Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

19.-Nový spolubydlící

,,Hope, seš si jistá že je dobrý nápad aby ses ke mně nastěhovala?"zeptal se opatrně Steve cestou k němu do bytu.
,,Ty snad nechceš Rogersi?"nadzvedla jsem obočí.
,,Samozřejmě že chci..jen myslím že utíkat od tvého táty není to nejrozumnější řešení."odpověděl Steve a pohladil mě po vlasech.
,,Má mě za zrůdu Steve, dej mi čas prosím."zakňučela jsem.
,,Dobře, tak pojď princezno."usmál se, vzal mě do náruče a donesl mě do svého bytu. Bylo to hrozně romantické div jsem se z toho neroztekla ale snažila jsem se na sobě nedat nic znát. I když mé rudé tváře mě pravděpodobně prozradily.
,,Vítej doma."usmál se na mě a položil mě na gauč. Úsměv jsem mu oplatila a dala jsem mu pusu.
,,Takže..uspěli ti v posteli a já budu spát na gauči."řekl nesměle a poškrábal se na zátylku.
,,Steve, já vím že jsi z doby kde byl sex až po svatbě ale teď tvoříme pár, můžeme spát vedle sebe starochu."zasmála jsem a on celý zrudnul.
Najednou mu ale obličej zvážněl, přisedl si ke mně a já vycítila, že chce mluvit o něčem důležitém.
,,Co se děje?"zeptala jsem a nechápavě jsem na něj zírala.
,,Víš, je mi blbý o tom mluvit..ale když najde na fyzický kontakt tak moc zkušeností nemám a nechtěl bych tě dostat do nepříjemné situace kvůli tomu co sis zažila."vypadlo z něj.
,,Myslíš to jak jsem byla znásilňovaná?"musela jsem se zeptat. On jen tiše přikývl.
,,Víš Steve, většinou nebývá minuta kdybych před očima neměla tu hrůzu. Ale když jsem s tebou je to najednou pryč, seš první člověk fíky kterému na to všechno zapomínám, díky tobě je mi líp. Oceňuju a chápu tvoje obavy..ale pravda je taková že díky tobě se necítím jako zrůda, naopak cítím divně šimrající motýlky v břiše, nikdy jsem to nezažila. Jen jsem o tom četla a prý se tomu říká láska. A to teď díky tobě cítím já Kapitáne, lásku."vydechla jsem a on na mě užasle hleděl.
Jednou rukou mě vzal za ruku a druhou mě jemně pohladil po tváři.
,,Miluju tě Starková."zaznělo z jeho úst.
,,Já tebe taky Rogersi."odvětila jsem a pak následoval dlouhý romantický polibek. Cítila jsem se jako v pohádce. Motýlci v břiše poletovali jak splašení a já byla v sedmém nebi. Každý jeho dotyk pro mě byl jako by se mě dotklo samo nebe. Cítila jsem se v bezpečí a věděla jsem, že jeho vypracovaná náruč je bezpečná a že nyní je mým domovem.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro