Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

11.-zklamání

Nějakou chvíli jsme si vyměňovali polibky a já chtěla zajít dál. Ačkoliv jsem měla z fyzického kontaktu strach kvůli Velitelovi ale cítila jsem, že se Stevem by to bylo správné.
Začala jsem mu sundávat triko ale on mě zastavil a odtáhl se ode mě.
,,Hope já tohle nemůžu, jsi opilá. Nechci abys toho pak litovala."řekl a já nadzvedla nechápavě obočí.
,,Steve..chci to."zašeptala jsem a chtěla jsem pokračovat tam kde jsme před tím skončili.
,,Nech toho prosím, nemůžu když jsi pila."řekl a odsunul se ode mě.
,,Ty seš fakt idiot Rogersi! Bože, jdi do hajzlu."řekla jsem a hodila jsem po něm polštář.
,,Promiň, zkus to pochopit."snažil se ale já byla úplně vytočená.
,,Odejdi proboha."zavrčela jsem a Steve posmutněle odešel a zabouchl za sebou dveře. Já, celá vytočená, jsem se otočila a usnula jsem.
Druhý den ráno jsem se probudila s bolestí hlavy a s žaludkem na vodě. Alkoholu jsem měla zase na nějaký čas dost.
Vstala jsem, hodila jsem něco na sebe a dobelhala jsem se do kuchyně. Udělala jsem si kafe a ignorovala jsem pohledy ostatních
,,Dáš si panáka?"zasmál se Tony a já ho spražila pohledem.
,,Kam jsi včera zmizela?"zeptal se Thor a já se pohrdavě koukla na Steva.
,,Šla jsem spát."odfrkla jsem si.
,,Jdeme trénovat."řekl Steve a já se na něj nechápavě podívala.
,,Ty si myslíš že s tebou půjdu trénovat? Je mi blbě."zavrčela jsem.
,,Jen jdi, alespoň se ponaučíš že nemáš pít."řekl Tony. Já si povzdechla a odebrala jsem se do tělocvičny a Steve hned za mnou. Já na nic nečekala a hned jsem s ním začala bojovat. Lítali kopance, facky, pěsti a musím uznat, že jsem měla dnes oproti němu dost na vrch i když mi nebylo zrovna nejlíp.
,,Co ti je?"zeptal se mě, vzal mě a hodil mnou o zem.
,,Příště až s tebou opilá holka bude chtít mít sex tak ji neodmítej."řekla jsem naštvaně, vzala jsem Steva a pro změnu jsem hodila já o zem s ním.
,,Já to nemyslel špatně."řekl omluvně Steve.
Já si odfrkla, vstala jsem a odešla jsem.
Namířila jsem si to přímo za Tonym na kterého jsem měla prosbu.
Vešla jsem k němu do laboratoře a sedla jsem si k němu mezi tím co on na něčem zrovna pracoval.
,,Něco si mi slíbil."řekla jsem a on se na mě smutně podíval.
,,Chci s ním mluvit, prosím."řekla jsem. Tony si povzdechl a vstal. Vzal mě za ruku a dovedl mě do výtahu. Dojeli jsme do druhého patra a když jsme vystoupili, zastavilo se mi srdce. Viděla jsem ho tam sedět na židli. Byl obklopený skleněnou krychlí a neměl šanci se dostat ven.
,,Odejdi prosím."poprosila jsem Tonyho.
,,Opatrně."řekl Tony a odešel.
Já přišla blíž ke sklu které mě od Velitele dělilo. Položila jsem ruku na sklo a zírala jsem mu do očí. On se zvednul a přišel blíž ke sklu.
,,Chyběl jsem ti?"zeptal se s klidnou tváří.
,,Sice mám zpátky svoje emoce ale nedokážu tě jen nenávidět, ano nenávidím tě ale něco ve mně je zablokované a chce ti pomoct. Vždycky jsem ti byla věrná."
,,Ať se ti to líbí nebo ne, ať už máš emoce nebo ne, vždycky se ke mně vrátíš."odpověděl.
,,Proč já? Proč sis vybral mě?"zeptala jsem se a z očí mi tekly potůčky slz.
,,Protože jsem jako jediný viděl, že jsi výjmečná. Myslíš si, že ten Kapitán Amerika, tvůj otec a ostatní tě berou tak, jak by tě brát měli? Nevidí v tobě to, co jsem vždycky viděl já. Jsi speciální ale to oni nevidí. Nechtějí to vidět. Vždycky jsem to s tebou myslel dobře a dělal jsem to, co bylo nejlepší pro tebe. Sama moc dobře víš, že oni dělají jen to, co je nejlepší pro ně. Až jim přestaneš být užitečná odhodí tě, nic pro ně neznamenáš."řekl a ve mně se v tu chvíli nakoupilo tolik emocí. Vyběhla jsem z místnosti zpět do obýváku kde byli zrovna všichni Avengers.
Byla jsem zlomená a vytočená.
,,Kde jsi byl? Kde jsi byl když jsem tě potřebovala tati?"zařvala jsem na Tonyho a dala jsem důraz na slovo tati.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro