu byl přesvědčen o tom, že je mezi nimi silné pouto, o kterém musela vědět i ona, jen ho okatě přehlížela a zakrývala ho hraným nezájmem o jeho osobu. 
To pouto, které měl Michael na mysli, byla pouze určitá dávka looserovství, přítomná v obou jejich životech. 

Sydney stejně jako Mikey neměla žádné přátelé. S nikým nemluvila. Chodila po chodbách se sluchátky v uších a barevným notesem v ruce. To pro případ, že by ji přepadl náhlý záchvat tvořivosti. Což se stávalo často. Neustále malovala. Jen co zahlédla něco zajímavého, co stálo za zvěčnění, nebyla k zastavení. Byla nadaná, trpělivá, měla svůj svět. 
Na rozdíl od Michaela však i ve svém looserovství budila tolik respektu, že se na ní nikdo ani křivě nepodíval, natož snad, aby se pokusil o jakoukoli formu šikany.
Ona prostě byla a celý svět její bytí uznával. 

Michael prudce rozrazil skleněné dveře a zoufale se rozhlédl po školním dvoře. Dnes vážně nestál o další modřiny, či roztrhané oblečení. Zrovna měl na sobě své oblíbené "Metallica" tričko, které mu darovala máma k narozeninám a za které by neváhal položit život. 
Jeho panika narůstala, zatímco jeho pronásledovatelé se neodvratně přibližovali. A v tom ji uviděl. 

Seděla na lavičce pod jedním z košatých, podzimně zbarvených stromů. Tyrkysově modré vlasy jí padaly do tváře a černý uhel, díky sebejistým tahům její ruky, tvořil dokonalý obraz v jejím notesu. 
Michael na okamžik zaváhal, jestli spíš přežije nějakou nadávku z jejích úst, či raději vystaví své tělo zuřivým kopancům Ashtona Irwina a jelikož to byly dvě naprosto nesrovnatelné věci, rozběhl se jejím směrem. 

"Pomoz mi, prosímtě." Stačil ještě úzkostně špitnout a svezl se vedle modrovlasé dívky na lavičku. 

Jen o pár minut později se vedle nich zastavilo duo Irwin/Hemmings. 

"No néé," odfrkl si zaraženě Ashton, "Sorensen a Clifford?"  Tázavě se zahleděl na Luka, který pouze zmateně pokrčil rameny na znamení, že o tom také nic neví.
Michael se  nejistě přisunul blíž k dívce a přimkl se těsně k jejímu boku, stále si v hlavě opakujíc, že když mu dá pěstí ona, bude to rozhodně míň bolet, než když se na něj vrhne ten klokaní pomatenec. K jeho překvapení se nic takového nestalo, pouze si vysloužil další zmatený Ashtonův pohled.
"Nevěděl jsem," otočil se k dívce, která jeho přítomnost naprosto ignorovala, "že máš něco tady s chudáčkem Mikeym." 
Sydney se stále soustředila na svou kresbu, v naprostém klidu ji dokončila, načež k němu konečně zvedla své krásné oči, barvou ladící k jejím vlasům a probodla ho nenávistným pohledem. 
"Tak teď už to víš," usmála se tak ledově, že Michaelovi vedle ní naskákala husí kůže, "a teď si dej odchod, Ashíku." 

Kudrnatý chlapec překvapeně zamrkal dlouhými řasami a udělal pár nejistých kroků vzad. 
"Irwine," zastavila ho ještě, "něco sis tady zapomněl." Ukázala prstem na zkoprnělého Luka, stále stojícího na místě a zlomyslně se ušklíbla. 
Ashtonův obličej v tom okamžiku zrudl vzteky, nicméně se vrátil, popadl blonďatého za paži a okamžitě ho táhl pryč, hlavně dál od té ledové královny. 

Michaelovi spadl kámen ze srdce. Pro dnešek byla jeho bitva vyhraná. Věděl, že válka ještě potrvá a díky dnešnímu Irwinovu fiasku určitě ještě přitvrdí, ale pro teď si užíval toho opojného pocitu vítězství, ke kterému mu pomohla jeho bohyně. Jak nečekané. 
"Děkuju," osmělil se zase a opatrně k ní vzhlédl. 

"Neděkuj a odlep se ode mně, Clifforde." Ušklíbla se ta něžná víla. "Na takovéhle intimnosti nejsem zvědavá." 
Demonstrativně si po odsedla, nicméně neodešla. Což potvrdilo Michaelovu dávnou domněnku o zvláštním poutu mezi ním a ledovou kráskou Sydney.