Zhoršovalo se to. Moc dobře to věděl, ale snažil se na to moc nesoustředit. Po svém nevydařeném prvním vztahu, se neodvažoval někoho hledat. Myslel si, že to skončí stejně jako předtím. Nakonec se odhodlal. Napsala mu jedna holčina a hned se o něj začala zajímat. Brala ho jako holku, ale on se do ní zamiloval. Bylo mu to jedno, jen chtěl znovu zažít lásku. Po pár měsících psaní se sešli. Bylo jí patnáct, měla obarvené vlasy na červeno a skvělý styl oblékání. Když jí zahlédl na živo, okamžitě se do ní zamiloval ještě víc. Říkala mu jeho deadname i pronouns, které mu vadily, ale ne od ní. Oba si setkání moc užili a rozloučili se. Pár týdnů na to jí napsal, že se mu líbí. Ona mu odpověděla, že on se jí líbí taky a tak s ní začal chodit. Byla skvělá, milovala ho, zahrnovala ho dárečky... Byla prostě úžasná a on se konečně cítil, že na něm někomu záleží, že mu někdo dává tu lásku, kterou tak moc potřeboval. Byly to krásné tři měsíce, po kterých ale začal pociťovat změny. Necítil, že by ho milovala stejně jako na začátku. Něco se změnilo a on nevěděl co dělá špatně. Snažil se na to nemyslet, aby vztah neztratil, ale myšlenky byly pořád víc a víc dotěrné. Nutily ho na to myslet neustále. Miluješ jí vůbec? Miloval jsi jí někdy nebo to byla jen obsesse? Jen sis to vymyslel, abys sis mohl myslet, že na tobě někomu záleží. Jsi ten nejhorší člověk. Jak jí tohle můžeš udělat? Co ty všechny sliby? Jak jí neopustíš, jak ji budeš milovat navždy a další podobné kecy? Tyhle dny vytahoval žiletku čím dál častěji. Stávalo se i to, že jí ani nestihl odložit a hned se po ní zase natahoval. Nemohl se s ní rozejít jen kvůli tomu, že jí nemiluje. Tohle mu běželo hlavou neustále. Nikomu to neřekl a pořád se choval, jako že jí miluje. Nedokázal by to. Byl přesvědčený, že se ta láska zase vrátí. Že bude zase šťastný. Ale bylo to jen horší. Přišlo mu, že se o něj vůbec nezajímá, že mu věnuje málo pozornosti. Chtěl se kvůli tomu zabít. Několikrát. Ale odmítal to vzdát. Pozval jí k sobě na víkend, že to spraví. Vyzvedával jí v Pardubicích, kde bydlela. Jela s ním až do Prahy, kde bydlel on. Když přijeli k němu domů, hned jí zatáhl k sobě do pokoje a už podruhé za tenhle týden zavřel dveře. Políbil ji. Vášnivě. Myslel si, že to spraví, že bude cítit tu lásku, kterou tak potřeboval. Že se bude cítit chtěný, milován a hlavně v bezpečí. Byla trochu překvapená, ale líbala ho zpátky. Líbil se jí, i když ho brala jako holku. A jemu to nevadilo, pro ní byl Isabella a byl by pro ní i cokoliv jiného. Rain pro něj byla všechno. Všechno co si mohl přát, představit...
A přesto to pro něj nebylo dost, necítil se tak, jak si myslelz že se bude cítit.
Nechtěl jí to říct, ale musel. Týden po jejich setkání u něj se ozval Nerovi. Svěřil se mu s tím a on mu řekl, že se s ní musí rozejít. Zaprvé se k němu chová hrozně, čehož si on nevšiml a zadruhé jí nemůže lhát. Poslechl ho. Jednou v noci ji napsal, ale pak nemohl spát. Celou noc se díval na seriály a trpělivě sledoval Instagram, jestli odepíše. Odepsala. Byla smutná, snad i naštvaná. Řekla mu, že se nebudou rozcházet a vyčítala mu snad všechno, co kdy udělal. Do očí mu vhrkly slzy, když mu napsala, že se zabije. Popadl žiletku a prudce si roztrhl maso na zápěstí. Nemohla se zabít. Pořád mu na ní záleželo, i když ne romanticky. Citově ho vydírala a on si uvědomil, že to musí ukončit jednou provždy. Napsal ji, že se s ní rozešel a odmítá to s ní řešit a pak se složil na podlahu. Brečel, zarýval si nehty do tvaří a mlátil hlavou o zeď. Všechno jen aby na to zapomněl. Nechtěl žít, hlavně ne po tomhle. Rain si k němu kdysi na instagram přidala svůj profil a teď mu tam přicházely zprávy. Když si je přečetl, žiletku z ruky už neodložil.