,,Moc to tak na párty nevypadalo."podotkla jsem.
,,Hope mám svoje zásady a spát s opilou holkou mi nepřijde v pořádku. Navíc s ženami moc zkušeností nemám a byl jsem nervózní."řekl a poškrábal se za uchem.
,,Steve, jediný chlap se kterým jsem kdy spala byl Velitel. Takže taky moc zkušeností nemám."řekla jsem s jemným úsměvem.
On chvilku mlčel.
,,Takže ty ke mně něco cítíš?"zeptala jsem se opatrně.
,,Už to tak asi bude."pousmál se nervózně.
Já mu úsměv oplatila, přitáhla jsem ho k sobě a políbila jsem ho.
,,Musím domů, Tony mi už asi tak stokrát volal, nechceš jít se mnou?"zeptala jsem se.
,,Tak jo."řekl, chytl mě za ruku a tak jsme se společně vydali do Stark Tower.
,,Víš, za mého mládí se slušelo pozvat ženu na rande a tak jsem se tě chtěl zeptat jestli bych tě někam třeba dneska večer mohl vzít?"zeptal se mě cestou a já se zastavila.
,,Jasně že můžeš ty gentlemane."usmála jsem se a vtiskla jsem mu velký polibek.
Po chvilce cesty jsme došli do Stark Tower kde k našemu překvapení byli všichni Avengers.
,,Co se děje?"zeptala jsem se nechápavě.
,,Můžeš mi laskavě říct kde jsi byla a proč jsi mi nezvládla telefon?!"rozzlobil se Tony.
,,Byla jsem se projít a pak jsem potkala Steva tak jsme chvilku byli spolu."zalhala jsem.
,,O co jde?"zeptal se Kapitán.
Tony si sedl na křeslo a povzdechl si.
,,Velitel utekl a já mám strach, že si pro Hope přijde."odpověděl a já ucítila, jak mi začalo bušit srdce. Věděla jsem, že si pro mě přijde. Nenechal by mě od něj odejít.
Sesunula jsem se k zemi, cítila jsem, že na mě jde panický záchvat. Vzpomínky se začaly vracet:
,,Hope, co se děje?"přiběhl ke mně Steve a chytl mě za ruku.
,,My tě ochráníme."řekla Nat a mně se znovu valily potůčky slz z očí.
,,Slibuju že už si tě nenechám vzít."řekl Tony a já se snažila zhluboka dýchat.
,,Bude to dobrý."šeptal ke mně Steve a já se styděla za to, v jakém stavu mě vidí. Záleželo mi na něm a nechtěla jsem aby viděl, že jsem slabá.
,,Jdu na čerstvý vzduch."řekla jsem a zvedla jsem se.
,,Nikam mladá dámo, nepustím tě z očí."zarazil mě táta a já se na něj vyjeveně podívala.
,,Půjdu s ní a ohlídám jí."namítla Kapitán a já uraženě zvedla obočí.
,,Nepotřebuju chůvu, nazdar!"vyprskla jsem a odešla jsem. Byl už podvečer a obloha začala temnout. Na nebi zářily hvězdy a já chtěla mít na chvilku pocit, že jsem volná. Procházela jsem prázdnou ulicí a dýchala jsem čerstvý vzduch. Cítila jsem, že mě moje myšlenky opět dohánějí. Nutkání vypnout emoce se rázem zvětšovalo. Snažila jsem se zhluboka dýchat a užívat si pohled na zářící hvězdy na nebi.
Najednou jsem za sebou někoho uslyšela. Využila jsem svůj prvotní instinkt a tím byl útok. Otočila jsem se a okamžitě jsem nepříteli vpálila ránu. Kupodivu se ale nepřítel nebránil ale to mě nezastavilo, až když byl na zemi jsem si všimla kdo to vlastně je.
,,Steve? Co tady děláš?"nechápala jsem.
,,Snažím se tě chránit."odpověděl, já zakroutila hlavou a pomohla jsem mu vstát.
,,To je neskutečný, nepotřebuju chůvu, dokážu se o sebe postarat sama, za posledních pár let jsem se to dost dobře naučila."vyprskla jsem na něj.
,,Hope, mám o tebe jenom strach, pochop to prosím. Záleží mi na tobě."řekl a přišel blíž ke mně a vzal mě za ruce.